Jak jsme hráli čáru

Příběh malého chlapce, který zůstal v péči prarodičů, mě zaujal na první dobrou, neb malý Labuda je naprosto odzbrojující stvoření, Milan Lasica s Libuškou Šafránkovou jsou tu báječní, k tomu se mi líbí slovenština, ráda ji poslouchám.. No, na druhou stranu jsem nerozuměla ani ň z té hatmatilky, kterou se spolu ti dva tajně bavili.. Ondra Vetchý dal tu zelenou gumu v kvalitě A+, Szidi Tobiášová mě vyloženě potěšila, pak mě zaujal ještě Milan Ondrík a Miro Noga.. A ten dětský svět dokáže být krásný i krutý zároveň, stejně jako ta naše tíživá minulost.. Pro mě příjemné filmové ohlédnutí.. (13.06.2021)

Každý mám právo na ohlédnutí a zpracování svých dějin. Ano, filmů o dobách minulých bylo natočeno mnoho. Ale těch slovenských zase tolik není. Nesrovnávám ani s filmy, ani s předlohou, dokonce ani s předchosími filmy Juraje Nvoty. S komentářem jsem čekala, až uvidím i slovenskou verzi, kterou tímto všem doporučuji. První část příběhu se odvíjí v pomalém tempu, To podstatné přijde až v poslední třetině. Silné okamžiky, které dají smysl prvním dvěma třetinám. Pátou hvězdičku přidávám, protože tak nízké hodnocení si tento film nezaslouží. Ťažké su lúčenia, ťažké su návraty, keď nemáš kam. (03.01.2016)

České postsynchrony jsou naprosto tragické, slovenští herci předabovaní do češtiny zní směšně a nechtěně vtipně. Jinak film nezaujal, snad až na to, že jak je to debilní, tak je to vtipné. PS: jak může někdo tvrdit, že je to předabované kvůli dětem, když ve filmu je to samý debil, svině, hajzl. To je teda výchovné. (28.10.2017)

Tak hláška "až se naučíš maďarsky, tak budeš pořádný slovák" ma tak trochu zaskočila, mimo iné aj preto, že sa potom už nikto nezmienil, že až sa zas chlapec naučí pochlebovať nemcom, bude konečne poriadny čech. No čo už. Celkove to ušlo. Lasica bol štandardne sofistikovaný a Šafránková? Ak to smiem, ako pravá slovenka posúdiť, maďarštinu má tragickú:D Každopádne Noga nám strašne zostarol, ale aj tak ľutujem, že tam mal len malinkatú roličku. Príbeh pekný a obsadenie vynikajúce. (20.06.2016)

Skvělé herecké výkony se zde setkávají s chatrným scénářem, což ve výsledku z filmu dělá průměrný film s ústředním dětským hrdinou odehrávajícím se od prosince 1967 do srpna 1968. Škoda nedovyprávěného příběhu podivína Honzy, škoda nedotažení Černé gardy. Zdá se mi, že Jak jsme hráli čáru byl natočen jen kvůli posledním pěti minutám a z prvních devadesáti minut se vytvořila jen vata, aby film měl tu správnou stopáž. Nicméně, jak už jsem napsala, Milan Lasica a maďarsky nadávající Libuška Šafránková jsou perfektní a malý Richard Labuda mě příjemně překvapil svou přirozeností a civilním herectvím. Vánoční slohovky film skvěle uvedly a byla škoda, že v podobném duchu se film neodehrával dál. (01.06.2015)