Jak jsme hráli čáru

Je hrozně škoda, že byl Rukojemník z jakéhosi důvodu pro českou distribuci přejmenován a předabován. (Čára se tam hraje všehovšudy dvakrát, zmíněna nebyla ani jednou.) Dabing je povětšinou pekelný. Příjemným překvapením byly naopak výkony dětských herců - ti dokonce působili mnohdy lépe a přirozeněji než přehrávající Libuše Šafránková. Krásná je výprava a poetická kamera, nostalgii se daří navodit bezchybně. Bohužel se něco pokazilo ve fázi scénáře a dramaturgie, protože občas to, co se děje na plátně nedává úplně smysl, i některé nahozené dějové linky vyšumí do ztracena. Přesto je Rukojemník jedním z lepších letošních filmů a po dlouhé době filmem o dětech, ze kterého mám relativně dobrý pocit. (09.12.2014)

Tak bohužiaľ. Skutočne ešte potrebujeme v súčasnosti rozprávky o socializme? Nepotrebujeme o ňom už aj umelecké filmy? Ale dobre, lenže to by musel byť Nvota viac ako remeselník, ktorý iba pretavuje riadky scenára do obrázkov bez akejkoľvek snahy o invenciu. Postavy sú jasne zaraditeľné už od začiatku, skutočná zmena prichádza iba pri jednej z nich a aj tá pôsobí vykonštruovane. Prvých 70 minút sa v podstate nestane vôbec nič, potom zrazu film dostane až zbesilý spád a znova, pôsobí to vykonštruovane. Pritom je zrejmé, že kniha mohla poslúžiť na skvelú adaptáciu, ktorá sa mohla stať klasikou. Lenže to by musel totiž niekto iný ako ten, čo nás už obdaril dvoma absolútne priemernými filmami z týchto dôb. Taký otec Petra je značne nesympatický, jeho odchod v minulosti sa tiež nezdá byť morálne podľa filmu v poriadku a ja by som radšej zostal s dedom, aj keď za tou nesprávnou stranou plotu. (01.01.2016)

Film plný skvělých hereckých výkonů. Těžkého dětství v těžké době a komplikovaných přátelstvích a ještě komplikovanějších nepřátelstvích. Zároveň ale film, který místy nedrží pohromadě. Jakoby byl slepencem různých scén, které na sebe nijak nenavazují, jen aby byla vyplněna dějová linka ne/setkání syna s rodiči. Nelíbí se mi ta nesourodost a některé pro příběh zbytečné pasáže. Naopak se mi líbí, že občas tvůrci šli až na dřeň a nebáli se ukázat krutou realitu ve světě dětí. Ve výsledku tedy jde o lepší průměr, který zůstal jen kousek před tou čtvrtou hvězdou. Mírný palec nahoru. 70% (28.10.2017)

Příběh malého chlapce, který zůstal v péči prarodičů, mě zaujal na první dobrou, neb malý Labuda je naprosto odzbrojující stvoření, Milan Lasica s Libuškou Šafránkovou jsou tu báječní, k tomu se mi líbí slovenština, ráda ji poslouchám.. No, na druhou stranu jsem nerozuměla ani ň z té hatmatilky, kterou se spolu ti dva tajně bavili.. Ondra Vetchý dal tu zelenou gumu v kvalitě A+, Szidi Tobiášová mě vyloženě potěšila, pak mě zaujal ještě Milan Ondrík a Miro Noga.. A ten dětský svět dokáže být krásný i krutý zároveň, stejně jako ta naše tíživá minulost.. Pro mě příjemné filmové ohlédnutí.. (13.06.2021)

Máloktorý film dokáže tak jasne a presvedčivo pomenovať, čo je dôležité. Úcta k predkom. Kamarátstvo bez ohľadu na ideologické východiská (ľudia sa totiž dokážu dnes rozkmotriť napríklad na odlišný názor na Rusko, islam atď.). Pomoc zvieratám. A tiež ľuďom, ktorí zvieratá prirodzene milujú, hoci sú mentálne inde. Potreba chrániť ženy pred agresiou. Prináša aj poznanie, že mnoho ľudí sú arogantní hajzli už od detstva. Nikdy sa nezmenia. Iní si v sebe vplyvom výchovy a vzdelania dokážu nosiť česť a úctu k prírode. Vyhnúť sa podraznému, zištne ambicióznemu konaniu. No a potom je tu tretia kategória, ľudia, čo v sebe nosia ideály, profesne sú nútení k problematickým veciam (udavačstvo, potláčanie slobodného vyjadrenia), no v konkrétnych situáciách sa v nich zmysel pre nekrivácke jednanie obnoví (hoci tým len chránia rodinu). Takýto charakter reprezentuje major v podaní p. Vetchého. Nielen on hral skvostne. Všetci zúčastnení vystihli to, čo im scenár predpisoval. Skvelý príbeh o chlapcovi, okolo ktorého politické udalosti bežia akoby mimochodom, ale predsa. Dokonca tak silne, až sa dostali do názvu filmu a jeho ústredného námetu - snahy o opätovné spojenie emigráciou rozdelenej rodiny. (08.03.2015)