Jak jsme hráli čáru

Silný príbeh o túžbe po slobode sa vinie celým filmom ako červená niť. Obeťou je tentokrát malý chlapec, ktorému rodičia utiekli na západ a ostal so starými rodičmi u nás. Tvorcovia rozvinuli detský svet v rodine, v škole aj medzi sebou a urobili to výimočným sposobom, dostatočne drsným a krutým v detskom vyjadrovaní ( najmarkantnejšie to je vidieť v komunikácii s "debilom" ). Svet dospelých je ukázaný v dvoch politických protipóloch. O to výstižnejšie posobí motív udavačstva, kde sú priatelia horší ako socialistický zaslepenci. Záver je už len čerešničkou na torte... Zaposobili na mňa detské herecké výkony a pochopiteľne, silná trojka Lasica-Šafránková-Vetchý. (02.01.2016)

"Jak jsme hráli čáru aneb, když Češi dabují české, potažmo slovenské filmy." Duo Pišťanek a Urban (scénáristé) by si zasloužili "ocenění" za nehorázně stupidní, situovaný scénář. Ale na druhou stranu v této kategorii by dominovali i jiní, možná i horší adepti z krajiny české. Nebylo by to možná ani tak špatné, kdyby: 1) již zmíněný scénář neposouval film v určitých pasážích do jakéhosi stereotypního filmového béčka. 2) Kdyby i tak ostřílení herci, jako je Labuda, Šafránková, apod., nepůsobili tak impulzivně a intenzivně amatérsky. O dětských rolích ani nemluvě. 3) Tím nejhorším na tomto filmu byl úmorný, doslova hnusný technický přestupek v podobě dabingu! Hleděl jsem na plátno s ústy dokořán a absolutně jsem nechápal ten princip toho, že všichni (slovenští i čeští herci) museli být předabováni. Po celou dobu sledování filmu si pak připadáte jako v podvečer u televize s miskou popcornu, sledujíce seriály na Prima Cool s "coolovským rychlo-dabingem". Film člověku poté bohužel brání citově proniknout a vcítit se do doby, do které byl film situován. Bohužel s dabingem, to soudruzi dosti přehnali. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (08.12.2014)

Božinku taký pekný námet a takto to spackali !!! To sa zvuk nahraval posynchronne ??? Prečo s tými detskými hercami trocha viacej nepopracovali ??? veď to bol čítaný text a nie verbálny prejav chalanov !!!! A starý pán Lasica ??? kurnik, nech si už ide robiť "tolkšov" a nie takto hrať. Na Šafránkovú nemal (a mať nebude) Nebyť Vetchého, tam nebolo koho chváliť. Nvota Nvota, čakal som od režiséra viacej, tento film na Trojanov Občiansky preukaz veru nemá. Je mi to ľúto. (01.01.2016)

Proč mi tohle retro nesedlo? Juran Nvota natočil dobrý film, v němž dokáže pracovat s dětskými herci jako málokdo (mám teď na jazyku Smyckovo Bylo nás pět, ale asi mi tohle srovnání tady kdekdo omlátí o hlavu), konec je parádní, kamera a zvuk vysoko. Problém je jenom v dabingu. Stačí pootočit hlavu, na chvíli mrknout jinam a máte silný pocit, že sledujete německý seriál na Nově nebo kanadskou zadarmodrahý srajdu z Barrandova. Dialogy prostě nejdou hercům do pusy, a výjimkou nejsou ani dospělí herci. Obrovská škoda, protože jinak i přes neustále protežovaný filmový rok 1968 je tohle grandiózní dílo. Moc se líbil taky "pomalejší" spolužák - moc povedený casting. Malému Richardovi tleskám. (28.05.2015)

Jak už tady podotknul Enšpígl, jde o velmi nenápadný snímek. Kdybych ho náhodou nezaregistrovala v programu ČT, tak jsem ho přešla bez povšimnutí. Příběh je určen pro malé i velké. Každý si tu najde to své. Průvodcem nám je malý Petr, žijící u babičky a dědečka, jehož očima celé dění sledujeme a prožíváme. Je dobře, že takové filmy ještě vznikají. Děti mají jiné vnímání světa a vidí věci jinak než dospělí, dost často jako hru, kdy si plně neuvědomují reálné nebezpečí, které jim může hrozit. (04.07.2016)