Nebezpečné známosti

Keď som pred mnohými rokmi videl tento film, bol som nekriticky nadšený. Vidieť charizmatického Gérarda Philipa, krásnu Jeanne Moreau, mladého Jeana-Louisa Trintignaca, vzácne aj spisovateľa Borisa Viana vo filme nekonvenčného Rogera Vadima bolo pre mňa veľkým zážitkom. Po rokoch pretrváva môj obdiv k hercom, kamere i réžii, ale do popredia sa dostáva otázka prípustnosti, vhodnosti a úspešnosti prenesenia románu v listoch o dve storočia dopredu. A práve preto, že poznám viacero filmových verzií Nebezpečných známostí idem u tejto s hviezdičkou dolu aj keď naďalej uznávam, že ide o výnimočné dielo, ktoré treba vidieť. (04.04.2014)

Aktualizace, úpravy a posuny významů celého Vadimova týmu přinesly poprvé na plátna kin postmoderní verzi De Laclosovy klasiky, románu v dopisech. Pozměněna byla nejen doba, ale i vlastní jména a vztahy mezi hlavními postavami. Ano, hlavním můstkem je sice pořád makiavelismus kolem Valmonta, ale to zdaleka není všechno. V poválečné době těžko uvěřitelné poměry s plánovanými sňatky, intriky na společenské úrovni předrevoluční Francie a k tomu lyžování ve tříčtvrtečních svetrech? To je zkrátka příliš. Nadto je Valmont manželem de Merteuil, de Rosemonde je příliš akční na to, že by měla být vetchou stařenkou... a v neposlední řadě z Gercourta se stal Jerry Court?! Pak už se nemám čemu divit, že z finálního zápasu zhrzeného Dancenyho a zcela pokořeného Valmonta zůstala jen nehoda před krbem - a jediné, co stojí za pozornost i v takto převráceném vyprávění, je proměna osobnosti de Tourvel. Celkově jde tedy o verzi, kterou si za rámeček nedám, její dabing nemohu doporučit, ale nadále se spokojeně budu bavit s románem a zkoumáním dalších dvanácti pozdějších adaptací. Ale bez znalosti této by mi samozřejmě stále něco chybělo. (29.10.2011)

Jak píši v komentáři k Frearsovým Nebezpečným z námostem, jedině jeho adaptace dokázala podchytit, že opravdovou lásku v sobě chová a v někom dostatečně pevném a vnímavém ji vytrvale a zkušeně hledá právě a jedině postava markýzy de Merteuil. A že Valmont, ač mu pravá láska spadne do klína, ji nedokáže ocenit a slepě a zbaběle či ješitně, což je totéž, ji odvrhne, což je pravý důvod, proč jím markýza pohrdne a proč osud všech dotčených končí tragicky. Vadimův film z r. 1959 tohle nerozpoznal, a tak je markýza de Merteuil, zde v roli Valmontovy manželky, vypodobněna poněkud nesmyslně a rozporuplně jako zlá a zákeřná žena bez srdce. Je to škoda, jinak by to byla chytrá adaptace, vtipná a trefná svým přenesením do 20. století, v níž brilantně funguje, navrch s decentně kritickým komentářem doby, a poskytovala by příjemně důstojné srovnání s Frearsovým počinem. Takto však zůstává Frearsův počin nedostižný svým vhledem do podstaty a smyslu díla a psychologie silných postav, a konečně i kvalitou filmového převedení - je mnohem propracovanější. Ostatně soudím, že i J. Malkovich s M. Pfeifferovou a ostatní herci byli e svých rolích mnohem přesvědčivější a charismatičtější než G. Philipe s J. Moreau a také absenci erotických scén tu považuji za zbytečné a nepatřičné prudérství. *** Všechny zmíněné nedostatky film připravují minimálně o jednu hvězdu, spíš o trochu víc. Určitě doporučuji všem, kdo ji neviděli, shlédnout Frearsovu verzi, užít si herectví, kameru i výtečně připravenou mizanscénu a zkusit nad snímkem nahlédnout, že markýza de Merteuil byla ženou se srdcem na pravém místě, která nenáviděla přetvářku a slaboštví a odhodlně a beze strachu před čímkoli hledala člověka, který by byl s to milovat doopravdy hlavou i srdcem, uměl prohlédnout každý klam a nenechal se ničím zviklat ani odradit - a nahlédnout, jak druhé dva nejslavnější pokusy o adaptaci především její postavě ukřivdily a uškodily originálnímu smyslu celého díla. (Další postřehy rozvádím ve srovnání Frearsových Nebezpečných známostí s vyumělkovaným a pitomoučkým Formanovým Valmontem v komentáři pod filmem Valmont.) *~ (10.09.2017)

Tahle díla nejsou pro mne. Problémy, především sexuální, vyšších vrstev jsou mi zválené, a tak vidím jen přehlídku zlých charakterů a výměny mileneckých dvojic ve stylu nekonečných seriálů na Nově. Nejspíše se ta smetánka nudí, když vymýšlí podobné blbiny, ostatně, když á člověk prachy, mám pocit, že ho přestanou věci obecně bavit a hledá ptákoviny, aby se rozptýlil, i kdyby to mělo někomu ublížit. Prostě ten děj, postavy a jejich problémy jsou pro mne zcela nezajímavé, povrchní a jako z jiného světa. Nemám tady ani jednu postavu, které bych fandil, což nejen porušuje Vonnegutovo pravidlo, ale samotného mne to nebaví. Jinak kamera, herci, výprava, všechno fajn, ale pocitově ten film nabízí jen výplach Augiášových chlívů. (08.10.2022)

Děj prvního filmového zpracování slavného románu Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti je překvapivě zasazen do poloviny 20. století. Jaksi automaticky se nabízí srovnání se známějšími adaptacemi - z roku 1988 s Johnem Malkovichem nebo Formanovým Valmontem s Colinem Firthem, ale toto srovnání není na místě, protože tohle je trošku něco jiného. Roger Vadim byl spíše předlohou hodně inspirován. Drží se sice základního děje, ale pár věcí dotváří podle svého. Co je na Vadimově verzi obdivuhodné, jsou především vynikající dialogy a skvělá dvojka Gérard Phillipe a Jeanne Moreau v hlavních rolích, vynikající atmosféra a plynulé střídání vtipných situací (vyplývajících z duchaplných konverzací) s tragickými okamžiky mezilidských vztahů. K tomu všemu hraje výborný jazzík... Gérard Philipe v roli Valmonta (mimochodem předposlední roli před svou předčasnou smrtí) je prostě vynikající! A závěrečná scéna se znetvořenou Julette de Merteuil (J.Moreau) a replikou: "Ve tváři má otisk své duše..." je úchvatná! Všiml jsem si, že většina lidí zde dává 4 hvězdičky. Já bych se té páté rozhodně nebál.... (30.05.2006)