The Ninth Heart
Režie:
Juraj HerzKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Ondřej Pavelka, Anna Maľová, Julie Jurištová, Josef Kemr, Juraj Kukura, František Filipovský, Přemysl Kočí, Růžena Rudnická, Lubomír Černík, Josef Somr (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Potulný student Martin se přihlásí, že uzdraví princeznu Adrianu, která trpí podivnou nemocí. Netuší, že princezna je v moci mocného čaroděje Aldobrandiniho, který si připravuje omlazovací elixír z krve devíti lidských srdcí. Podaří sa Martinovi čaroděje porazit?
Film měl společný rozpočet, a také částečně dekorace, se snímkem "Panna a netvor". V ateliéru č. 6 na Barrandově vytvořil architekt Vladimír Labský multifunkční dekoraci, která byla po úpravách využita rovněž při natáčení filmů "Panna a netvor", "Tajemství Ocelového města" a "Kočičí princ". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (214)
Škoda, že je Kukura spíše směšný, než cokoli jiného, co bylo zamýšleno. Škoda, že se příběh ze začátku tak vleče a na konci je putování zase jakoby uspěchané. Nejlepší byli komedianti a cameo Juraje Herze, který mohl hrát alchymistu místo Kukury. ()
Proč pořád pohádka? Je to hezký temný film s výbornou vizualní stránkou, za kterou vděčíme hlavně manželum Švankmajerovým. Výborně je hlavně stylizovaná sín času.Trochu to na mě celé zapůsobylo jako by jsem se díval na dva rozdílné filmy. První půlka byla opravdu taková pohádková a veselá, plná barev. Jak přišlo do tuhého a hlavní hrdina Martin byl vyslán odhalit tajemství princezny, celé to sklouzlo do roviny temného, hororového filmu. ()
Horor, který svou hrůznost zakládá na přirozeném procesu stárnutí. Bohužel se Herz, jak se zdá, příliš spolehl na (vlastní) jakž takž solidní scénař a působivé obrazy ze zásvětního prostoru - jinak bída, ačkoli pro děti to opravdu mohl být zážitek na celý život. Jestli mě kromě Kukurovy věru hororové přehazovačky něco silněji zaujalo, tak (k mému podivu) především klasik Filipovský v clasicissime pojaté roli dvorního šaška. Spolu s rovněž dobrým Kemrem - principálem tvoří zajímavou tématickou dvojici, ač se v příběhu nikdy nesetkají. Mimo to je Devaté srdce nepostradatelné pro fanoušky Tóny Hluchoněmce. /// P.s. po dvou dnech, znovu a lépe (se spoilery): Při pozornějším pozastavení se nad dílem nelze nevidět tématickou koncepci: Zmíněné postavy (Filipovský, Kemr) jsou v jakémsi vztahu k "princezně" - principál kočovné herecké společnosti má mladou vnučku, dvorní šašek má starost o dceru arcivévodovu ("když byla malá, měla mě ráda"). Martin pálí za oběma slečnami (za každou svým způsobem) a na to konto se spřátelí postupně s principálem i šaškem. Adrianin případ je týž, o němž Kemrova společnost hraje klasické pimprlové divadlo. Posléze tedy vyjde na jevo, že problémem toho, v jehož moci Adriana je, je problém věčného zachování života, což ovšem lze realizovat jen jaksi záhrobně a finální hrůza není ničím jiným než zhuštěným procesem stárnutí (v různých polohách: hrozba v síni času, astrologův konec), na druhé straně šašek a principál jsou především - starci. Z jejich princezen nakonec jedna zůstává dobrovolně v realitě zahrnující obluzenost a virtuálnost (vrací se pod moc manipulativní mocnosti), kdežto druhá, milující trpělivě čeká a dočká se. Tento protiklad však nemá paralelu ve dvojici šašek - principál (a to je dobře), oba představují cosi, co nejsem s to verbalizovat, co bývá však s "herci" klasicky spojováno - jakási komentátorská pozice na pomezí lidského života a toho, co je za ním, nad ním či pod ním, a co normálně nevidíme - jsouť tedy náležitým antipodem temné moci astrologovy i profánní moci světské (to v pohádce rovněž traktováno). Rozjímat lze i skutečnost, že hrdinou je zde "potulný student". Sevřenost této koncepce (mnou jen hrubě rozepsaná ve své prvky) je dosti nenápadná, nejde však o nenápadnost toho druhu, z níž se (u dobrých filmů) radujeme. Celkový výraz lze označit za typicky herzovský, zajímavá je podobnost v dílčích, ale důležitých motivech se Strakou v hrsti, jejíhož natočení se Herz ujal několik let poté. ()
Kvalit (respektive filmové krásy) Panny a netvora to sice nedosahuje. Ale! Pořád je tu spousta důvodů, které ze zhlédnutí tohoto nestárnoucího filmu dělají velký zážitek - nádherné úvodní titulky Evy a Jana Švankmajerových, fantastická hudba Petra Hapky, skvěle zvolené lokace, perfektní kostýmy a masky, a výskyt celé řady skvělých herců (z nich mě asi nejvíc zaujal sám režisér v epizodní roli v samotném závěru - jeho strašidelné "upírské" vzezření podle mě dost možná překonává i Kukuru v jeho mistrovské "připlešlé" paruce; u Kukury mi navíc trochu vadil jeho markantní slovenský přízvuk, který podle mě tu roli trochu shazuje; ve filmu se ovšem vyskytuje více slovenských herců, je to tady vpravdě československý film). Celkově je to film s velmi podařenou hororovou atmosférou a několika dechberoucími momenty (tanec mrtvých, noční plavba po jezeře, síň času, Aldobrandiniho zestárnutí v jediném záběru), dějově je to ale trochu slabší (hlavně úvodní rozjezd, řekněme první čtvrthodina) a po mém soudu bude tenhle film bohužel už navždy tak trochu ve stínu Panny a netvora, nedá se nic dělat. Mimochodem velmi roztomilá mi přišla Anna Maľová - škoda, že jsem ji nikdy neviděl v jiném filmu. ()
Herz a Macháňe prinášajú sadu temných atmosférických obrazov v dlhých sekvenciách a tak trochu sa v nich utápajú. Ale to je skôr vec vkusu, mne totiž pripadalo, že to bolo trochu na úkor deja a predovšetkým jeho tempa. Dej sa tak mierne vlečie, Kukura pôsobí viac než hororové monštrum ako z paródie typu Teta a celkovo je ťažké určiť, pre koho bola snímka určená. Zrejme pre odrastlejšie deti, ktorým už nestačili klasické boje dobra so zlom v rozprávkovom balení, ale ešte neboli pripravení povedzme na Bergmana či čistokrvné horory. Keďže som Deviate srdce videl po prvýkrát až teraz, neviem posúdiť, ako vo svojej dobe pôsobil na detského diváka. ()
Tak já tedy nevím. Celou dobu jsem byla celkem nadšená, mám tyto ponuré až strašidelné pohádky ráda, ale co ten konec? Vždyť to nemohl být konec ... princezna a nový astrolog jsou úplně nedořešené a princezna stále očarovaná. Moc nechápu, jak takhle může skončit pohádka. ()
Méně známý souputník Panny a netvora. A zhruba stejně (málo) zajímavý, musím říct po shlédnutí obou filmů těsně za sebou. Kde je sakra ten horor děsící děti? Znám i děsivější dětské filmy, tohle je nudná zívačka. I když zpodobnění flashbacků pomocí pixilace bylo originální. ()
Neobyčejně zdlouhavý rozjezd prvních 40 minut. Jinak umělecky celkem dobré. ()
Tenhle film jsem už dávno neviděl. A rád bych. Víc jsem o něm četl, takže až tě filme uvidím, tak snad mě nezklameš a poskytneš mi pěknou podívanou. ()
Originálna rozprávka. Ale mne vadilo, že nemá príbeh. Hlavne spočiatku je to len súbor scénok. To fámozne a démonické príde v závere. Skvelá atmosféra, miestami pripomínajúca SPOĽOVAČA MŔTVOL :-) Škoda slabšieho scenáru... ()
Porovnanie s Pannou a netvorom vychádza pol na pol. Tento film je oveľa temnejší, pre deti až nepozerateľný, pre dospelákov také nič. Ten druhý film je lepší, zaujímavejší a má aj pannu. Pardon, tak nič. Hrala tam Studenková. Žiadna panna. ()
Zajímavé motivy (kejklíři, komnata času) spojené s klasickým symbolem (srdce) a kouzelným pláštěm. Celkově působí příběh mozaikovitě, nesourodě, ale i díky bezstarostnému studentovi a šaškovi zaujme. Podobná atmosféra (a hudba) jako u souběžně natáčeného filmu Panna a netvor. ()
Druhá, hororová půlka byla famózní. Bohužel na můj vkus trvalo příliš dlouho, než se to rozjelo, už jsem to chtěla vypnout. ()
Parádní hudba, kamera, atmosféra (hlavně scéna plesu v astrologově zámku je výtečná) a závěr. Hodně odvážná a zajímavá pohádka. Herz uměl. ()
Můj osobně nejoblíbenější pohádkový horor z rukou režiséra Juraje Herze vypráví o komediantech a studentovi, který (ne)zachrání princeznu. Podle mne hodně k již tak dokonalému vizuálu (nejen kamera Jiřího Macháně, ale i výprava manželů Švankmajerových) přispěla i hudba Petra Hapky - zvláště ten motiv rozvrzaných houslí mi zněl jako dítěti hodně dlouho v uších. Deváté srdce je pohádka, u níž se bojíte. Jenže tak nějak mile bojíte. Zatímco některé pohádky děsí a vyvolávají spíše hrůzostrašné sny (a to převážně ty moderní, české a českotelevizní), tahle sice straší, ale bez následných zlých nočních můr. Mladý student se zamiluje do dívky od potulných komediantů, které vede charismatický stařec v podání Josefa Kemra. Přijedou však do města, kde se dějí podivné věci - lidé se ztrácejí, princezna chodí jako tělo bez duše a hradní mág (dokonalý Juraj Kukura) mládne... Student, aby se vyhnul trestu, souhlasí, že princeznu v noci pohlídá. Pomáhá mu nejen hradní smutný šašek (František Filipovský), a tajemství, které odhalí, je může stát i život. Film se natáčel současně s filmem Panna a netvor (kde myslím se hranice pohádky a hororu překročily víc k tomu hororu, minimálně úvodní scénou s povozy obchodníků), zajímavostí je, že dekorace Vladimíra Labského sloužily posléze i pro filmy Tajemství Ocelového města a Kočičí princ. ()
Nadprůměrná podívaná, která měla sice slabší rozjezd a ze začátku to vypadalo pouze na obyčejnou tuctovou pohádku typu Zlatovláska. Zhruba v prostřed filmu jsem konečně pocítil tu vychvalovanou ponurou atmosféru a rázem jsem ožil. Herz dokázal v té době docela velké divy a své umění slušně prodal i tady. Jen ten konec byl lehce zmatený. Ztratil jsem jaksi přehled kam se poděli ti ogaři co jim vzal ty srdce poté co je hlavní hrdina oživil. Oceňuji však nápad s netradičním elixírem mládí. ()
Oproti Panně a netvorovi, kterou točil souběžně s touto, mnohem pohádkovější pohádka. Jde na ní docela vidět, jak byla šita horkou jehlou. I ona má ale několik klasicky Herzovských strašidelných momentů. Hrabě Aldobrandini mi vždycky připadal hrozně směšný, hlavně když si rovnal oči při hypnóze, ale Filipovský a Přeučil mi vžycky naháněli strach, ti jsou strašidelní, až to hezké není. A danse macabre má neskutečnou atmosféru. ()
Sakra atmosférická pohádka, skoro se i divím, že jsem na ni narazila teprve nyní a velikou náhodou... ()
Herz rozhýbava alegorický obraz, aby ho postupne premenil na hypnotickú obrazovú masáž, rovnako paralyzujúcu ako úvodny hudobný motív film. Deváté srdce je čisto film o umení strihu a mizanscény. ()
"Tak už i šašci si hrají na hrdiny ??" ()