Petrolejové lampy

Český pandán k filmu KRÁSNÝ ANTONIO si všímá alternativního problému mužnosti: pohlavní choroby. Prudérní doba nesměla mluvit o "neslušných věcech" intimního života. V praxi to vedlo k značnému rozšíření pohlavních nemocí, frigidity nejenom ženské a častému výskytu psychických deformací, jež byly o to destruktivnější, oč více byly skrývány. Postup pohlavní nemoci mužské postavy a tragédie postavy ženské, jež není s to naplnit svůj přirozený mateřský úděl, tvoří hlavní osu LAMP. A stupně, zlomky stupňů, zlomky zlomů těchto stupňů ji dotvářejí. Zhruba tak se dá popsat anatomie tohoto fatálního procesu rozkladu a postupného zmaru. Přidáme-li k tomu dva fascinující herecké výkony v titulních postavách, dotváříme velmi volně pojatý výčet předností filmu, který své literární předloze určitě ostudu neudělal. I tabu mohou být přitažlivá, i bolestné momenty dokážou přitáhnout a zaujmout. (05.11.2007)

Duch přelomu 19. a 20. století navozen fantasticky, zdánlivá idyla a fešní důstojníci. Za tím vším tvrdý konformismus, nedostatek rozletu a láska překlopená v nakažení syfilitidou. Velmi nosně tvůrci zvolili básně F. Gellnera jako hudební doplňky zaznívající nejen z úst bohémského J. Laufra (má představovat samotného F. Gellnera, nebo ne?), ale i rezignující Štěpiny matky - předtím velmi nekompromisně pragmatické a tvrdé - představované Marií Rosůlkovou. Myslím, že nezdůrazňovanou postavou filmu je druhý z dvojice maloměstských bohémů, představovaný K. Černochem (a dabovaný J. Satoranským), jehož životní osud je ve výsledku velmi podobný Štěpinu (pragmatismus místo ideálů). A pak i nápadník Štěpy, S. Remunda coby maloměšťácký rádobynonkonformista plně odpovídá dobovým mužským představám o zajištěném a vzdělaném muži, plně si podřizujícím ženu. (06.12.2010)

...filmové vzdělání zase o kousek doplněno. Byl jsem zvědav, jestli Petrolejové Lampy dostojí svojí pověsti jednoho z nejatmosféričtějších snímků v historii české kinematografie. A stalo se. Rozšířím tedy zástupy těch, kdo vynášejí do nebes totální herectví Petra Čepka a Ivy Janžurové, ale i naprostou řemeslnou preciznost filmu ve všech myslitelných aspektech. Petrolejové Lampy jsou dokonale vyváženým filmem - to se ovšem netýká emocí, které mohou vzbuzovat, protože jde "jen" o fascinující studii téměř úplně zmařeného života ženy, která prostě nezapadala do své doby a prostředí, v němž žila. Ale přesto, ten paprsek světla tam je, a na detaily tváře Ivy Janžurové ve vlaku v závěru filmu nejde zapomenout. 90% (25.08.2012)

Proměna Petra Čepka z urostlého a hezkého chlapíka v roztřepanou a bláznivou trosku je neskutečná a mistrovsky zahraná! A Iva Janžurová v roli staré panny Štěpy je úžasná a opět dokazuje, že Iva Janžurová dokázala zahrát ztřeštěné postavy, ale také vysoce charakterní postavy, jakou Štěpa byla. K absolutní dokonalosti hraje hudba mistrovského pana Luboše Fišera. Klenot československé kinematografie. (28.10.2013)

Bezchybné výkony Petra Čepka a Ivy Janžurové (u které to oceňuji o to víc, že ji jako herečku zrovna nemám v lásce) podtrhly do slůvka vysoustružený scénář. Kdyby byla první polovina tak režisérsky soustředěná jako dusná druhá, bylo by to dílo téměř dokonalé. I takhle ale bez debat jeden z vůbec nejlepších českých filmů. (29.01.2009)