Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Manželské povídky, které Vít Olmer psal pro časopis Playboy v době, kdy jeho šéfredaktorem byl Arnošt Lustig, mají v sobě vtip, často až absurdní pointu a nezapřou, že autor je bedlivým pozorovatelem života kolem nás. Pět z nich vybral pro svojí novou českou komedii, jejímž společným jmenovatelem se stal herec Jiří Krampol, hlavní představitel každé z nich.

Francouzská trojkombinace je humornou úvahou o tom, co může potkat úspěšného podnikatele, dá-li jednoznačně přednost práci před svoji mladší, atraktivní ženou. Protože i ta jednoho dne - vlastně zcela náhodou - pochopí, že peníze nejsou všechno...

Svatozář. Pan Divoký je zdánlivě tichý důchodce a bezbranný muž pod pantoflem. Že tomu tak docela není, pochopí až ušní lékař, který zase vzdoruje hned dvěma partnerkám najednou. Jen na okamžik zaváhá, zda by paní Divoká neměla znát pravdu o svém muži. Ale pak pochopí, že by svého pacienta připravil o jedinou zbraň a útočiště.

Sólo na bicí. Bimbo je "přerostlý" bigbíťák a jeho žena, které ne náhodou říká Yoko, už dávno rezignovala na to, že by někdy dospěl. Žijí spolu na chalupě a monotónní rytmus jejich dnů nečekaně změní vpád zločince, prchajícího před policií. Bimbo a Yoko jakoby se znovu setkali.

Ostrov lásky. Dovolená, ať už kdekoli, by měla být výletem za hranice všedních dnů. Ustaraný Ing. Zawinul ale u Jadranu neustále pracuje a řeší neřešitelné problémy ve své firmě. Toho si povšimne pan Rozvinul a nasměruje svého nového přítele na zcela jinou cestu. Někdy stačí opravdu tak málo.

Waterloo po česku je příběhem pražského památkáře Hrušky, zakřiknutého úředníčka, překážejícího ve světě své atraktivní ženy a ambiciózní dcery. Před každodenním papírováním, byrokracií a marnými diskusemi utíká do napoleonské doby a mění se v udatného maršála. A pak se mu jednoho dne podaří být hrdinou i v současnosti a utéct možná jednou provždy. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (255)

Hromino odpad!

všechny recenze uživatele

Už když uvidíte na plakátu Jiřího Krampola, který je navlečen do černé vojenské uniformy a na hlavě mu trůní napoleonská čepička, začnete tušit, že tenhle skvost je pozdním dílem Víta Olmera srovnatelný se dvěma díly Playgirls. Ten, kdo tento film viděl (nebo aspoň přežil u obrazovky 5 minut), pozná, o čem mluvím. Neskutečný hnůj, který psychicky týrá diváky. ()

salahadin odpad!

všechny recenze uživatele

Waterloo po česku...nevymyslel bych lepší označení pro mizérii tohoto filmu, tak jak to projel Napoleon, projel to i Olmer. ()

kingik odpad!

všechny recenze uživatele

Neskutečně špatný film a troufám si tvrdit, že i nejhorší v dějinách české kinematografie. Kdysi tak talentovaný a revoluční režisér svůj talent rozmělnil v tomhle?! Dokonce i jeho působivý režijní rukopis se zde vytratil. Výběr herců byl nadějný, ale horší herecké výkony jsem v českém filmu dlouho neviděl. Jiří Krampol v hlavní roli je herecky naprosto tragický a ostatní herci jako by si řekli, že hrát se jim nechce, a tak nějak se ve filmu schovávají. Asi jim bylo trapně, že v téhle břečce účinkují. 0% ()

InJo 

všechny recenze uživatele

Olmerův naprosto zoufalý pokus o povídkový film. Všechny "povídky" jsou stejně ubohé, triviální, nezáživné, velice průměrně zahrané a s tou nejprůhlednější pointou (jestli se tomu dá vůbec říkat POINTA) na konci. Nejhorší na tom je, že si Olmer myslí, jaké že to vtipné a umělecky hodnotné dílo točí (pokus o myšlenkovou hloubku, poetiku (spíš kýčovitost) apod.) a snaží se "uvolněnou formou podat divákům něco závažného", což mu opravdu silně nevychází. Holt filmy o sexu bývají většinou jen mistrovská díla (Eyes Wide Shut) nebo takovéhle propadáky... ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

Jedna hvězdička za druhou povídku (Svatozář), která mě tak trochu příjemně překvapila. Rčení, že "Vít Olmer je tak špatný, jak si ho pamatujeme," bylo naplněno. ()

Slarque odpad!

všechny recenze uživatele

Nic takhle strašného už jsem nějaký ten rok neviděl. Scénáristicky i režijně zcela impotentní kdysifilmař Vít Olmer klesl do hloubek, ze kterých už není návratu. Komedie, na které jsem neshledal jediný vtipný okamžik - hrůza a děs. ()

Crocuta odpad!

všechny recenze uživatele

K uzoufání nudné. Jiřího Krampola a Víta Olmera mám v oblibě za mnohé JINÉ jejich filmy, ale tohle je skutečné Waterloo všech snah o nápaditou režii nebo zajímavý herecký projev. ()

Chrustyn odpad!

všechny recenze uživatele

Dost možná největší zlo českého filmu. Vít Olmer je asi nejhorší český režisér všech dob a Waterloo po česku je toho nejlepší prezentací. ()

Oktavianus odpad!

všechny recenze uživatele

"Kterou osobnost, živou či mrtvou, byste si přál potkat, kdybyste mohl?" --"Kdybych mohl, tak Jiřího Krampola. Mrtvého." --Hrůza nad hrůzy, za kterou mohou dvě z největších katastrof českého filmu - Krampol a Olmer. ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Pár scén mně svým způsobem pobavilo. Nic to ale nemění na tom, že Krampol jako hvězda celovečerního filmu není zrovna hvězdná volba. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Některé drobnosti a poslední povídka se mi líbily, jiné byly jen anekdotami. A opět měl pan režisér potřebu pochlubit se vnadami své manželky. ------ Mnozí se před uvedením tohoto snímku do kin obávali, že půjde o Waterloo spíše pro režiséra Víta Olmera. O prohru sice nejde, přesto možná film vyžadoval větší rozpočet, lepší herce a možná i větší počet natáčecích dní.   Povídkový film podle textů, jež Vít Olmer psal do české verze Playboye, totiž osciluje mezi rozvedenými a převyprávěnými anekdotami, pokusy o psychologické zpodobnění současných „podnikatelských“ problémů až po úsměvnou hříčku ze života podváděného památkáře. Kupodivu právě tento příběh působí nejčistěji a nejkompaktněji a stojí za to kvůli němu přetrpět ony předchozí skeče.   Hned první povídka <b>Francouzská trojkombinace</b> vypráví poněkud povrchně o problému paničky, vdané za bohatého manžela podnikatele, který na ni nemá vyloženě čas. A tak žena hledá rozptýlení. Ve chvíli, kdy manžel zachrání tonoucí firmu, ona v sobě najde odvahu již nebýt domácí ozdobou a zkusit si začít menší flirt.   Bohužel možné psychologické téma je podáno stylem Elle: „Manžel na vás nemá čas? Zahněte mu!“ Navíc Vít Olmer opět podlehl pokušení obsadit do hlavní ženské role této povídky svou ženu Simonu Chytrovou a ukázat její vnady. Kdovíproč si však současně myslí, že jeho žena je herečka. Není. Je dobrá gymnastka, plavkyně, dobře si udržuje postavu, ale ve chvíli, kdy pronáší hlubokomyslné psychologické myšlenky, máte pocit, že posloucháte cvičeného papouška z pouti.   Druhá povídka Svatozář není ničím jiným, než rozvedenou anekdotou o muži, jehož žena neustále žvaní a žvaní, a tak se on rozhodne předstírat hluchotu, v čemž mu nakonec pomůže i doktor. Vít Olmer tento příběh ozvláštnil prolínáním s dějem z červené knihovny (knihu čte další pacientka, jíž pravděpodobně teče asi tak půl hodiny krev z nosu – při čtení v čekárně má totiž zakrvácený tampon v nosní dírce). Celá paralela je natolik absurdní, že skutečně působí poměrně svěže – ale jen úvodních pár minut.   Sólo na bicí, třetí v pořadí, je poněkud zvláštní vyprávěnka o stárnoucí manželské dvojici, žijící na venkovském statku. Ona je Slovenka, on eroticky a sobecky zaměřený stárnoucí jazzový bubeník, který se ani nedokáže rozhodnout, zda chce k obědu houby či roštěnky. Oba na sebe navzájem připraví určitý naschvál – překvapí je však skutečné přepadení.   Velice zajímavě podaná povídka se však rozpadá na dvě části, z níž ta druhá působí v určité chvíli poněkud neústrojně. Závěrečný návrat syna s jeho ženou pak je jakoby nadstavbou příběhu. Úplně závěrečná pointa mohla být řečena i bez této vsuvky.   Ostrov lásky  je o psychologovi amatérovi, jenž u moře pomůže – nepomůže kolegovi, vynervovanému podnikateli, který řeší problémy a vede podnik i z místa dovolené. Tajemství jeho manželky však Vít Olmer připravuje příliš dlouho, doufaje, že divák bude především okouzlen jugoslávským mořem, pobřežím a okolními krásami. Závěrečné vysvětlení tak působí poněkud lacině, navíc zkušenější divák je brzy vytuší sám.    Waterloo po česku patří k nejlepší povídce tohoto filmu. Příběh úředníčka, jemuž zahýbá atraktivní žena a dcera patří mezi dvoumetrové habány hrající košíkovou a živící se programátorstvím nejvíce upomíná na podobné postavy z filmů Jako jed nebo Co je vám, doktore. Tentokrát je zde dovedně skloubena i záliba památkáře ve francouzské historii, i když onen poslední „gag“ je přece jen poněkud frivolní vůči celému ději.   Ve všech povídkách má hlavní mužskou roli  Jiří Krampol. Někdy, žel, působí, jakoby vypadl z pořadu Nikdo není dokonalý – jen ty převleky a účesy se mění. Přitom jeho herecký projev sám o sobě není až tak špatný, jen mu chybí trošička exprese navíc – někdy jeho postava vyžaduje dát víc najevo své city, ale Krampol zůstane u osvědčených grimas či přimhouření očí.   Z dalších rolí jistě stojí za to vyzvednou Emílii Vášáryovou, která však přece jen začíná hrát v posledních filmech jaksi nastejno, a především pak výkon Oldřicha Víznera, jehož postava patří k nejuvěřitelnějším a nejlépe zahraným v celém filmu.Jeho hysterický tik s bradou patří k vrcholům niterného herectví.   Určitě stojí za to pochválit i kameru, i když některé scény a způsoby snímání či střihů, rovněž výběr prostředí, patří spíše k televizním, ne celovečerním filmům. I když působí poměrně nenápadně, je skvělá i hudba, souznějící jak s dějem, tak atmosférou a povahou filmu, dodávající švih a drive tam, kde již již hrozí nuda.   Celkové vyznění je však poněkud tristní. V podstatě všechny povídky přinášejí jen jedno velké poselství: muži jsou neschopní blbci a ženy záletné hysterky. Což může na někoho působit poněkud depresivně, zvlášť když to tak necítí, či má ve vztazích pohodu a klídek. Nehledě na to, že podobné „problémy“ byly aktuální před deseti lety a dnes působí poněkud cize. Inu, svět se točí dál a v poslední době se vztahy mění rychleji, než se povídky z Playboye stihnou dostat na filmová plátna. () (méně) (více)

MM11 

všechny recenze uživatele

Olmerův comeback... Dle některých dostatečně skrytých indicií zřejmě pokus o povídkový film, ovšem velmi mlhavé. Problémem Víta Olmera vždy bylo, že tento lamač dívčích srdcí šedesátých let, realizoval filmy překračující jeho schopnosti. Ať to byl akční film nebo sitcom pokaždé se pouštěl do míst, kam neviděl. A rovněž pro povídkový film je potřeba dodržovat několik zákonů. První velkou chybou je Krampol, který by mně štval jako jeden, ale v pěti verzích je jeho přítomnost nesnesitelná. Dále bych rád řekl, že ačkoli jsou možná jeho příběhy odsledované i s reálného života, Olmerova režie jim dává známku jakési umělosti. Vždyť i dotěrný komentář režiséra dokazuje, že Olmer prostě neumí hovořit celuloidem. Je to filmový trapas, ale samoúčelně využité kostýmy, jež navrhla režisérova choť a obratně obsazené vedlejší role mi nedovolí dát odpad. I když bych ho kdykoli zdůvodnil. ()

d-corso odpad!

všechny recenze uživatele

Po zhlédnutí tohoto produktu se pro mě výraz "Krampol" stal sprostým slovem. Velmi sprostým. Tý Krampole, něco takovýho jsem ještě neviděl. ()

Reklama

Reklama