Jak básníci čekají na zázrak

Tak básníci a možná i někteří diváci čekali na zázrak, kterého se sice nedočkali, ale původní pentalogii to nijak nepodkopává. Příběhově sice už úplně o ničem, ale aspoň ta nostalgie tu funguje, když člověk sleduje, jak ty postavy stárnou a on stárne spolu s nimi a nakonec i pár dobrých hlášek se tu najde. Nicméně poslední už by tenhle díl asi být měl. Po sedmé už bych tak shovívavý být nemusel.50% (02.12.2016)

Divák se žádného zázraku nedočká, ale setká se téměř se všemi oblíbenými i neoblíbenými postavami z předchozích dílů, probudí se v něm nostalgie, zasměje se, rozesmutní se a v podstatě se celkem dobře filmově zabaví a pobaví. Je to čistočistý průměr a velká poklona Lindě Rybové, ta vůbec nestárne a vypadá naprosto úžasně. (12.12.2016)

Po tolikerém vstupu do stejné řeky je námět už poněkud vyčpělý, proto se vlastně ani není čemu divit, že samotný příběh trochu drhne. Vtipných hlášek či vskutku humorných situací se divák taky moc nedočká, alespoň tedy básnická poetika neztrácí nic ze svého kouzla. Celkově se jedná spíš o takovou nostalgickou vzpomínku, kterou příjemně osvěžuje Štěpánova nová láska v podání éterické Lindy Rybové. (55%) (05.04.2022)

Nic co by vyloženě uráželo, ačkoliv některé scénky se limitně blíží úrovni Ulice (trojice důchodců atd). Naštěstí ŠŠ zůstává nad věcí a s trochu stisknutými zuby i šarmantní, tvůrcům se opět podařilo najít někoho roztomilého na básničky (Linda forever), product placement není kromě Mazdy a Auto Palace tolik postřehnutelný, a odhalená Denisa Nesvačilová je vyloženě oku lahodící (ačkoliv největší kočka je asi ta asistentka od Karase - a na toho jsem si jako na Vaculíka fakt nezvykl). Nelu Boudovou lze jako sexbombu zařazovat snad jen v parodiích, zajímalo by mě, jestli to bylo záměrem. (08.05.2016)

Dvouapůlhodinová reklama na lékárny Dr. Max, Mazdu a jedno protonové centrum. Docela jsem se bál, aby to nebyly další Babovřesky, ale tak zlé to naštěstí nebylo. Jenže, to je asi jedna z mála pochval, jinak je to totiž nuda. V porovnání s prvními „básníky“ je to utahaná a nezábavná záležitost. Motto filmu by mohlo být „Je nám padesát, ale ještě na to máme!“. Nic proti, ale z povahy věci, tohle není zrovna něco, co by mi mělo co říct. Postavy dětských herců jsou otravně přemoudřelé, Pavel Kříž jede na neutrál a do toho se objevují vedlejší postavy a postavičky, u kterých můžu hádat, koho ze známých (a polozapomenutých) herců a zpěváků poznám. Scény s Josefem Somrem byly nejvtipnější z celého filmu. Nejzajímavější zase byla úvodní a závěrečná animační vložka Adolfa Borna. Ano, párkrát jsem pousmál, a dokonce i zasmál. Ne, není to zlé a k nepřežití. Jen je to prostě k uspání. (16.04.2016)