Reklama

Reklama

Podrobné vyhledávání

Musíme si pomáhat

  • Slovensko Musíme si pomáhať (více)
všechny plakáty
TV spot
85%
238. nejlepší
642. nejoblíbenější
Hodnocení a fanklub
Komedie / Drama / Válečný
Česko, 2000, 120 min

Obsahy(1)

Snímek Jana Hřebejka a Petra Jarchovského se odehrává za druhé světové války a pomocí malých lidských osudů dává konkrétní obsah pojmům hrdinství i zbabělost. Bezdětní manželé Čížkovi (A. Šišková a B. Polívka) se rozhodnou v roce 1943 ukrývat v tajné spíži svého bytu židovského uprchlíka Davida Wienera, syna Čížkova bývalého zaměstnavatele. Čížek si uvědomuje nebezpečí, do něhož přivedl svou domácnost i sousedy, avšak pomoc bližnímu v nouzi považuje za samozřejmou věc. Zároveň ale jako značně nehrdinský hrdina umírá strachy. Jeho osobní situaci značně zkomplikuje blížící se konec války, kdy mu hrozí nebezpečí jak ze strany Němců, tak i „poctivých“ českých spoluobčanů… (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (26)

  • Podobně jako při psaní Pelíšků (1999), i tentokrát si Petr Jarchovský vzpomněl na svého dědečka. Zatímco dříve posloužil coby částečná předloha postavy, ztvárněné Jiřím Kodetem, tentokrát scenárista využil jeho vzpomínek pro vytvoření německého úředníka Kepkeho (Martin Huba). Pro měsíčník Cinema tehdy napsal: "Můj dědeček prožil válku v německém lágru. Když byl v devětatřicátém roce na udání zatčen a ocitl se v německé věznici, plivl mu německý oficír do tváře a řekl mu, že jsou mu milejší tři němečtí vrazi než jeden politický vězeň z Československa a že si může být jist, že věznění nepřežije. Léta měl dědeček na dveřích samotky napsáno: Návrat nežádoucí. Těžko si lze představit, co mu běželo každou noc hlavou. Oficír, jistý Krauze, byl typ starého pruského soldáta, který těžce nese Versailleskou smlouvu a úpěnlivě věří v konečné vítězství Německa. Když mu na frontě v Africe zabili prvního syna, nechal nastoupit celý lágr a vzdávat dlouhé hodiny čest padlému hrdinovi. Když mu po čase zabili v Rusku syna druhého, nebylo po zdrceném otci náhle ve věznici ani vidu, ani slechu. Když však, v závěru váílky, padl, zastřelen na útěku, i mladičký třetí syn, nevydržel i tento kalený nacista drtivost tragédie, která mu nejprve vygumovala mozek a pak i rodinu, vzala za své a on, zoufalý, obcházel cely právě s přeživšími politickými vězni z okupované Evropy, omlouval se jim a oplakával své mrtvé syny. Voják, oficír zmizel a zbyl pouze osamělý otec, otec, který přišel doslova o vše. Když dědeček vzpomínal na léta strávená v německých kriminálech, a že na ně nerad vzpomínal, zmiňoval nejčastěji tento příběh, mnohem častěji než líčení útrap a hrůz, které musel od Němců vytrpět. Možá proto, že je o proměně, o uvědomění si absurdity války, o přiznání viny, o pokání." (NIRO)
  • Režisér Jan Hřebejk později napsal několik poznámek k hudební složce filmu:
    - "Chtěl jsem autentickou dobovou písničku, a protože Aleš měl ještě z dob studií nějaké noty předválečných německých pisní, přinesl jednu skladbu a u klavíru mi ji přehrál. Byla to píseň o gorile, která má vilu v Zoo - německý hit třicátých let. Hrozně jsem se tomu smál, protože to mělo přesně ten bezdůvodný optimismus, který kontrastuje s dobou. Písnička nás nadchla, ale nevěděli jsme, jestli existuje její nahrávka. Pak přivezl Aleš ze Švýcarska výběr songů, které nahrál Max Raabe - takový německý Ondřej Havelka - se svou kapelou. Tam Gorila byla a zněla úžasně. Báli jsme se, že nám stejně zůstane kvůli autorským právům nedostupná, ale světoobčan Březina se naštěstí s Raabem během koncertu v Basileji osobně domluvil."
    - "Rád bych se zmínil o Mikuláši Bělíkovi, což je zvláštní člověk, archeolog a muzikant, který nám hrál na skleničky. Mám pro podobné instrumenty slabost, v jedné mé inscenaci se hraje například na pilu, ale musím přiznat, že skleničky jsme trochu okopčili. Přečetl jsem si totiž, že je používali v Přeletu nad kukaččím hnízdem a napadlo mě, že to vyzkoušíme. Myslím, že ve filmu fungují, nederou se kupředu a znějí jako zvláštně naříkající lidský hlas."
    - "Distributor filmu Petr Zenkl, který vím, že mám rád nwyorskou kapelu Klezmatics, mi půjčil album, které nahráli s izraelskou zpěvačkou Chavou Albersteinovou. Chava zhudebnila verše nejvýznamějších židovských básníků dvacátého století a bylo to něco úžasného. Jedna písnička mě obzvlášť nadchla, a když jsem si ji nechal přeložit, zjistil jsem, že je to takový sen o volnosti a návratu Izraele. Byla to ta průzračná jednoduchost, která člověka zasáhne stejně, jako třeba nejlepší věci od Seiferta nebo Nezvala. Šťastná chvíle přišla a Klezmatics s Chavou Albersteinovou koncertovali v Praze. Pochopitelně jsme tam nechyběli a Chava slíbila, že to pro nás nahraje znovu. Dohodnutý termín natáčení v Praze ale zkrachoval, takže to nakonec natočila v Izraeli jen s kytarou, což možná vyznělo ještě lépe." (NIRO)
  • Ve svých zápiscích vzpomínal Petr Jarchovský na báječné náhody při vybírání lokací v Josefově, kde Jan Hřebejk s Milanem Býčkem procházeli dvorky. V jednom z nich, docela maličkém a zastrčeném až na konci romského sídliště, je zastavila stará paní. Představili se jí a ona je pozvala k sobě do bytu: "Zdá se to neuvěřitelné, ale byt paní Červené v Josefově odpovídal naprosto přesně popisu imaginárního bytu hlavních hrdinů v našem filmu. Shoda okolností šla až tak daleko, že na stěnách visely stejné obrazy, které jsem si vymyslel a které by se musely nechat malovat! Ty nám byly laskavě zapůjčeny. Vrcholem všeho však byl "manželův zavřený pokoj". Třináctá komnata. Paní Červená, vdova, tento pokojík již léta neobývala. Takže když tam byli uvedeni, nalezli zde množství rekvizit ze čtyřicátých let včetně dobového tisku, literatury a mapy protektorátu Böhmen und Mähren na stěně! Byt paní Červené, ideálně umístěn uprostřed filmového exteriéru, se stal detailním předobrazem pro atelierovou dekoraci, kterou podle něj vystavěl architekt Býček v ateliéru č. 4 na Barrandově. A to ještě nebyl konec - v Josefovské ulici, ve které jsme hodlali natáčet většinu exteriérových záběrů, před rokem spadl dům. Zřítil se, jako kdyby na něj kdosi shodil bombu. Část zdiva stála, v koupelnách visely ještě ručníky, zatímco druhá část domu, ve změti trámů, cihel a zničeného nábytku, ležela na zemi. A šlo o ruinu čerstvou, jako by dům dostal letecký zásah včera. Co víc si můžou filmaři, kteří natáčejí film z válečných časů, přát? Poprosili jsme paní starostku, zda by s odklízením ruiny pár týdnů nepočkali, a dekorace, za kterou bychom jinak museli těžce platit, byla na svém místě." (NIRO)
  • Scenárista Petr Jarchovský ve svých zápiscích pro časopis Cinema vzpomínal, jak se filmařům vydařilo hledání lokací: Honza Hřebejk s architektem Milanem Býčkem objezdili spoustu východočeských městeček. Nalezli několik ucházejících míst, avšak povětšinou roztroušených po různých městech, často vzdálených a pro účely natáčení tedy komplikovaných. V závěru jedné z obhlídek navrhl Honza, aby se stavili ještě v Jaroměři-Josefově. Znal to město trochu z mého vyprávění. Celá moje rodina odtamtud pochází a já trávíval v Jaroměři u babičky jako školák nejedny prázdniny. (...) Pravda je taková, že rodinné okupační historie spojené s mládím mého otce a dědy, mám přirozeně spojené právě s Jaroměří. Pokud vytvářím iluzi maloměsta, vidím ji před sebou. (...) Pravý zázrak se však stal, když svým autem, v domnění, že exteriéry jsou víceméně nalezeny, přejeli šraňky a říčku Metuji a vjeli bránou do Josefova. Josefov, jak už název městečka vypovídá, je vlastně stará josefínská pevnost vystavěná na obranu Rakouska proti Prusům. "Tam můžeš postavit kameru na koleje a udělat stometrovou jízdu se všemi průhledy do dvorů a dalších ulic a nemusíš měnit jedinou lampu, jediné okno. Nic. Můžeš vlézt s kamerou do auta a jezdit po hvězdicovitých dlážděných ulicích josefovského ghetta sem a tam a nestane se ti, že bys zabral něco rušivého. Je to zázrak a požehnání, můžeme film provětrat a vytáhnout do exteriérů, aniž bychom platili miliony za stavbu dekorací. Když nalezneš přirozenou dekoraci, která tu stojí, můžeš si k rozpočtu pomyslně přičíst desítku milionů, která ti spadla doslova z nebe," líčil mi Honza své pocity nad vyvolanými fotografiemi místa, kde jsme pak v létě prakticky celý film natočili... (NIRO)
  • Nikde ve filmu se nezmiňuje, jaké má Marie (Anna Šišková) zaměstnání. Není však ženou v domácnosti. Ve scéně, kdy se k nim má nastěhovat pan Kepke (Martin Huba), sedí u jakési knihy zakázek. Podle několika rekvizit v místnosti jde nejspíše o provoz čistírny nebo prádelny. (Verbudrak)
  • Ve snímku zazní opakovaně skladba „Mein Gorilla hat 'ne Villa im Zoo“ od Hanse Alberse. (majky19)
  • V průběhu natáčení si Pjér la Šé'z při cvičné střelbě ze samopalu poškodil sluch. Od té doby prostřednictvím levého ucha nevnímá vysoké tóny. (Psychor)
  • V rolích komparzistů účinkovali i josefovští občané. (Terva)
  • V jednom rozhovoru Bolek Polívka prozradil, že předobrazem pro vytvoření postavy Josefa Čížka mu byl jeho vlastní otec. (Olík)
  • Předfilmem a zároveň neoddělitelnou součástí snímku je krátká animovaná parafráze dobových týdeníků Aktualita, vycházející z knižních ilustrací Pavla Reisenauera. (Taninaca)
  • Film byl komerčně úspěšný i za hranicemi Česka. Za tři měsíce promítání ve Spojených státech amerických dosáhly tržby 3 milionů amerických dolarů. Film se promítal také v Německu, Polsku, Švýcarsku, Velké Británii a Asii. (jenik71)
  • Filmovalo se v Josefově u Jaroměře a ve Smiřicích. (M.B)
  • Film navštívilo v českých kinech 323 981 diváků a vydělal 19 470 510 Kč. (Pumiiix)
  • Richard Tesařík hrá vo filme vojaka 1. československého armádneho zboru ZSSR. Jeho otec Richard Tesařík starší v skutočnosti za 2. svetovej vojny slúžil v československej tankovej brigáde ZSSR. Zúčastnil sa bojov o Kyjev, bojoval aj na Dukle a bol jedným z osloboditeľov Ostravy. Po vojne bol ocenený titulom "Hrdina ZSSR". (Jello Biafra)

Související novinky

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

18.01.2007

Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno