Sedím na konári a je mi dobre

Hodně zajímavý film a výborná one man show Bolka Polívky. Ale není to film co by dokázal udržet pozornost diváka po celou dobu. Je moc roztříštěný a v podstatě bez gradace. Sice sází jednu vcelku zajímavou scénu za druhou a jako vždy u Jakubiska perfektně propracované kulisy, ale ty jeho podobenstva jsou docela blbě stravitelná. A u Markéty Hrubešové nevím jestli je poklonou to že v sedmnácti vypadala uplně stejně jako ve třiceti. (22.11.2008)

Ono je to skôr za štyri, ale koľko máme v našom slovenskom filmovom archíve podobne silných filmov? Tento film som videl niekoľkokrát v 90tych rokoch v televízii, pretože bol nimi dosť obľúbený. Odvtedy som ho v normálnom čase nezaregistroval. Nevážime si snáď naše kultúrne poklady? Vlastne kedy to vysielať, keď reality show strieda reality show. Hrubešová to mala na placi asi ťažké, zrejme ju všetci balili. Takže videné po zhruba 15tich rokoch, mnohé scény akoby videné prednedávnom. Takže pokiaľ Jakubiskovu symboliku správne chápem, človek=jablko na strome (tých záberov je tu viacero), ktoré nemôže odpadnúť, ale pokiaľ na strome sedíme, čiže nevisíme, je nám dobre:). Prečo sa ale Pepe nevyspal s Jakubiskovou manželkou, to sa symbolicky ospravedlniť nedá, to musel byť osud, respektíve zlovôľa scenáristu. No a že ukradnuté zlato prináša iba záhubu, to už vieme zo starých westernov. (14.08.2012)

Myslím si, že je třeba danou dobu zažít, aby se mi snímek mohl alespoň trošičku líbit. Já, naštěstí, v dané době nebyl ještě ani v plánu, a to zdaleka ne. Bolka Polívku mám jako herce neskutečně rád. V tomhle snímku mi ale nepopsatelně vadil. Film mi vůbec nesedl. Měl takovou prazvláštní atmosféru, jako kdyby byl pan režisér během natáčení poprvé na hříbkách, nevzal si s sebou houbového průvodce a jen odhadoval, jak hříbek vypadá. Úplně mi tam neseděl ani zvuk. Přišlo mi to, jako by se dodával později, ale to může být pouze můj prazvláštní pocit. Příběh je hrozně zmatený. Dvě hrozně nesympatické postavy, jako by bez cíle pajdají světem. Tenhle film bych nedoporučil vidět ani svému potenciálnímu nepříteli. Šílené, nudné a celkově neuvěřitelně debilní. Jestli tohle bylo vážně cílem, tak potom je pan Jakubisko opravdu genius. (07.07.2014)

Sedím na konári som spolu s Tisícročnou včelou a Perinbabou považoval za vrchol Jakubiskovej tvorby. Filmom, ktoré nakrútil predtým som príliš nerozumel, filmom ktoré nakrútil neskôr rozumie asi iba Deana. Sedím na konári som videl pred mnohými rokmi a spomínal som naň ako na vynikajúci film. Jakubisko angažoval troch českých hercov, nasadil svoje úspešné postupy a pustil sa do mapovania povojnového Slovenska. Výsledok je pomerne nevyvážený, úžasné scény a nápady, ktorých je väčšina sa striedajú s banalitami, výnimočne mi prekážal aj Bolek Polívka, v ktorom som viac videl Bolka, než Pepého. (13.08.2011)

Nikdy předtím ani potom už Jakubisko nenatočil nic tak dobrého... (29.10.2007)

krasna vizualna hra v jakubiskovom podani, chytlava hudba a presvedcive herecke vykony..jakubiskov standard 80% (16.12.2006)

Tragikomicko-poetické podobenství o dvou náhodně se seznámivších kamarádech a jejich životě po skončení druhé světové války. Tenhle film mi kupodivu nepřišel tak výrazně výtvarně stylizovaný jako jiné Jakubiskovy snímky. Výborná ústřední dvojice Pavelka a Polívka (90%). (30.11.2007)

Ze začátku poutavá a zábavná tragikomedie, která s přibývajícími minutami otáčí kormidlo na stranu poetického dramatu. Díky vynikajícím hercům ale rozhodně stojí za vidění a mnozí ve filmu určitě spatří umělecké dílo, které mně jako povrchnímu konzumentovi uniklo. (08.04.2012)

Hviezdička smerom nadol je kvôli SPP, čo som volne preložil, ako STRIH Patrika Pašša, ktorý občas narobil poriadnu GALIBU, a potom sa film, ako celok, stával trochu neprehľadným, a nebyť toho, tak by som dal ASI maximálne hodnotenie, a to nielen preto, že vidím už typický, erotický nádych, ktorý sa skrátka už veľmi dobre udomácnil u Juraja Jakubiska. Českú herečku Markétu Hrubešovú, mimochodom - Matka príroda ju nadmieru štedro obdarovala, že scéna, ako sedí na konári stromu, DONAHA, pričom je jej parádne, dobre, sa pre mňa stala legendárna, a extra pamätná, večná, ktorá tak trochu zatienila neustále sa snažiacich hercov v hlavných úlohách, ktorí robia všetko preto, aby vyhoveli rôznym požiadavkám, ktoré sa im ponúkajú, najmä prostredníctvom postavy židovskej dievčiny Ester, s temnou minulosťou, ktorá bola v koncentračnom tábore, čiže dejovo som umiestnený tesne po konci druhej svetovej vojny v Európe, a práve okolo „jej sukni” sa budú motať Pepe a Prengel, keď každý z nich by sa najradšej dostal do jej nohavičiek... Blíži sa nadvláda hlbokého komunizmu, čo trochu skomplikuje životy týmto zúčastneným postavám, a taktiež i niekoľkým vedľajším. Snímok sa odohráva v pár dekádach, čím sa automaticky stával o niečo viacej pozoruhodnejším, ale zdal sa mi trochu natiahnutý, a aj ten strih mi niekedy liezol na nervy, zase v pozitívnej črte disponuje výbornou kamerou Laca Krausa, hercami, ako Bolek Polívka, či Ondřej Pavelka, hm... režisér má zrejme v obľube obsadzovanie zahraničných hercov, čo až tak nie je na škodu. Juraj nakrútil v podstate dosť zaujímavý a ambiciózny film, ktorý sa v jeho režisérskej kariére zaraďuje právom k tým najlepším, na ktoré by sa nemalo zabúdať. Panoval tu obdivuhodný potenciál, ktorý sa takmer do detailov aj zúžitkoval, t. j. ak by si dali trochu väčší pozor na strih, a jeho následné neprehľadné, prerušované scény, tak sa snímok mohol stať úplne nesmrteľným ! (02.01.2018)

Mimořádné dílo mimořádného režiséra. Je mi jen líto, že od té doby má tvorba slovenského klasika trvale sestupnou tendenci :-/ (11.11.2004)

Po mém soudu (a vedle Tisícročnej včely) nejlepší Jakubiskův film. Výborný námět, geniální herecké výkony, silný příběh s poselstvím, skutečně výborná kamera. Tragika i komika zároveň v přesně odměřených dávkách. Nádhera... Po novém shlédnutí (po 25 letech) musím napsat, že mi trochu vadí určitá režijní ledabylost, asi proto, že dnes znám i mladší a ještě ledabylejší Jakubiskovy filmy, přesto je to stále veliká síla... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: gudaulin, Radek99, Marigold, Renton, sud a jistě i spousta dalších, nepročítal jsem je všechny. (25.12.2006)

Vím, co chtěl autor říci, ale podle mne tak činí nešťastně. Už samotný dabing Pavelky a Macháčka je nepřirozený a odosobněný. Hrubešová všichni víme, že nic moc hrát neuměla, a co jí k herectví chybělo, to štědře vynahrazovala pohledy na svá odhalená ňadra a do svého klína. V určité době jsme s kamarády měli takovou hru, najít film, kde se Hrubešová ani jednou nesvlékne. A tady má zahrát minulostí poznamenanou ženu, které občas hrábne v kouli, a já jí to prostě nevěřím. Deaně sice role nadšené komunistické agitátorky sedne, ale přehrává ji neskutečně. A vlastně i Bolek zde nepříjemně přehrává, jako by si sem odskočil z Provázku na melouch. Celé to šaškovské a maškarní ladění sice asi má být v kontrastu s podivnostmi války a nastupujícího komunismu, ale byl bych raději za víc chvil zvážnění a možnosti zamyšlení. A vlastně i celkové vyznění filmu mi nesedí, protože netuším, odkud pánové brali energii? Z pomatené zrzky, která jim stejně nedala? Z nevlastní dcery, kterou léta neviděli? A má to oslovování "taťkové" nějak předznamenávat budoucí možnost adopce dětí homosexuálními páry? (01.05.2018)

Možno, že Juraj so zde bohovskou Deanou prišli na svet, aby vytvorili tento film. (25.03.2016)

Jakubiskovým sebenalezením (či spíše odvážným přiznáním se k jinakosti) ve Zbězích a poutnících začíná i jeho problematická (spíše než problematizující) reflexe dějin a role jednotlivce v nich. Laciná panoptikálnost, hrubé (fotografické) zrno, které skryje mnohou nedbalost a neschopnost, hereckou, režisérskou, kameramanskou i hudební, umožňuje velkoryse znázornit dějinné vlny, nezávislé na jednotlivci, mletému zrnu, z něhož se nic nového nezrodí, ale jehož vznícením se nasytí čas, ale také brání vhledu k vlastnímu semeni, z něhož lidský život vyrůstá. Jakýsi strach z psychologizace, psychologie jako toho „čehosi“ nehmotného, nezemského (a pro některé, snad i pro Jakubiska samého, mimozemského) a tedy i tabuizovaného, zde vystavuje lidskou duši výlučně ve chvílích krajního zvýznamnění se - jako by nebyla přítomná jindy, než ve okamžicích krajního subjektivismu, v momentech, kdy se zažité navrací tak nezastavitelně, že z jeho trosek vytryskne ten skutečně pravý obraz, nezávislý na konvenčním postřehování dat. Svět, který Jakubisko buduje, se tak podobá mučírně, která poměřuje odolnost individuí době a přitom svým lhostejným, zdánlivě objektivním, hlediskem pomíjí diváka, jenž se snadno ztotožní s vyprávějícím zbožštěným historikem a může svrchovaně – a neoduševněn i beztrestně – soudit. Čím jsou dílčí zobrazení niterných v/ý/stupů, vždy sporadické, jakoby nahodilé, přesvědčivější a silnější, tím hlouběji ode dna nabírá dějinná vlna, aby se rozlila i řečišti těch nejnepatrnějších vlásečnic. A to je snad ještě surovější postup, než jakým byl útok na city diváků „novovlnným“ (!) bezradným, ba níže než hovadským, zabíjením zvířat a estétskou simulací krutostí v prvním zmíněném nepodarku, ve Zbězích a poutnících. Plachý „okamih“ komunistického násilí při zatýkání obou „otckov“ se v dané optice jeví být jen okázalou maskou dějinné slepoty, ospravedlněním jediné, jedinečné viny, kterou nikdo krom režiséra nezná a kterou přitom znají všichni. Jakubisko ex machina. podvod (s malým p). (24.02.2017)

Nikdy mu neprídem na chuť. A nepovažujem to za chybu. Pre mňa je Jakubisko vrchol neatraktívnosti. Celá tá jeho veľkolepá freska bláznovstva, priateľstva a lásky na pozadí nejakých zlých situácií a časov mi jednoducho lezie na nervy. Jeho postavy kvákajú, kecajú, tancujú, utekajú, hulákajú, ale spraviť niečo poriadne nespravia. Vždy nad nimi vysí ten hnusný fatalizmus, tá predzvesť smrti a oni do toho tancujú. Nemál som to rád ani keď to spravil v Siedmej pečati Bergman a to bolo diametrálne odlišný režisér, ktorý síce hľadal Boha, keď mal hľadať radšej niečo iné, ale koniec koncov stroskotali na tom mnohý. Jakubisko miesi všetko so všetkým a vzniká nesúrodý guláš. Vtipné je že prvá polovica sa mi aj celkom páčila - Polívka je Polívka. Potom to už začalo byť prešpekulované. A okej, beriem doba bola zlá, zároveň ak končila, trebalo jej povedať nejakým spôsobom dovidenia. Ale okrem tých pŕs a vagín a Polívku a Kvietika a možno aj toho krásneho domčeka na samote mi to strašne liezlo na nervy. Som rád že ten prdiaci poštár zomrel. Doslova som sa usmial, takým tým sadistickým úsmevom, lebo mi neuveriteľne liezol na nervy. Myslím si, že veľa ľudí sa na film bude pozerať inak aj ocenia jeho kvality, ktoré ja oceniť nedokážem. Ale pre mňa je Jakubisko jedna veľká maska a všetko od neho mi príde strašne neúprimné, pritom sa tam o tej úprimnosti o stošesť kecá. (18.05.2013)

Jakubisko je geniálny, skvelo vyberá námety, hercov aj prostredie. Vytvára dokonalo snovú atmosféru, akoby z iného sveta a čo sa týka hlášok-ja som viac než spokojná. Je to slovenská klasika, beriem ho tak aj keď je koprodukčný, ako veľa Jakubiskových snímkov. Tento je jeden z mnoha, ktoré milujem:) (02.07.2014)

Miluju filmy, které jsou nejednoznačné vyzněním, míchají tragiku i smutnou komiku. Nedávno se mi poštěstilo vidět Bruggy, které jsou přesně tímto typem filmu a hle, brzy poté i Konár. Tlesk tlesk. A tlesk tlesk tlesk pro Polívku, který na jednom z mála podobných příkladů dokazuje, jak skvělým hercem je. (12.11.2008)

LFŠ 2008 ... Film jsem sice viděl už dříve, ale uvědomil jsem si, že si z něj nepamatuji ani ono pověstné "ň". :) Tak jsem na něj šel znovu a hodnocení neměním. Jakubiskovi (tomu s klobúkem :)) se tentokrát perfektně vydařila výprava a celková plynulost děje, dialogy i humor, herci byli obsazeni výborně, Markéta byla sice místy toporná, ale fantasticky se doplňující mužské role vše vynahradily. Nutno však zmínit i negativy - závěr byl dle mě až nesmyslně natahovaný, vše mohlo skončit klidně o 20 minut dříve, navíc by se Jakubisko neměl bát více naznačovat, tento film totiž trpí takovým nešvarem - vše říká na plnou hubu. Až to je místy ubíjející. I tak je to ale film krásný. (21.08.2005)

Dvomi slovami: úžasne krásne. Jakubiskova poetika sa mieša s trpkou iróniou (jedna z najlepších scén je s perníkovým Stalinom) a ako hovorieval starý Berousek: KTO NEMĚL ZRZAVOU, NEVÍ CO JE TO LÁSKA. (02.05.2008)

Ať už si o Jakubiskovi myslí kdokoli cokoli, poetiku umí obrazem vyjádřit perfektně. Tady mu k ní navíc sedlo téma a společně s Polívkou a Pavelkou tak vytvořili hodně atmosfericky silný film. Snad jen škoda, že ještě více nepřitlačil na dramatičnu, ale pravda je, že o to tady primárně nejde. Spokojené 4 hvězdy pro jeden z těch nejlepších filmů přelomu 80. a 90. let. ... a abysme byli vždy spolu. (26.02.2011)