...a pozdravuji vlaštovky
Drama / Válečný
Československo, 1972, 87 min
Režie:
Jaromil JirešHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková, Zora Rozsypalová, Valerie Kaplanová, Gisela Fojtů, Jozef Čierny, Dušan Blaškovič, Leoš Kaltofen, Ladislav Mrkvička, Vítězslav Jandák, Jiří Zahajský, Jan Ekl, Miloš Bílek, Miroslav Kolář, Zdeněk Kampf, Helena Nováčková, Eva Jiroušková, Daniela Šrajerová, Milica Kolofíková, Jiří Prýmek, Oto Ševčík, Karel Šebesta, Miroslav Moravec, Jindřich Narenta, Eduard Rzimek, Václav Špidla, Anna Ferencová, Ilona Kubásková, Ladislav Trojan, Slávka Špánková - Hozová, Jana Riháková - Dolanská, Otakar Rademacher, Karel Sekera, Zdeněk Srstka, Karel Engel, Emil Lenz, Jiří Ptáčník, Alois Mottl, Eduard Pavlíček, Ferdinand Šnajberk, Jan Rott, Milena Šajdková, Zuzana Talpová, Josef Skrčený, Luděk Svoboda, Lubomír PoláchObsah
-
„Nežila bych dnes jinak. Leda že bych se vyhnula chybám, kterých jsem se dopustila.“
Marušce zbývá 99 dní života. Odsouzená německým soudem za velezradu, čeká v cele smrti na popravu. 99 posledních dní života další oběti fašistické mašinérie. 99 posledních dní, během kterých člověku proběhne před očima celý život od prvních krůčků až po ilegální boj proti fašismu... Komorní drama z cely smrti s mladou Magdou Vašaryovou v hlavní roli. (oficiální text distributora) -
V druhém odboji, v čase černobílých dějin, nebyl čas na rozlišování podle politické konfese. Rozhodovalo jedno: buď s národem, nebo s jeho vrahy, buď činně, nebo alespoň pasivně, buď pro demokracii, nebo s totalitou. Vlaštovky vedle Žertu přiřazují Jireše jednoznačně do filmové vlny šedesátých let. Je to i zdařilou volbou tématu. Marie - Maruška - Kudeříková je svým dosahem evropsky významnou postavou protinacistické rezistence. Literárně nadaná dívka, ušlechtilá komsomolka z odbojové křesťanské rodiny (její otec byl ve Vnorovech, odkud Maruška pocházela, předsedou MNV za lidovce až do své smrti r. 1947), se svým skrovným literárním odkazem víc než rovnocenně přiřazuje po bok Anne Frankové i Sophie Schollové a je jednou z legitimací hloubky, významu i legitimity světového rozměru našeho druhého odboje. Významu postavy odpovídá i režisérova metoda retrospektiv, která nejlépe zrcadlí dívčino rychlé vyspívání k plnohodnotnému ženství. Potěší střídmá a výstižná kresba jak gestapáků, tak prostředí vratislavské ženské věznice i dozorkyň a ostatních lidí německého personálu. Jireš se tu s úspěchem vyhnul levným ideologizacím a démonizacím a zjevně se snažil držet doložitelných písemných pramenů i vzpomínek. VLAŠTOVKY - spatřuji v tom jejich další velkou přednost - jsou také filmem česko-slovenské vzájemnosti. Magda Vášáryová tu samozřejmě přesvědčuje o vyzrálosti svého herectví (v době natáčení filmu jí bylo zhruba 22-23 let) , v ničem však v prostoru svých rolí za ní nezaostávají další slovenští velikáni Július Vašek a velká slovenská herečka Viera Strnisková. Svou poslední fimovou roli tu prožil otec pozdějšího českého premiéra Vladimíra Špidly Václav Špidla (1922-1979). Z českých herců asi nejvíce vyniknou představitelky ženských rolí; z nich zřejmě nejvýrazněji tu působí tehdy také mladá generační souvěkovkyně Vášáryové Hana Maciuchová. Jirešovi se tak podařilo pod nánosem komunistické režimní propagandy archeologií ducha doslova vydolovat démant skutečné nevšední osobnosti ženy práce, osudu, který za jiné reprezentuje zneužitou a o sny a ideály takřka oloupenou nadějnou mladou generaci. Generaci Pražského jara, Předvoje, ale také Rady tří a Rady svobodného Československa. Nepohodlný film, který vždy všem překážel svou poctivostí právě proto, že nechtěl být výrazem konkukturálního posluhování a poníženosti, by si zasloužil - podobně jako Kudeříková sama - svou plnou a samozřejmou rehabilitaci. Dlužíme ji sami sobě už až příliš dlouho. (sportovec)
Komentáře uživatelů k filmu (22)
-
krapek
Už dávno som nevidel film s takou stiesnenou atmosférou ako je tento. Byť tam ja, tak prezradím aj to čo som nevedel. Veľmi depresívne.(29.11.2011)
-
Vize
Celý film je vlastně Maruščinou výpovědí, hlas, který nás provází vyplývá z jejího nitra. Za chodu jejích myšlenek v narativní linii přecházíme z přítomnosti do minulosti a zpět. To se může na první pohled zdát rušivé pro rozvíjení příběhu. Avšak právě takto zvolený přístup dodává příběhu větší emocionality, rozvíjí Maruščino nitro. Bez této fragmentace bychom mohli ve snímku saptřovat větší sklon k propagandě. Právě prožívané za zdmi vězení evokují mnohdy nechronologicky vzpomínky s daným prvkem spojené, ať už je to lidská osoba, řeč, či záležitost nemateriální podstaty. Přechody mezi jednotlivými obrazy jsou zůrazněny pomocí ostrého střihu, barvy. Šedivá zdiva cely jsou místem chmuru v kontrastu s poetickými záběry moravské krajiny. Pozoruhodnost filmu se skýtá v četnosti použití flashbacků. Film je jimi takřka prodchnutý v porovnání s klasickými prostředky kinematografie. Dějová linie je neustále narušována a divák je nucen rychle se měnícím událostem přizpůsobit.(5.5.2012)
