Případ pro začínajícího kata

Zábavné, nápadité, satiricky bizarní a sympaticky magořivé. Jenže bohužel ne po celou dobu stopáže, vlastně jako by se po úvodním mnohaminutovém monologu kvalita pomalu, ale jistě snižovala, ty nejzábavnější a nejzajímavější scény se stanou zpočátku a v poslední půlhodině přijde už jenom... Nuda, nehledě na soudobou společenskou kritiku, oblečené králíky, nebo humorné lední medvědy s filosofickým výrazem ve tváři létající na okřídlených bicyklech. Obzvlášť když ve filmu žádní lední medvědi s filosofickým výrazem ve tváři létající na okřídlených bicyklech nejsou. (15.02.2014)

Mnohem víc než u jiných filmů lituji toho, že jsem nečetl "předlohu", totiž Swiftova Gulivera - to by mi asi pro náležité docenění filmu hodně pomohlo. Znám z knihy jen nepatrné úryvky, které mě ale ohromně překvapily geniálním satirickým ostrovtipem a neuvěřitelnou nadčasovostí tohoto díla ze (jestli se nepletu) 17. století. K filmu samotnému: svým způsobem unikátní, scénicky moc hezky udělané dílo. Ohromně se mi líbil začátek, dokud je Guliver ještě v tom domě a mluví k divákovi jako vypravěč. Pak už jsem se poněkud ztrácel v rozbitém sledu metaforických, absurdisticky laděných scén. Jednotlivě jsem si je vychutnával, ale postupně jsem upadal do stále větší únavy, pokud jde o postižení celku. Ne že by společensko-politická výpověď nebyla zřetelná, ale prvoplánové politikum mi tady nestačí. Takhle vnímám Juráčkovo opus magnum jako vcelku méně zdařilé než Postava k podpírání, ačkoli závada může být "v mém přijímači". Rozhodně to stojí o několik pater výše než Každý mladý muž. Zvláštní je, že jakási topornost Juráčkova vyjadřování, kterou vnímám u všech těchto tří filmů, mi u Každého mladého muže připadá jako ryzí neumětelství vyrábějící paskvil, kdežto tady jako osobitý rys díla, u Postavy k podpírání dokonce jako "to pravé". Mimochodem, zaregistrovali jste v Případu pro začínajícího kata muže s kočkou v aktovce? Jo, je to on. PS: Děkuji Augovi za mimořádně přínosný komentář - referát. (25.03.2011)

Po prvom zhliadnutí 8/10, no film si pravdepodobne pustím ešte niekoľkokrát, pretože mám pocit, že som ho neuchopila tak komplexne, ako bol zamýšľaný. Každopádne ide o výbornú alegóriu so surreálnymi prvkami, vyšperkovanú niekoľkými skvostnými monológmi a podmanivou atmosférou. Podobnosť s Postavou k podpíraní do očí bijúca, no Postava sa mi zdala ešte o kúsok výraznejšia a prepracovanejšia. Človeku sa až natíska otázka, kde udělali soudrozi z NDR chybu, že kedysi sa u nás točili sofistikované diela, ktoré svojich divákov učili a nútili napraviť si optiku, ak chceli filmu rozumieť. No a teraz...teraz máme tri diely Babovřeskov. (13.03.2016)

Po letech definitivně nejzásadnější počin nové vlny a perla domácího filmu hledající konkurenta i v globálním měřítku. Scénárista a režisér Pavel Juráček si postavil pomník doslova v hodině dvanácté a osudově propojil ironické zobrazení Balnibarbi s tragickou tendenční situací. Ale satirická nota je ve vyznění spíše floskulí pro historické datace. Režisér zcela potvrdil svou zálibu v komplikovanosti vyznění, diváka vůbec nešetří a na položenou otázku dává jen mlhavou odpověď. Proto je sledování nesmírně těžké, chce to vícero shlédnutí, líbit se Vám to možná hned nebude. Obratnější tedy je sledovat zprvu spíše formu, protože obsah je i nepokrytě subjektivní bez jasného klíče. Film, který se rodil takřka tři roky vytvořil modelovou strukturu - do absurdity dosadit konvenci a tu pak utopit v něčem, co nechápe. Nezáleží na ideologii a zřízení, takový člověk se utopí i v nejvstřícnější demokracii. A tím člověkem je ještě víc než hlavní hrdina sám Juráček. Drtivá kola Normalizace ho vzala sebou a on se další šance nedožil. Otázkou zůstává, zda by jí ovšem dovedl využít. Pošilhávajíc po současném českém filmu o tom silně pochybuji, charakter typu Juráčka by byl ve stejné nevoli jako jeho hrdina po návratu do Barnibalbi. Vidím to proto tako dokument doby, jindy by neměl šanci. Je to odkaz nejen Juráčka, nýbrž celého tehdejšího filmu. (30.01.2009)

Nadčasový existenciální snímek s kafkovsky tíživou atmosférou, zbaven dobových odkazů a časových souvislostí útočí na každý totalitní režim. Svět je bizarní a nerozumí mu ani cizinec Gulliver, ani jeho obyvatelé. Existence sebedestruktivní lidské rasy již přestala dávat smysl a čas běží pozpátku. Úžasná práce kamery mi místy připomínala Proces Orsona Wellese a Spalovače mrtvol, k tomu úžasná hra světla a stínu a pohádkové, mystické lokace. Už jak jsem viděla přejetého králíka v manšestrových kalhotách, věděla jsem, že tohle budou sousto pro mě. Jedna úžasná metafora za všechny- král poručí vymyslet počítač na ruční pohon, aby již nikdo nemusel myslet a tento stroj posléze řídila komunistická mašinérie. "Chtěli zapřáhnout dobytče, a já nedopustím, aby tímto strojem točil vůl." 100%. (02.04.2016)