Sestřičky

Sestřičky v Kachyňově tvorbě nijak zvlášť nevyčnívají, ale také zdaleka nepatří k jejímu průměru, ale spíš k tomu lepšímu. Proto mi dost mrzí poměrně nízké hodnocení. Film stojí na stabilním scénáři a neutěšené atmosféře tehdejší kolektivizační doby, kterou ještě umocňuje nevlídné počasí. Ale to jsou bezpochyby klady a nikoliv zápory. K tomu jako kontrast běží obyčejný, ale hezký příběh mladé dívky, která prožívá první kroky do života se všemi starostmi a láskami které život přináší i v lepších a horších časech než byly tehdy. Jiřina Jirásková jako by hrála sama sebe a svojí hereckou i lidskou moudrostí je oporou jak začínající mladé sestřičce, tak i začínající mladičké Aleně Mihulové. Něco končí a něco začíná…v tom je hlavní síla filmu! (12.05.2008)

Bezesporu jedno z nejlepších děl Karly Kachyni a hereckého mistrovství Jiřina Jiráskové v její komediální poloze. Už ten film znám nazpaměť a stále mě nepřestává bavit. Každá scéna má tu svůj význam, není tam nic zbytečného. České pohraničí na počátku 50. let takhle podobně vypadalo, pamatuji si to z vyprávění svého otce, který tam začínal učitelskou dráhu. Noví osídlenci přicházeli často ze Slovenska, bývali to mnohdy lidé prostí až rozumově omezení, a podle toho to tam vypadalo. I ten sedlák, zatrpklý tím, že mu "sebrali" pole a sám musí pracovat na státním statku, spousty bláta, hnojiště... Těžko se rodil nový život v českých Sudetech... A k tomu všemu přišla mladičká dívka (mimochodem zde se stárnoucí Kachyňa zamiloval do o 40 let mladší Aleny), aby zde poznala tvrdé stránky života a dobrala se skutečné lásky a stala se ženou. Scéna, kdy přiváží do nemocnice novorozeně, mě vždycky dojme. (15.07.2019)

Není to sice ten můj nejoblíbenější Kachyňův film, ale nelze mu upřít atmosféru. Syrovost venkovského prostředí a až realistická popisnost doby... Pro mne mimo jiné i srovnání, jak málo před padesáti lety mohl mít jednotlivec vliv na svůj vlastní osud v porovnání k dnešní době. Nesvoboda a bezvýchodnost na mne mezi řádky působí, přesto, že snímek je natočen odlehčeně a nijak se divákovi nepodbízí. Jako obraz své doby zraje a nejspíš svoje kvality v budoucnu ještě potvrdí... (10.09.2009)

Syrová poetika života - trpká i úsměvná ... nadčasová. Poválečná doba se nezastavila, jen kráčela trochu smířlivěji ke světlým zítřkům - a v marastu všedních dnů si každý hledal své místo na slunci ... tak jako vždycky - neboť zmiňované světlé zítřky nám patrně nebyly, nejsou a nebudou souzené ... v žádných časech ... minulých ani budoucích. Kromě jiného možná proto, že tu a tam se kolo dějin pootočí - a my někdy dostaneme dokonce i to, co jsme chtěli ... (10.01.2013)

Výborné komediální drama z poválečného pohraničí z "dílny" Karla Kachyni. Ten takovéto filmy uměl na jedničku a dost mne překvapuje celkové (a podle mne nezasloužené) nižší hodnocení. Skvělá Jiřina Jirásková v roli "Babi" a velice dobrá Alena Mihulová ve své první filmové roli, kde hodně příjemně překvapila. Karel Kachyňa si uměl vybrat ... Ústřední dvojice se přes dvougenerační rozdíl perfektně doplňuje, spousta dalších rázovitých i zajímavých postav jen doplňuje pestrobarevnou mozaiku lidských osudů, radostí i starostí. A ani po letech tento příjemný film neztratil nic ze své působivosti, spíše právě naopak - zraje jako víno. Hodně moc dobrý ročník. (06.05.2019)