Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladičká zdravotní sestra Marie Sahulová (A. Mihulová), „poslední panna na intru“, se rozhodne, že se stůj co stůj stane opravdovou ženou. Jenže má smůlu, vrátný ji přistihne s pacientem a ona musí za trest do zapadlé pohraniční vesničky. Její kolegyní se stane moudrá a zkušená žena, zvaná Babi (J. Jirásková), a ta dívku svérázným způsobem zasvěcuje do života a vede ji po stezkách jeho strastí i krás. Mariin příběh se vine množstvím pestrých epizod, je zalidněn rázovitými postavičkami, jejichž život je otevřený „sestřičkám“ vždy důvěrněji než jiným lidem… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (161)

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Začátky socialistického zdravotnictví byly těžké stejně jako začátky erotického života jedné sestřičky na českém venkově let padesátých. Lidé mají pořád stejné problémy, ať je u moci bolševik, Hitler nebo Kaddáfí. Pořád je tu láska, nevěra, hříchy a ctnosti. V jakékoli době se dá o tom natočit film a přitom zůstat stranou politiky. To Kachyňa udělal a udělal to nadmíru dobře. Herecký koncert Jiřiny Jiráskové posouvá tuto komedii do kategorie nezapomenutelných. Můžeme o tom vést spory, diskutovat, to je ale asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat... ()

hous.enka 

všechny recenze uživatele

Podle mě je to jeden z typicky kachyňovkých filmů: o lidech, kteří, až stojí nohama pevně v bahně, koukají na hvězdy. A proč se mi film tak líbí? Snad pro ten životní nadhled, něžný poetismus a smysl pro humor, který v Sestřičkách předvádí Jiřina Jirásková v plné síle. Zřejmě to bude důvod, proč můžu Sestřičky vidět znovu a znovu: pro ten střet dvou generací, které vlastně jedna druhou potřebují. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film... ()

fisikk 

všechny recenze uživatele

S odstupem času od tohoto věku mi přijde velice úsměvné, jak se snaží ten mladý podkoní přesvědčit Marušku vyznáním lásky k pohlavnímu styku slovy: "šíleně tě miluju", ato již po pár dnech setkání + tak 5 větách rozhovoru. Ale ani jednomu to nepřijde divné. Náboj, který získávám vždy na konci filmu a díky němuž se vždy znovu ráda na Sestřičky podívám, je Maruščino sebepřijetí, osamostatnění a vybojování si svého místečka ve světě i práci. ()

xenopus 

všechny recenze uživatele

Ve světle vědomí kvalit tvorby osmdesátých let jednoznačný nadprůměr. Tenhle film má všechno, co má film mít - výtečně napsaný scénář, jistou režii, charakterní a charakteristické herce, lokace poplatné myšlence a celkovému vyznění filmu, k němuž napomáhá i výrazná hudba, k tomu všemu zajímavý námět a nadčasové životní poselství, zde o předávání zkušeností z generace na generaci a nekonečné kontinuitě života. Co je mladé, bude jednou staré. Mladé a staré se na totožné věci dívá jinak, ale jisté je, že dnešní mladé to až bude staré bude vnímat úplně stejně jako to co je dnes staré. Jen opravdoví filmoví umělci dokážou podobné trvalé myšlenky zakomponovat do filmu znázorňujícího jen krátký výsek ze života mladých i starých. Škoda technické kvality filmu a poněkud televizního vzezření. P.S.: Je to životní rozhled Karla Kachyni zpodobněný mj. i v tomto filmu, co uchvátilo Alenu Mihulovou? ()

Galerie (13)

Zajímavosti (21)

  • Automobil využitý při natáčení tohoto filmu ve skutečnosti není sanitka, ale „civilní“ verze Škody 1200 STW dost neuměle nakamuflovaná jako sanitní vůz. Hlavní odlišností obyčejného STW od sanitní verze je délka vozu (sanitka byla delší), zadní vrata se u sanitky otevírala dolů a ne do boku, jak je to několikrát vidět ve filmu, a kříž nad čelními skly byl na skutečných sanitkách ve formě navařené „kapličky“, ne jen namalovaný. Dobře je také vidět lišta na připevnění jednořádkové SPZ, kterou se filmaři neobtěžovali odstranit, a rovnou na ni namontovali žlutou, dvouřádkovou tabulku, používanou tehdy u sanitních automobilů. SPZ naopak dobově odpovídá ději filmu. (MIK0cz)

Související novinky

Bořivoj Navrátil: 1933 - 2011

Bořivoj Navrátil: 1933 - 2011

01.11.2011

Po dlouhé, těžké nemoci zemřel dlouholetý člen činohry Národního divadla herec Bořivoj Navrátil. Kroměřížský rodák studoval na ekonomické škole v Jihlavě, následně na brněnské JAMU, kde absolvoval v… (více)

Reklama

Reklama