Smrt si říká Engelchen

Nekompromisní pohled na svou dobu a smýšlení lidí v ní žijících...osobně pochybuji, že toto by mohlo vzniknout jindy a jinde než v Československu na začátku šedesátých let dvacátého století. Ten pocit, ta čistá radost z poctivé filmařiny a příběhů, které díky tomuto zázraku moderní techniky je možné vyprávět a zobrazit...zobrazit hrůzu člověka, jeho činy...mladý partyzán Pavel...zotavuje se po zásahu kulky do zad, a bojuje o každý krůček. Mladý věkem, nicméně se svými zkušenostmi o tom, čeho všeho je člověk schopen, by mohl již jíti do důchodu...nebo rovnou do hlíny. Způsob natočení jakoby volal na člověka samotného, aby hleděl, toto jsi TY! Film, ze kterého si lze vzít opravdu hodně a jeden z nejzlatějších  příspěvků naší milované, československé kinematografie. (15.09.2011)

Film, který svým režijním mistrovstvím a neotřelým tvůrčím přístupem předběhl dobu o mnoho let. Netradičně pojatý příběh partyzánů, bojujících proti Němcům v beskydských horách, je filmařský po všech stránkách perfektní a po dlouhá léta "trezorovým" dílem. Některé věci - např. boj německých dezertérů na straně partyzánů či absence jakkékoliv ideologie - asi moc v té době papalášům nevoněly. Kadár s Klosem byli v 1.půli 60 let v mimořádné formě, protože dva roky nato přišli s jedním z nejlepších filmů , jaký u nás vznikl - OBCHOD NA KORZE.___PS: Obrazový DVD přepis (14.3.2009) je bohužel mimořádně hnusný a ostudný, s obrazem utopeným ve tmě.... (21.07.2002)

4,5 Bezpochyby nejlepší film Kadára a Klose. Na svou dobu nesmírně novátorský - nejen co se týče boření tabuizovaných témat a demýtizace partyzánského hnutí (partyzáni už nejsou ti čistí hrdinové, ale obyčejní lidé, kteří chybují, chlastají a souloží), ale i z hlediska narativní struktury. Popisná narace je pasé, ať žije asociativní montáž, ostrý střih, flashbacky a retrospektivy. A navíc - Jana Kačera ve filmech ze šedesátých let opravdu zbožňuju. Velké doporučení těm, co neviděli. (28.03.2009)

Neuveritelne sugestivni filmove dilo. Knihu v durazech na kladeni moralnich dilemat a odvracene strany odboje sice nedostihuje, (trosku vic zamazanych a hladovych partyzanu by ji take neskodilo) ale i tak diky skvele rezii, hercum a hudbe stavi ladku valecneho filmu hodne vysoko ... nad jine vysoko. Jen tak mimochodem sestricka v nemocnici je v knize mladicka blondyna, neni radova a partyzan Pavel (sympaticky stydlivy intos) ji ve finale zbali. (04.08.2008)

,,My si tady hrajeme s kdejakou rýmou a s takovými případy, jako jste vy, a zatím... Stopadesát tisíc mrtvých." Asi jeden z najpůsobivějších československých válečných filmů. Značný podíl na kvalitách nese osobitá forma vyprávění, kde se veškeré scény z války odehrávají v retrospektivách coby vzpomínky a sny hlavního hrdiny - pacienta s postřelenou nohou. Dochází zde tak nejen k pozoruhodné filmařině, podpořené excelentní kamerou, ale i zajímavých konfrontací událostí, např. radostní euforie nad postřílením velké skupiny nacistů verzus radost nad pocitěním prstů na raněné noze. Jako nejsilnější konfrontaci v tomto směru zmiňuju pak vzpomínku na vypálení paseky verzus zprávu z novin o atomové bombě v Hirošimě. Film navzdory nadprůměrné délce snad nemá výrazněji slabšího místa, neustále napíná diváka postupným vyplňováním příběhu, z nějž už známe současnost a útržky z minulosti a i ten kousek místního patosu popři všem hravě ztratí. Snímkem vládnou vynikající herecké výkony všech zúčastněných v komorních i "akčních" scénách, z nichž se vedle Jana Kačera oplatí zmínit Martina Růžka v roli doktora a málo známou, předčasně zesnulou slovensku Evu Polákovou, která ztvárnila hlavní ženskou postavu rozporuplné Marty. Jednou z nezapomenutelných scén byla ta, kdy Marta plná sebavědomí si přichází sama uprostřed přepadení nacistů zastřelit "svého" generála. (90%) (Filmová výzva 2018 - Karlas) (19.08.2018)