Dobří holubi se vracejí

Hodně podařená a krajně depresivní podívaná. Z obou přiřazených žánrů převládá rozhodně drama, avšak o velmi příjemný a nečekaně vtipný humor zde člověk rovněž nejednou zavadí. Myslím si, že se tento snímek rozhodně může zařadit po bok těch vůbec nejlepších, jaké Československo vyprodukovalo. Celé to bylo skvěle obsazené. Na ústřední postavu jsem si sice musel chvíli zvykat, ale jakmile se poštěstilo, tak mi byl velmi sympatický. Rudolfa Hrušínského jsem vůbec poprvé spatřil v roli maximálně odporného člověka a strašně mě sral, čímž ukázal, jak velký je herec. Opravdu mimořádný snímek s velkým myšlenkovým sdělením. (22.12.2017)

V roce 1988 u nás vznikly dva snímky z prostředí léčeben, "Sedm hladových" z odtučnování a "Dobří holubi se vracejí" z léčebny protialkoholní. Tento titul je o dost lepší. Drsný tragikomický příběh nám ukazuje bez příkras nejen zákulisí protialkoholických léčeben, ale také nitro člověka, léčeného ze závislosti na alkoholu a pozadí socialistického všedního dne (dary známým). Díky životní formě Milana Kňažka, nádherné Aliciji Jachiewiczové, sadistickému Rudolfu Hrušínskému, Miroslavu Macháčkovi v roli téměř sama sebe a Vladimíru Menšíkovi, který se zde s diváky navždy rozloučil si zaslouží 90%. (21.07.2006)

Velmi trpký film. Jeho častá reprízovanost v televizi o něčem dost svědčí - osobně to cítím tak, že k alkoholu tolerantní česká společnost kouká na Holuby především jako na komedii, plnou oblíbených národních a zasloužilých umělců. Pro mě osobně je tento film hlavně smutnou podívanou na poslední filmovou roli Menšíka, který - sám alkoholik - zde vlastně ani nemusel nic hrát. Ty jeho pytle pod očima mě vždycky vyděsí; bylo už znát, že měl smrt na jazyku, a tak už se bohužel nedožil pádu komunismu, který přišel o rok později... (03.06.2011)

Pohled do života a problémů alkoholiků, jejich blízkých a také panoptika osazenstva léčebny. Film dnes v podstatě klasika, ale ani nevím, kolikrát jsem jej viděl po různých částech, protože tento snímek je opravdu náročný. Teď jsem se překousl. I přes určitou zábavnost a sílu tématu mě délka filmu unavovala. Ovšem musím vyzdvihnout vynikající Hrušínského, Menšíka a také závěrečnou variaci na cestu slepičky, která měnila, až... (25.06.2019)

I když mi Milan Kňažko v českých filmech vadí svou jistou afektovaností, film se mi líbil hlavně pro vzpomínkové scény z 50. let, které reflektuje neideologicky (i když celkově se mi zdá, že Klein dost vychází z Kachyni - výtvarnou stylizací i nostalgičností - ale jen a jen ku prospěchu věci) a jimž vévodí výstup Petra Čepka, který za doprovodu benja pěje odvázanou dvojsmyslnou píseň Lehni si, Mařenko, na záda (nutno říci, že hudební složka filmu je na pozdní 80. léta - kdy do filmu pronikal poprockový umělohmotný zvuk - výborná - Harry Macourek přeci jen byl jazzmann a zároveň ještě školen v klasické hudbě). Dobré a realistické výkony tu podali rozhodně Zdeněk Řehoř v roli učitele a Pavel Zedníček fotbalisty, nemohli být vybráni lépe (naopak Labuda není špatný, ale jako pijící farář mi moc nepřišel). Bez komentáře jsou pak Menšík a Hrušínský. (17.01.2011)