Konec básníků v Čechách

No, konec povedené série Dušana Kleina. Takhle ne. Dvě hvězdičky jen z nostalgie, pro Evu Vejmělkovou a jedna za několik povedených scén. Barevná podnikatelská saka, červené kalhoty, reklama v počátcích, nové obory lékařství a ztracený glosující básník. Ute je ale hrozná, kam se hrabe na Borůvku či Píšťalku. Bohužel, série pokračuje... (31.10.2010)

Ostudný pozůstatek všeho, co mám na sérii rád. Zůstaly jen slabé zbytky skvělého humoru, silné rozpaky nad pointováním nejrůznějších linií a obvyklá romantika už je skoro úplně pryč. Z lásky k básníkům je to sice lepších 50%, ale navýšit Štěpánovu sbírku osudových žen o nesympatickou Terezu Brodskou byla obrovská chyba, která mohla sérii nadobro pohřbít. Naštěstí básnící neztrácejí naději. (01.02.2006)

Nie je to určite také zlé, humor nechýba, akurát je trochu iný, ako v predchádzajúcich dieloch. Porevolučná doba bola rýchla, kto sa nechytil, všetko zmeškal a ani Básnici nechceli zaostať. Dobu vystihli, trochu predrevolučnej atmosféry tak stratili, ale pobavili. –––– Jediné auto, které vám nezestárne, je to, které si nekoupíte. –––– Kde se objeví peníze, tam se objevím já. –––– Tohle kdyby věděla maminka... (18.05.2014)

Tvůrci básníků se tak nějak utrhli z tvůrčího řetězu a napěchovali sem snad všechno, co po pádu bolševika bylo "moderní". Návštěva bordelu, reklamy, typická podnikatelská móda počátku devadesátých let a samozřejmě největší prostor je věnován husté vlně podnikání všeho druhu a ve všech dostupných oborech. Hodně filmům se to v té době nevyhnulo, stihlo to i básníky. Jenže všechno je to zoufale křečovité, fádní a nepříliš humorné. Tedy příjemný humor nahradily spíše hrubozrnné gagy nebo většinou dvojsmyslné narážky. Kříž a spol. podali v tom slepenci obstojné výkony. Kvalita však šla rapidně dolů. 40% (06.01.2012)

Nevnímám toto čtvrté dějství o mnoho horším, než jeho předchůdce. Stále je to laskavé, jen s tou nenucenou lehkostí je to vachrlatější a vtipný nadhled ztrácí na své působivosti. Za klad naopak považuji skutečnost, že toto dějství předkládá reflexi nově nastolených podmínek a fungování státního útvaru. První polovina devadesátých let byla divočejší a nepřehlednější, kde se různé soukromé i veřejné zájmy střetávali, proplétali a vzájemně ohýbali ke spokojenosti nejblíže a nejpevněji zainteresovaných osob. Absurdita socialismu skončila, ale nahrazena byla jen líbivou podbízivostí a škvárem. Z hodnot se staly nejasné a vychvalované pseudohodnoty. Všechny stereotypy, představy, bláznivé naděje, idealistické prvorepublikové návraty a mámivé lži a napodobeniny jsou předhazovány divákům. Se snaživou hravostí a s tíhou nových a zavádějících poměrů. Hlavní postavou je samozřejmě lékař Štěpán Šafránek (příjemný Pavel Kříž), jehož bezstarostná prostořekost ho vrhá do víru nového řádu. Neschopen pochopit nové hodnoty, se pokouší najít své smysluplné místo v životě. Nemůže zde chybět nejlepší Štěpánův kamarád Kendy (sympatický David Matásek), a ten se zjevně dokáže s nově příchozí realitou vypořádat s mnohem větší úspěšností. Poetickou múzou je rýmující lékárnice Ute (šarmantní Tereza Brodská) a její cílevědomý a elegantní tah na branku. Z dalších rolí: stále starostlivá Štěpánova maminka (Míla Myslíková), zoufající si zdravotní setra Tonička (Jana Hlaváčová), bývalý gymnaziální profesor chemie a obecní předseda družstva Sokolů Ječmen (Josef Somr), Kendyho partnerka v osobním i profesním životě Vránová (Lenka Kořínková), poetická múza minulosti Píšťalka (Eva Vejmělková s hlasem Zlaty Adamovské), stále nenasytná a vnadami obdařená Bedřiška (Barbora Štěpánová), novodobý iluzionista a léčitel Písařík (Pavel Zedníček), bývalý referent s novou a úspěšnou etapou doby Nádeníček (Oldřich Navrátil), prozíravý ředitel novodobého druhu nemocnice (Josef Větrovec), nový a pragmatický ředitel starodobé nemocnice Sahulák (Tomáš Töpfer), úspěšný provozovatel obchodu s auty Karabec (Ondřej Vetchý), spokojený lékař novodobého typu nemocnice (Marek Vašut), zesměšněný ředitel nemocnice (Antonín Procházka), či úspěšný snaživec nových časů Hanousek (Miroslav Táborský). Ta reflexe není vůbec špatná a umí ironickým způsobem veškeré bláhové snahy o zbohatnutí se současnou ztrátou citlivosti předkládat ve stále ještě příjemné podobě. Naštěstí, žít lze téměř za každých proměnlivých podmínek. (09.08.2016)