The One Who Loved You
Ten, kto ťa miloval
Režie:
Jan PachlScénář:
Jan PachlKamera:
Pavel BerkovičHudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
Soňa Norisová, Pavel Řezníček, Hynek Čermák, Eva Holubová, Lukáš Vaculík, Václav Postránecký, Lívia Bielovič, Kryštof Racek, Petra Nesvačilová (více)Obsahy(1)
Kpt. Kalina (Pavel Řezníček) policista, milující manžel a skvělý otec, se stane obětí autonehody. Z pozice ducha sleduje vyšetřování vlastního úmrtí. Dochází při něm k mnoha humorným a nečekaným situacím, protože ho vede více jeho rodina, než členové policejního sboru… Postupně se začínají objevovat drobné indicie, že všechno nemuselo být tak, jak se zdálo. Partnerská důvěra je narušena, stačí pár fotek, slov a Vanda (Soňa Norisová) začne mít podezření, že jí mohl být manžel nevěrný. Dva kluci, maminka Vanda a babička (Eva Holubová) rozjíždějí vyšetřování na vlastní pěst. Vanda se setkává s Kalinovou domnělou milenkou Irinou (Lívia Bielovič), která po ní chce, aby dotáhla to, co jí Vandy manžel kpt. Kalina slíbil a nedokončil. Nastává nečekaná eskapáda událostí s jasným účelem dobrat se pravdy, do které je Kalinovými zasvěcen ještě rodinný přítel nepraktický praktický lékař (Hynek Čermák). Klíčový materiál opouští Kalinův sejf prostřednictvím všetečné tchýně, aby byl se dostal do rukou nic netušícího doktora a zamotal hlavy policistům. Vandě se nakonec za pomocí synů podaří rozluštit zaheslovaný soubor v počítači svého muže, který jí dá nejen odpověď na všechny otázky vzniklé nedůvěry, ale zejména pomůže úspěšně vyřešit poslední případ kpt. Kaliny. (Falcon)
(více)Diskuze
Uživatel charles3 smazal svůj příspěvek.
Filmy podle Poledňákový jsem nikdy neměl rád. Jako dítě jsem mě docela bavilo S tebou mě baví svět, ale jako dospělej jsem s každém zhlédnutí tohodle filmu měnil víc a víc názor, že je to prostě jen infantilní béčko, co hraje na roztomilost malejch dětí. Vidět to ještě jednou, fakt už tomu asi dám odpad.
A ano, teď tu bude krásně fungovat "Rolling Stones paradox". Co to je? To je paradox, který funguje na principu toho, že když řeknu: "Nemám rád Stouny..", všichni na mě budou koukat jako na absolutního debila, protože "Stouny má přeci rád každej!". V tomhle případě si místo Stounů zasaďte S tebou mě baví svět, protože přece "každý Čech musí mít rád tenhle film, je to přece klasika!"...
A pak tu jsou filmy jako Stolička a Polepšovna (opět sází na infantilnost dítěte, tady jen jednoho a co si budeme povídat, Holý byl docela roztomilé dítě), Bůh a Ďábel (kde první díl je přežvejkané romantické téma na Xtou, viděli jsme to snad v milionu filmech, to téma se spisovatelem mi tak nějak připomínalo Lepší pozdě nežli později s Nicholsonem, navíc na Magálovou bolelo se koukat, hrála fakt děsně...). A o tý ptákovině Krokodýl mě rozbolí hlava jen na to pomyslím... jak může někdo natočit takovou ptákovinu, která nemá ani hlavu ani patu a snaží se bejt vtipná za každou cenu, ale je spíš trapnější a trapnější...
Pro mě je prostě Poledňáková jasnej případ "Rolling Stone paradoxu", protože "všichni přeci milujou filmy podle ní, vždyť je to klasika!", ehm, já ne.
Mimochodem, Stouny mám rád :) Poledňákovou ale ne...
