Anděl Páně 2

Jiří Strach je moje pověstné stéblo, za které se chytám, takové světélko, které mě vytáhne z tunelu nechuti nad současnou českou, filmovou tvorbou. Anděl Páně 2. nezklamal a nabídl mi bohatou vánoční nadílku perfektního příběhu, vypracovaného scénáře a štědrou dávku kvalitního, laskavého humoru. Ivan Trojan a Jiří Dvořák jsou skvělá dvojka a jejich hašteření, popichování spjaté vzájemným přátelstvím, je takovým kořením celého filmu. Ty dva stejně výborně doplňují i vedlejší postavy jako v nebi tak i na zemi. Jen si říkám, proč to musel pan režisér celé pokazit tím závěrem ... proč nechal obsadit Horáčka, udělat mu prezidentskou reklamu a proč tam dal Lucii Bílou?? Proč, Panebože, proč??? Lucie je bezpochyby skvělá zpěvačka, ale tam se absolutně nehodila jak vzezřením, tak svým neandělským hlasem. Celkový dojem se mi tím jednoznačně pokazil ach jo ... Mám chuť to odpálit, ale i přes to znechucení nad zmíněným, by si to Anděl Páně 2. nezasloužil ... (27.12.2017)

„Na svatýho Mikuláše, hoďte párky do guláše! Párky mi tu neberte, děti už mě…!“ Moje očekávání byla vzhledem k pověsti, která dvojku provázela takřka na každém kroku, docela vysoká. A po zhlédnutí musím konstatovat, že byla z převážné části naplněna. S rozjezdem to vypadalo jako minule, snad i to tempo bylo o něco svižnější. Dvojka má ovšem výhodu v zápletce. Ta je sice hrozně jednoduchá až triviální, ovšem funguje výborně. Nápad s tím, že anděl s čertem se dostanou na zem zrovna v období Mikuláše, možná není z nejoriginálnějších, ale zpracován byl více než zdařile. Film se zase může naplno spolehnout na pevné základy, na nichž stál již díl první; sehrané duo Trojan – Dvořák (kteří řádí snad ještě víc), hodně humoru, spoustu narážek a pohodovou atmosféru. Možná až moc, protože konec už působí krapet nataženě, ale není to zas nic, z čeho bych si rval vlasy. Znovu za 4*. „Říkám ti, Matko Boží, ten svatej Petr je nafoukanej! Od tý doby co mu v Římě postavili ten velkej barák s kupolí…“ - „Kopulí!“ - „No, s tou taky!“ (26.12.2017)

Na hlavu padlý anděl a čertovský zmetek na další pozemské záchranné misi.. Házení sněhových koulí humoru do křesťanských řad zvládá Strach s lehkostí, navíc se ho drží mikulášské kouzlo a hašteřivá chemie dua Trojan, Dvořák. Škoda jen, že nedošlo k důraznějšímu vypořádání s buržoazním krejčím či Majerovou nepohádkovou bandou, nicméně zapadá to do obrazu toho, jak umí být koalice nebe a pekla nedůsledná (někdo tomu říká schopnost odpouštět).. Anna Čtvrtníčková jako by tatínkovi z břicha vypadla.. (27.12.2018)

Nebylo nás mnoho, kdo byl v dobových recenzích po nástupu filmu do kin kritický. Vlastně jsme byli v českých médiích dva. A za každou výtkou této hloupůstky si dodnes stojím. Co mi vadilo? Dost věcí. Třeba velmi slaboučký příběh společně s úmorně infantilním humorem. Postavy celou dobu jen běhají křivolakými uličkami sem a tam a nic podstatného se neděje. I to jablko se objeví hodně brzy, takže nějaké hledání a s tím spojené napětí odpadá hodně brzy. Tvůrci naštěstí využili nádherně malebná zákoutí vánočního Českého Krumlova, takže na pohled je ještě všechno tak, jak má být. Do chvíle, než se začne mluvit. Všechno to, co na diváky fungovalo v prvním díle, Strach s Epsteinem aplikovali i podruhé, jenže nejenom že k tomu nepřidali nic nového, ale ještě víc zdětinštěli. Camea známých herců v rolích nebeských obyvatel jenom proto, že mají stejná křestní jména, se ještě dají přežít, jejich humor už ne. Když si Martin Huba jako svatý Martin stěžuje, že mu někdo vypil svatomartinské víno, budiž - ale bylo opravdu nutné, aby v další scéně, kde jí husu, i znovu zdůraznil, že si právě pochutnává na "svojí svatomartinské huse"? Nebylo to dostatečně jasné? Nebo je opravdu zapotřebí každému divákovi všechno polopaticky vysvětlovat? Vůbec se celý humor odehrával v očekávání, že divák se zasměje jen proto, že svatého Matěje hraje Matěj Hádek, Veroniku Veronika Žilková nebo Lucii Lucie Bílá, protože od dětinsky primitivních vtípků na hranici trapnosti snad pobavení ani čekat nešlo. "Křesťanské" narážky (potopa světa, zjevení v Lourdech) jsou takové snad všechny. Využití svatého Josefa bylo také hodně rozpačité. Jakkoli se první díl tomu vyhýbal, druhý jasně naznačuje, že na nebi vládne polyandrie - Marie s Josefem a ještě s Bohem vychovávají Ježíška a... ne, nechci myšlenku domýšlet. A vůbec, jak může být v nebi Ježíšek jako malý usmrkanec? Když umřel ve třiatřiceti, měl by ve stejném věku být i nahoře. Ani na zemi si ale divák moc nepolepší. Na rozdíl od jedničky, která přece jenom nabízela i jiné postavy než Petronela a Uriáše, tentokrát tvůrci vsadili pouze na bezchybně fungující chemii excelentního dua Trojan-Dvořák a postavili pohádku jako buddy movie. Dobrý tah. Škoda jen, že jejich špičkování se tak často odehrává v rovině infantilního pošklebování. Tohle fakt nebyl "film roku", jak třeba psala Spáčilová a podobně. Nejlepší na celém Andělu Páně 2 bylo zjištění, že když se do nebe dostane vrah neviňátek Herodes (zatímco lakomý a oplzlý krejčí, co ale nikoho nezabil, si zasloužil peklo - no jasně, tak určitě, další kravina), musím se tam bez potíží dostat i já. (02.03.2018)

Přiznám se, že po homicidním a karnivorním Svatojánském věnečku jsem začínal mít o jinak famózní duo Straštajn vážné obavy. Kluci ale naštěstí šli do sebe, začali ředit Džejmisna svěcenou vodou, ty sodomity ze sebe vypudili, přestali Troškařit a teď napálili do jindy zpruzených obličejů našich dětí Démona Satanova 2. Striktně katechistickou to pohádku o tom, jak se další, neméně famózní duo – Trořák, snažilo na Mikuláše vyprcat uherskou barakundu, a co z toho nakonec bylo na výsostech málem za hromadnou polízanici. Ti dva jsou rozhodně národní poklad, evidentně si to užívají a pod přísným, ale spravedlivým dohledem našeho milého správňáka Mirka Ušína z nich čiší čirá radost z perfektního a uvolněného herectví. Skoro celou dobu energicky a s nonšalancí sobě vlastní trousí překvapivě vtipné římskokatolické bonbonmoty, až má člověk místy pocit, že čumí na Smrtonosnou zbraň pro kudlanky, a pod vlivem jejich přirozeného charmu skoro lituje, že nemá rybu. Je o mě všeobecně známo, že pohádkami pohrdám, jsem hluboce věřící, pravidelně se bitchuji, o nedělích chodím foukat do šalmají církevním hodnostářům a za normálních okolností bych teď rozhořčeně volal minimálně po exkomunikaci, ne-li rovnou po upálení všech zúčastněných za znevažování autority Ředitele! Nicméně je to podáno natolik hravě, vtipně a bezelstně, až má jeden po skončení chuť přestat uctívat Vodníka, prince Bajaju a Perníkovou chaloupku, odříkat pár Bartoškonášů a neposkvrněně počít nějakého toho Issiáše, pokud by se teda Klára nechala ukecat na anál. Nedá mi to a na tomto místě musím i trochu zafrajeřit, neboť mému profesionálnímu oku neuniklo ani ono skryté, avšak velmi závažné a děsivé poselství této nadmíru povedené taškařice. To zní: „Čiň ďáblu po vůli a odmění se ti mukami pekelnými s prkenným metrosexuálním párkařem Vojtou Dickem“. Taxe radši fuckt bojte! Takže, nebýt té skupinové homoprostituce v samotném závěru, která v kontextu celého filmu působila, jako by vám do trojky se dvěma lascivními prsaticemi naběhla v nejlepším partička nahých bukvoidů a začala fistulemi zpívat Kvíny, je to krásně natočené, veskrze příjemné, svižné, originální, mile tumorné, sofistikovaně porežírované a až na tu výjimku skvěle zahrané. Jen mě trochu mrzelo, že jsem se nemohl v kině pořádně uvolnit, nahlas se chichotat, srkat a šustit, protože v lajně za mnou seděl samotný Rákosníček a já se bál, aby na mě nepoštval Prskavce. (18.11.2016)