Poslední Mohykán

Po řadě let jsem si znovu užil Posledního Mohykána, konečně na blu-ray a v originálním znění. A je to stále úžasný film, co vám budu povídat. Sokolí Oko, Čingačgúk a Unkas jsou naprosto skvělí hrdinové zrovna tak jako je Magua jedním z nejlepších záporáků, které jsem ve filmu viděl, Mannova režie se mazlí s dechberoucími přírodními scenériemi, dokáže budovat napětí před akcí a potom dokonale vtáhnout do ní, romantická zápletka vůbec není na překážku, protože k takovým dobrodružným příběhům zkrátka patří. A pak je tady samozřejmě to strhující finále, při němž máte i díky Jonesově a Edelmanově hudbě pocit, že jde vážně o všechno. Jak jsem psal v úvodu, úžasný film. Pro dějiny kinematografie asi nijak zásadní, ale úžasný. (20.03.2023)

Na můj vkus si to knihu příliš přizpůsobuje obrazu svému a vybírá z ní jen to, co se hodí, to vše pro to, abychom si mohli odplivnout nad hanebností koloniální nadvlády a ocenit prostotu, statečnost a jiné vlastnosti osadníků. Kromě toho bych dodal, že generál Montcalm se ve skutečnosti snažil celý masakr zastavit a pak vynaložil nemalé prostředky na vykoupení přeživších Angličanů - svých bývalých nepřátel - z indiánského zajetí. Veleschopný generál (mimo jiné porazil čtyřikrát silnější anglickou armádu v bitvě u Cariollonu roku 1758) a pravý kavalír své doby, který by si zasloužil zpracování svého osudu. Když to ovšem člověk vyignoruje, zůstává parádní závěrečná pasáž. Záběr, ve kterém proti sobě stojí Magua a Čingačgůk, navíc podtržený padnoucí hudbou, je jedinečný. (25.11.2005)

Michael Mann je génius. Spolu se scénáristy přetvořil nudnou Cooperovu knihu v neobyčejně silný příběh, podpořený výbornými hereckými výkony a nádhernou výpravou. Poslední čtvrthodina pro mě představuje jeden z nejsilnějších filmových zážitků, jaké jsem kdy prožil... Ano, i díky hudbě Trevora Jonese. (02.07.2007)

Zatímco 80. léta se nesla v duchu béčkovosti (Barbar Conan) a 21. století v duchu audiovizuální postmoderny bez srdce (Apocalypto), poctivá filmařina vznikala v letech 90tých (Tanec s vlky). Poslední Mohykán možná není dokonalý, ale je v tom tak pořádný kus dobrodružný romantiky + ta nadpozemská hudba + ten fenomenální konec na skále (možná nejsilnější závěr, jaký se kdy v kinematografii objevil) + démonický Wes Studi, že u mě jiné než plné hodnocení nepřipadá v úvahu. (09.12.2007)

Příběh s vysokým výpravným číslem, který nevypovídá o ničem menším než o radosti z čistokrevného dobrodružství a o kráse divoké přírody. Esence romantiky. Jakkoli má do nejlepšího filmu Michaela Manna daleko, v jedné věci je naprosto geniální. Mann v něm bravurně uplatnil ekonomické ovládání filmového času. Veškeré zbytečné a zpomalující odbočky jsou osekány na přímočaré torzo základní příběhové linky, která je sama o sobě dále seřizována na absolutně nutné minimum. Ačkoli se to do jisté míry podepsalo na logice vyprávění, Mohykán díky tomu nemá jediné hluché místo, jediný propad a bez ustání uhání vpřed jako splašený Daniel Day-Lewis. Závěrečná (bezmála operní) konfrontace patří a navždy bude patřit mezi nejúchvatnější scény světové kinematografie. (14.02.2009)