Babí léto

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)

Nevím, proč jsem se filmu tak dlouhou dobu vyhýbala. Rozhodně by byla velká škoda ho nevidět vůbec. Přišla bych tak o velmi důstojné rozloučení s vynikajícím hercem panem Vlastimilem Brodským. Většina lidí si ho bude právě díky roli v tomto filmu pamatovat. Jeho postava čiperného důchodce Františka Hány je jistě díky černému humoru nezapomenutelná, ale já si ho budu nejvíce pamatovat jako Karla IV. z Noci na Karlštejně. (20.12.2010)

Zmínil dva sociální fenomény, které Babí léto bystře zachycuje. První - ženská praktičnost (Zázvorková, oddaná nakupování a vnoučatům, zdůrazňující, že život je třeba brát vážně) versus mužská fantasie a smysl pro humor (dravý mužský úsměv, plný neovladatelné touhy a darebáctví). Druhým fenoménem je proměna muže. Zatímco zhruba mezi 30. a 60. rokem je hlavou rodiny, tahoun a na vrcholu svých sil, v důchodu se z něj stává žalostný kakabus, a to především díky manželce, která mu předchozí roky vrací se vší parádou. A nezřídka kdy to končí opravdovou tyranií (Brodský je hrdina spíš tragický než komický) a chutí sejít ze světa vlastní rukou, jak stvrzuje i Vlastimil Brodský, který spáchal v roce 2002 sebevraždu. (08.10.2007)

Vyzrálý herecký kumšt na sklonku života Vlastimila Brodského musí každého inteligentního diváka zaujmout. Co na tom, že je to film o starých lidech a někdo nad takovým filmem pohrdne. Buď šťastliv ty člověče, kterýž na konec svého vlastního života budeš nahlížet se stejným nadhledem, jako to dokázal ve své roli Vlastimil Brodský. Všechna čest jeho hereckému umění. Má úcta i hereckému podání Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky. (11.07.2007)

Životní role velké české osobnosti Vlastimila Brodského. Čest jeho památce a k filmu snad jen, že je plný životních situacích a mouder, které musí každého oslovit. Postavy jsou vykresleny naprosto věrně. Chlapi jsou jednoduše volnomyšlenkáři, furt lítají ve svých snech a ideálech, které se alespoň částečně snaží plnit. Zatímco ženy stojí nohama pevně na zemi, řeší denní starosti a stereotypy a nás chlapy asi nikdy nepochopí. Nebo že by ano? :-) Tak či onak film je to excelentní snad po všech stránkách! Klobouk dolů a jasných 100% (26.05.2010)