Babí léto

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)

Prečítal som si komentáre a len sa pridávam - film o tom,že ani staroba nemusí byť tak veľmi na hovno. Záleží samozrejme na vnútornom založení. Dôstojná herecká rozlúčka vynikajúceho českého herca Vlastimila Brodského. Len s jedným si dovolím nesúhlasiť. Tento film nemá zlý, či priemerný scenár. Život dôchodcov totiž neposkytuje veľa zápletiek, dramatických dobrodružstiev a rýchlo sa mihotajúcich obrazov. Michálek len prispôsobil plynutie deja pomalšiemu tempu života, chôdze a konania starých ľudí. Myslenie môže ostať veľmi svieže a prístupné radosti zo života aj vo vysokom veku. (16.11.2004)

Film je zajímavý jen tím, že je to poslední velká šance pro velké herecké mistry. Sem nezařazuji S. Zindulku. To pro mě není velký herec. Ale obsah filmu je smutný. Má to být o veselém stáří, ale ve skutečnosti je to neúcta k stáří, k jeho smutkům, a Brodský hraje postavu člověka, který blbne jako puberťák a ne jako člověk, který má smrt na jazyku. Nikdy jsem to celé pořádně neviděl, protože nikdy mě to nezaujalo, nepřišlo mi na tom nic zábavného, neb stáří není často veselé, ale je to přece jediný způsob jak pobýt na zemi v kůži člověka déle. (04.09.2010)

Velmi smutná a zatraceně vtipná komedie! Vlastimil Brodský nás ve své poslední roli ohromuje jako živelný stařík, který odmítá čekat na smrt a chce „žít jak žít se má“ a se svým kumpánem Stanislavem Zindulkou využívá důchodcovké imunity k dětinským hrám a žertům. Michálek natočil opravdu lidský, dojemný a milý film a složil obrovskou poklonu starým lidem! (12.03.2008)

Vladimír Michálek mi už raz dych vyrazil. A to svojim snímkom "Je treba zabiť Sekala", ktorý dodnes považujem za najlepší novodobý český film. A druhý krát sa mu to podarilo "Babím letom". Bravúrne spracovaná téma jesene ľudského života. Stella Zázvorková a Vlastimil Brodský tu herecky doslova excelujú. Tento film dnes už možno označiť ako labutiu pieseň obrovského umelca, pána Brodského. Krásne sa s nami rozlúčil. **** (05.02.2008)