VOD (2)
Série(11) / Epizody(256)
Obsahy(1)
Legendární seriál M*A*S*H patří v oblasti komediální televizní tvorby mezi to nejlepší. Výborná komedie z prostředí mobilní vojenské nemocnice uprostřed války v Koreji nám dává nahlédnou do každodenního života postav lékařů, sester a vojáků. Postavy seriálu čekají v prostředí války mnohdy i velmi dramatické momenty, i přesto je ale dokáží prožít s nadsázkou a humorem. (TV Nova)
(více)Recenze (1 240)
55% - U M*A*S*He jsem se nikdy pořádně nezasmál. Nebýt Alana Aldy, jehož Hawkey mi vždy imponoval svou bezprostředností a pozitivním, někdy švejkovským přístupem ke všemu špatnému... Nevim nevim. Mé tři hvězdičky se tu netýkají humoru, ale spíše hereckých výkonů, a pár těch moralit, které nebyly vždy úplně od věci. ()
Nezničitelné jako pompéznost v rodu Winchesterů.. Ačkoliv jako kolovrátek běží v televizi stále dokola, stěží se okouká. Pod vším tím smíchem a legrací je ukrytá hřejivá lidskost a vzdorný pacifismus, symbolizován Švejkem z Maine Hawkeye Piercem (skvělý Alda). Klingerovy pokusy o paragraf 8 jsou nesmírně rafinované.. ()
V kašírovaných kulisách se válečné autenticity nedá docílit a s nepravděpodobně dobrou náladou v táboře vojenských chirurgů se taky toho moc nevyhraje. Kecy, kecy a zase jenom kecy a skutek utek. Tak ukecaný situační seriál se jen tak nevidí a co hůř hercům jsem jejich role nevěřil respektive nezískali si moje sympatie. Opravdovost ve filmu žádná a jen všudypřítomný nehumor a rádoby ufuněná nadsázka. Sympatii k hercům jsem nepocítil veškerou žádnou, kupodivu i můj táta z vojenské katedry tento seriál moc nemusel, a po náhodném přepnutí na nesledovatelný kanál Prima mrdá s Kelly Family, jsem po prohře s tímto seriálem, občas ještě zahlédl výraz Alana Aldy a uvědomil jsem si, že ho nenávidím. Přitom jsem mu už nedal od té doby šanci zazářit, protože jeho chirurg s hlasem nejprincovatějšího prince ze všech nejprincovatějších princů Trávníčka, mě začal otřesně srát. A on nebyl to jediné co mě od seriálu vždy spolehlivě odradilo. Režie, studiové kulisy, jakýsi vojenský tábor s ubohou výpravou a příšerná hudba k tomu. Lábus z amplionu tu zkázu jenom dokonal. Hvězdička za padlé hrdiny. Jak skutečné, tak i ty, co to s tímto seriálem vydržely až do konce. 10% ()
Love or hate. Jedna skupina se při náhodně zachycené repríze začne sladce usmívat, druhá se chce televize navždy zbavit, protože v ní ten zpropadený M.A.S.H. dávají nepřetržitě už dvacet let. Já patřím k první skupině, přestože čistá pětihvězda to po zhlédnutí všech dílů nakonec není. Některé epizody totiž opravdu v tempu poleví, ale o to víc si pak můžu vážit oněch skvostů, které nezestárnou a svých oblíbených postav Hawkeyeho a Radara. Klidně znovu a znovu celých jedenáct sezón. Právě za to mírné nadhodnocení nahoru a dětská láska, která přerostla v lásku dospělou. ()
M*A*S*H. Aneb jednoduchý návod, jak si zlepšit den už u snídaně. Téměř pravidelně sleduji jednu epizodu každé ráno a doopravdy jsem si zamiloval tento seriál. Každá jednotlivá epizoda ihned vtáhne diváka do děje a dokáže nejen pobavit nad absurditami armádních protokolů a války všeobecně, ale každá postava, či problém dokáže dojmout rozdílným způsobem a za to si tohoto díla nesmírně cením. ()
Galerie (676)
Photo © 1972 20th Century Fox Television
Zajímavosti (970)
- Po celý seriál se objevuje zmatečné oslovení majorky Margaret Houlihan (Loretta Swit) desátníkem Walterem "Radarem" O`Reillym (Gary Burghoff), který ji oslovuje „paní“, „pane“ či „madam“. V té době totiž nebyl žádný předpis, který by úředně stanovoval jak oslovovat ženu–vojáka. Zřejmě i proto, že úloha žen v armádě na velících pozicích a s hodností do té doby byla zanedbatelná. Takže zmatenost Radara vycházela z reality, ačkoli mužské chování Margaret nabízí i zde jistý prostor pro dvojsmysl. (sator)
- Mobilní armádní chirurgické nemocnice byly jednotky polních nemocnic americké armády koncipované v roce 1946 jako náhrady za nemocniční jednotky Auxiliary Surgical Group z doby 2. světové války, které se staly zastaralými. (sator)
- V českém znění jsme mohli zaznamenat jednu světovou raritu. Byli jsme jediní, kdo vypustil ze zvukové stopy smích a potlesk. Když se to při návštěvě Česka dozvěděla Loretta Swit (major Houlihanová), tak z toho byla nadšená, protože oni prý o to usilovali jedenáct let, ale jen nám se to opravdu povedlo. (boni)
Reklama