Brutální Nikita

Peta Wilson, moje dětská láska, byla jako smrtonosná žena opravdu uchvacující, seriál měl ve své době neokoukané zápletky, a prostě to byla jízda. Tak mi to tedy připadalo v deseti letech. Teď mi to přijde jako asi ta nejlepší volba ve čtyři hodiny ráno, což není zrovna výhra, ale za opravdu nádhernou Petu a z nostalgie ty tři dám (01.09.2007)

Ze začátku skvělý, ale později jsem to začal nesnášet úplně stejně jako třeba Doktorku Quinovou. Proč? Protože se to čímdál víc motalo do intrik, žádným dílem se nic neřešilo, všecko se jen víc zaplítalo dohromady, každej díl mi už přišel jen jako další převařování vymáchanýho sáčku s čajem. Prostě a jednoduše, tvůrci jako v mnoha obdobných případech neskončili při vyčerpání nápadu, ale při vyčerpání diváků, což by mělo být soudními orgány bráno jako těžký zločin proti lidskosti. (19.02.2006)

Vedle nedostižného Bessonova originálu je to vážně bída. Některé díly mají stupidní scénář na hranici debility, ale v první serii se najde několik dílů, které jsou koukatelné. Pro mě osobně je největší problém Peta Wilson - ta holka je tak neuvěřitelně nudná a unylá - to se trochu zlepšilo po cca 10 dílech, kdy se naučila jakž-takž hrát. Nechápu ale, jak může na někoho působit eroticky - tak nepříjemný hlas jako ona nemá ani ten troglodyt Pomeje. (03.01.2015)

Na tuto exklusivní blondýnu budu vzpomínat opravdu dlouho. Její pravá stránka a obličej ženy zůstal vždy skryt pod tvrdou maskou agenta. Ta její šéfka, ta mě tak nějak prudila. Radši bych tam viděl muže. Líbil se mi, její muž s dlouhýma vlasama, byl hezký a uměl to sní. A taky ji chtěl do postele. Ale řeknite mi...Nikita je opravdu krásná a její chování vzbuzuje hlubokou touhu a dokáže rozproudit srdce napětím a vzrušením z něčeho nového a tajemného. To je můj názor. 5 nedám, protože hlubší poselství tak nějak chybělo. (24.10.2008)

Seriál mého mládí, na který se nezapomíná. Rozpolcená Nikita Peta Wilson a chladný Michael Roy Dupuis, byli zvláštní a nezapomenutelný pár. Každý díl provázela mrazivá atmosféra a vy jste věděli, že se happy endu nikdy nedočkáte, přesto jste stále doufali a pozorovali Michaela, zda jeho sebekontrolou pronikne aspoň malý úsměv. Nebylo to dokonalé a nyní by to možná nemělo už své kouzle, ale ve své době to nabízelo pěknou muziku, zajímavé módní kreace Nikity (včetně suprových slunečních brýlí), netradiční atmosféru a zakázanou lásku. Není to vrchol kvality, 80% je za srdeční záležitost. (11.02.2010)