Režie:
František FilipKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jan F. FischerHrají:
Josef Somr, Jaroslava Obermaierová, Vladimír Menšík, Jiří Adamíra, Josef Abrhám, Miloš Nedbal, Vladimír Ráž, Alena Vránová, Josef Bláha, Libuše Švormová (více)Epizody(5)
-
Stěhovavá trafika (E01)
-
Bio Ilusion (E02)
-
Jízda do tunelu (E03)
-
Ďábelské ostrovy (E04)
-
Obvaziště Boccaccio (E05)
Obsahy(1)
Jeden z nejlepších a nejoblíbenějších českých seriálů, dnes už uznávaný jako klasika, vznikl v polovině sedmdesátých let. Znamenal novou kapitolu v historii našeho původního seriálu. Prozaik Jan Otčenášek a dramatik Oldřich Daněk, v té době oba již renomovaní tvůrci, označili své dílo termínem "televizní román". Dali tak najevo, že jím nejde o běžný, spotřební, zábavně - populární žánr, ale že míří k televiznímu dílu hlubšího záběru. Na vypjatých historických okamžicích let 1936 až 1945 sledují zvraty českého osudu i podoby českého charakteru. Ve scénáři našel zalíbení režisér, jehož jméno čteme na dlouhé řadě těch nejvýznamnějších seriálů od dob jeho počátků dodnes - František Filip. Přivedl před kameru celou plejádu hereckých mistrů všech generací: Miloše Nedbala, Karla Högera, Danu Medřickou, Janu Hlaváčovou, Vladimíra Menšíka, Jiřího Adamíru, Josefa Somra, Petra Čepka, Jiřího Hrzána, Jaromíra Hanzlíka, Slávku Budínovou a dlouhou řadu dalších.
Epizody:
1. Stěhovavá trafika
2. Bio Ilusion
3. Jízda do tunelu
4. Ďábelské ostrovy
5. Obvaziště Boccaccio
5. Barikáda ve vedlejší ulici - Přetočený poslední díl seriálu, doplněný o bojové revoluční scény (a s novými herci: Bohumil Švarc, Josef Čáp, Dana Syslová, Viktor Preiss, František Hanus, Vlastimil Hašek, Otto Lackovič a Jan Přeučil) a bez předčasně zemřelého Jana Libíčka. Po roce 1989 však tato verze odvysílána nebyla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (181)
Neuveritelna seslost prvotridnich hercu , kterou mel k dispozici reziser Filip dala vzniknouti tomuto serialu.Samotny dej pribehu,nema az takovou uroven, ale herectvi samo o sobe je koncertem,ktery nemohu nez peti hvezdami ohodnotit. Tvurcum se podarilo navodit atmosferu protektoratu s nasimi ceskymi povahami na jednicku.Z hercu, jimz se nedostalo tolik prostoru bych chtel predevsim vyzdvihnout Frantiska Kovarika. Vetsiho casu dostal pan Jiri Adamira , jenz patri k mym nejoblibenejsim postavickam serialu. ()
Jedno z nejlepších děl naší filmové kinematografie a to hlavně díky hereckým výkonům našich největších hereckých hvězd. Scény jako odchod mužů při mobilizaci ("A nebojte, my jim to ukážeme."), reakce Vl. Menšíka na mnichovskou zradu, sešlost v hospodě po atentátu ("Tady českej lev konečně zalomcoval řetězem.."), J. Vinklář učí J. Hanzlíka boxovat a další a další jsou opravdu hereckými koncerty a nejen to - režie Františka Filipa i scénář jsou tak krásně česky lidské, že toto dílo spolu s Chalupáři tvoří špičku televizní tvorby. A poslední scény na barikádách ? Myslíte si, že lidé v té době sovětské tanky nevítali ? Že se nevylepovalo Rudé právo ? Nebo že se nepředvídal zánik drobného podnikaní ? Tento seriál je naopak historicky věrný a to navzdory době, kdy vznikal. Jen ten poslední záběr na tank 23 tam nemusel být, ale taková byla doba. Na to, že se v seriálu mohlo mluvit a soukromém podnikání, Masarykovi, legionářích nebo atentátu, je to ještě přijatelná daň. ()
Pane režisére Filipe, děkuji Vám za to, že jste dal dohromady celou plejádu výborných herců, kteří uměli a umí hrát. A kteří nás stále oslovují a berou za srdce, v tomto skvělém seriálu. A je mi jedno zda to trochu smrdí agitací, vždyť taková Byla doba a takový Byl jednou jeden dům. ()
Bolo nebolo, ale skôr bolo ako nebolo. "Byl jednou jeden dúm". Ako to teda vtedy vlastne bolo? Ako sa mali bratia Česi počas druhej svetovej vojny? Ako sa žilo prostým Pražákom v ťažkých dobách nacistického protektorátu? Režisér František Filip sa to podujal vyrozprávať formou kvalitne natočeného televízneho seriálu, v ktorom hlavné úlohy stvárnili poprední českí herci. Neviem posúdiť do akej miery je to autentické, ale ako filmové dielo je to celkom zaujímavé. *** ()
Lehký odér normalizace se utajit nedá, interiéry i exteriéry působí vyloženě televizně, ale našlapané obsazení (Filip zručně hrábl do tehdejší smetánky pražských kin, on Činoherního klubu po Národní divadlo) a poměrně zdařilý, byt občas lehce divadelně stylizovaný, scénář všechno přebijí. Na malé ploše seriálu (dnes bysme řekli minisérie) se daří přiblížit atmosféru težké doby se solidně nahozenými postavami a emocemi, odpovídající dějinným událostem. Klidně by mohl být delší a častěji reprízován. ()
Galerie (142)
Photo © Česká televize / Jaroslav Trousil
Zajímavosti (74)
- Nerudný (Miloš Nedbal) tvrdí, že jejich ulice Bagounova je nazvána po radním Nového Města pražského, ale v seznamu příjmení se takové jméno vůbec nenachází. Bagoun se používalo pro pojmenování prasete či tlustého člověka. (sator)
- Martin (Jaromír Hanzlík) říká větu: „Všichni mě pořád cpali mejdlíčkem.“ Mejdlíčko se jmenovala sladkost pro děti, která přežila až do dob socialismu. Mejdlíčka se vyráběla téměř 60 let a jejich složení zní strašidelně, povařil se bramborový škrob společně s kyselinou sírovou nebo kyselinou solnou. Tím následně vznikl bramborový cukr. Aby byla tato sladká pochoutka lákavá i na oko, ještě se uměle obarvovala různými barvami. Chutnalo to jako přeslazený prací prostředek. (sator)
- Celý vnitřek domu byl postaven v ateliéru. Naproti tomu průčelí domu v Bagounově ulici se natáčelo v pražské Opatovické ulici na Starém městě. Dále se objevila filmová místa jako Petřínská rozhledna, bludiště Petřínské sady, Hradčany, Josefov, Karlovo náměstí, Novotného náměstí, Staroměstské náměstí, náměstí Kinských, Václavské náměstí, Letenské sady (vyhlídka u Hanavského pavilonu) nebo Kostel sv. Prokopa na Sladkovského náměstí na pražském Žižkově. (Cucina_Rc)
Reklama