Něco je ve vzduchu

Československé scifi zabývající se cestování časem pomocí důmyslného stroje, později zabudovaného do automobilu, čímž nápadně připomíná pozdější kultovní americké scifi Návrat do budoucnosti. Mladá slečna Z. Adamovská se svým milým V. Dlouhým, jenž jako student fyzikálních věd podle návodu sestrojí onen stroj času, se pustí do odhalování tajemství záhadného zmizení jejího dědečka v roce 1946. Při cestě do minulosti se mladý pár potkává se svými příbuznými a okolí překvapuje svými znalostmi z budoucnosti. Členy rodiny postižené zmizením dědečka I. Mistríka, nadšeného fyzika, jenž stál u teoretického principu fungování stroje času, představovala Z. Hadrbolcová, M. Dvorská či L. Munzar. V dalších rolích se objevil V. Brodský, M. Riehs, J. Somr či M. Vašut. Navzdory zajímavému obsazení a dobrému nápadu však bohužel poutavost a logičnost příběhu a celková úroveň Rážova pokusu o socialistický Návrat do budoucnosti zdaleka nedosahuje kvalit již zmíněného Zemeckisova snímku a poměrně po právu byl v průběhu let zapomenut. (25.02.2018)

V podstatě jen a jen československý Návrat do budoucnosti. Zemeckisův snímek tu na těchto řádcích není zmíněn omylem, některé motivy (milostné prolínání generací...) si jsou totožné, bohužel pro diváka znalého nejen této trilogie, ale i třeba Polákova "Zítra vstanu..." se k látce přistupuje lehkovážně - o nějakém vědeckém pojetí známým z Ameriky není památky. Pojmy jako vytvoření paralelní časové smyčky a negativní následky z ní pramenící se zde neberou v potaz, představa tématu je na podobné inteligenční úrovni, s jakou jsem k problematice přistupoval v raném dětství. Zůstává jen u Ráži netypická komediální stránka (čekal jsem poněkud serióžnější sci-fi, navíc od tvůrce, který se žánru věnoval za normalizace nejčastěji), z tohoto pohledu film obstojí, je tam ovšem ono zmíněné "ale". Podobně jako u "Tajemství ocelového města" je dílo zajímavé z politického hlediska. Pro tehdejší schvalovatele například hlavní postava v podání Vladimíra Dlouhého musela být symbolem zářné uvědomělosti, dnes ji ovšem můžeme, jak už zde někteří zmínili, chápat jako důmyslně schovanou ironii tehdejší doby. Když už mluvím o hercích... mojí hvězdou je spíše Dlouhého zdejší přítelkyně Zlata Adamovská, a to jak je pro mě typické, nejen herecky. :-) 60% (23.07.2012)

V prvom rade sa môže naskytnúť otázka. Bol Zemeckis ovplyvnení touto českou sci-fi komédiou? Niektoré línie sú si až príliš podobné ( stroj času v podobe automobilu, stretnutie sa so svojimi rodinnými predkami ). Bolo by to zaujímavé zistenie. Film samotný však nedosahuje kvalít hollywoodskeho ´´remaku´´, narába s nápadmi a časovými paradoxami benevolentne a humor je striedmejší. Nechcem však porovnávať. (20.03.2013)

Zajímavá komedie o cestování časem. Překvapilo mě, že se hlavní hrdina před nikým netajil odkud je, a pozměnil tím i budoucnost. Petr Nárožný předvedl skvěle vidláka a také na 21-letou Adamovskou je opravdu skvostný pohled. K vidění jsou i tehdejší počítače, které zabíraly neuvěřitelné množství místa. (23.03.2008)

Tak vyloženě špatné to není, ani to nemá blbý děj, ale jinak mě to moc nebavilo a hlavně mi to přišlo poněkud utahané. Navíc bych fakt nepoznal, že to točil Ráža, jelikož on ve svých filmech má takovou typickou atmosféru, ale tady vůbec není. Ale jinak musím uznat, že některé nápady jsou povedené (třeba s autem jakožto strojem času - a to tenhle film vznikl před Návratem do budoucnosti) a líbil se mi i ten otevřený konec, ten jsem rozhodně nečekal. 3* (10.06.2020)