Bumerang

České vězeňské drama, které jsem kdysi jedenkrát viděl a utkvělo mi v mysli tak, že jsem se k němu musel vrátit. Jeden z mála (bohužel) důkazů o tom, že Jura je pan herec. Vadí mi jen Heřmánek, kterého mám jinak velice rád, ale do postavy komunistického plukovníka na očistci mi moc nesedí. Bočan měl tenkrát do této pozice obsadit třeba Oldu Vlacha a nemělo by to chybu. Každopádně kdo má rád vězeňské snímky tak jako já a ještě tak neučinil, určitě nebude projekcí zklamán. (23.10.2014)

Reziser Hynek Bocan /Klauni a Vlastenci, Cest a Slava ...../ je v tomto filme o5 za kvalitu. Tematika Pracovnych Taborov 1948 - 1954 v byvalom Ceskoslovensku ma vzdy fascinovala, a este asi aj pekne dlho bude. Vysoko vyzdvihujem surovu atmosferu 50. rokov, reziu pana Bocana. Obrazky z pribramskeho uranoveho lagru su desive dodnes. Najde sa aj par znamych hercov - Leos Sucharipa /Prodavac Humoru/. 88 % (19.11.2013)

Byl jsem zvědavý na film, který měl potenciál třeba Tmavomodrého světa. Ale přes skvělé herecké výkony, dobře vykreslenou atmosféru i třeba famózní využití Beethovenovy 7. symfonie tomu chybělo to úplně základní - příběh s gradací a především důveryhodnost. Stránského popis děsivých padesátých let je didaktický (podobné je to i s nekonečným seriálem o "Maděrovi) a člověk si uvědomuje, jak nesmírně složité je napsat (protože každý film je takový, jaký scénář) příběh s uvěřitelnými osobami a jejich vývojem. Snad za nejhloupější pokládám ony titulky, které označují "mukly" a snaží se dokumentárnost, která tady nemá místo. Krátká sekvence z filmu Žert (Ludvík Jahn u PTP) je emočně mnohem silnější, než celý tenhle příběh, jenže v onom žertu je to jenom epizoda. Film končí stejně podivně, jako třeba vizuelně a herecky skoro dokonalý Ve stínu, natočený mnohem později a když to porovnám třeba s jinými filmy (Kawasakiho růže nebo německý Životy těch druhých - porovnání z důvodu zachycení irčitých mezních situací z doby komunistické totality) tenhle film se prostě nepovedl, stejně jako za mnoho nestál ani ona Zdivočelá země. Škoda. Nějak se se těm našim umělcům až na vyjímky nepodařilo se s dobou dostatečně prvadivě a přitom atraktivně v tom dobrém slova smyslu vyrovnat. Přitom Stránského Balada o pilotovi je podobně mdlá, jako tohle...k tomu, aby vznikl silný a pravdivý film prostě není potřeba takhle tlačit na pilu, vznikne pak cosi jako antipadesátková agitka. Bohužel. (25.07.2023)

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let a já jsem jej viděl až v roce 2015. Nicméně jsem si téměř jistý, že bych jej v roce 1996 nevnímal v tolika souvislostech jako nyní. Jiří Schmitzer předvádí životní výkon a obdržel svého nejzaslouženějšího Lva - scéna s propašovaným jídlem pro mě zůstane nezapomenutelnou. Zaujalo mě, že se ve filmu objeví několik vyloženě komediálních herců (Šteindler, Krampol, Vladyka) a film tím nijak neztrácí, právě naopak. A nemohu se nevyjádřit k hudební složce - Beethovenova 7. symfonie mi ještě teď zní v uších. Jen jsem ji filmově měl spojenou pouze se snímkem Ony, což je diametrálně odlišný film. Bravo, pane Bočane a pane Stránský. (04.04.2015)

70%. První polovina: v lágru je pěkná nuda. Film taky. Druhá polovina: Schmitzer odmítá po večerce vstát z postele, velitel tábora Šteindler za ním přijde a jejich rozhovor je to nejlepší z celého filmu. Nakonec sfárají do uranového dolu (Schmitzer, Dlouhý, Heřmánek) a zas tak moc se toho nestane. Nebýt té scény, byly by to tři. (11.07.2009)