Private Torment
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)
(více)Recenze (84)
Tahle komedie je ve své podstatě vlastně hrozně smutná - neskutečně trefně odráží dobu a tehdejší smýšlení lidí, stereotyp a zvláštní hodnoty, kterých si lidé tehdy vážili a jak žili. U některých scén jsem vybuchovala smíchy (periskop z roury od kamen, kyselina požírající stoličku, Landovský a Somr jedoucí z hospody), u některých se usmívala (ujíždějící tramvaj, středeční milování u šéfa doma), ale konec už moc vtipný nebyl. Můžeme jenom doufat, že se nám ten stereotyp vyhne a že zůstal v roce 89 spolu s komunisty. ()
Celý čas som rozmýšľal, prečo som o tomto filme nikdy nepočul. Prečo sa nikdy (?) neobjavil v programe komerčných staníc cez víkend popoludní. Jedná sa totiž o civilnú, častokrát humornú odnož českej novej vlny, kde sa to pár krát podarilo vytiahnuť až na kult. To pri všetkej inteligencii diel. Taká je aj Súkromná víchrica. Landovský a Somr v českej novej vlne a ešte ako sokovia, to by nemohlo dopadnúť zle ani pri horšom scenári. Toto je ten typ komédie, kde sú postavy maximálne vážne, prežívajú pomerne krušné chvíle a práve na tom sa divák zabáva. Podmienkou však je, že musí byť inteligentný. Čím som si nevedomky asi odpovedal aj na úvod komentára. ()
Vladimír Páral byl uznávaný spisovatel svojí éry a expert na rozpitvávání lidské sexuality a mezilidských vztahů. Na jeho knihy se stály každý čtvrtek velké fronty a vedle Hrabala to byl asi nejlepší legálně vycházející autor. Na filmové zpracování svých knih měl ale celkem smůlu, většinou - možná za to mohla i normalizační dvacetiletka - z toho vycházely veskrze průměrné adaptace. Možná je to i dobou vzniku, v době rozkvětu kultury v 2. polovině 60. let, ale tenhle film je to nejlepší, co na základě jeho předlohy vzniklo. Jízlivý, zesměšňující, provokativní smínek o tom, jak to chodí mezi muži a ženami. Taky na pár gagů dojde, to když se Pavel Landovský chystá zprovodit ze světa svého rivala, ale jinak je ten film nikoliv k prvoplánovému smíchu, ale spíš k zamyšlení. Celkový dojem: 80 %. ()
Na gymplu nám profesor češtiny vyprávěl o Páralovi natolik sugestivně, že jsem ho vyloženě obával rozečíst, neb jsem s v té době zabýval tématy stereotypu a šedi "vědecky" a panovala důvodná obava, že to těžce ponesu. Nyní zocelen životem již sice nemám na četbu čas a když, tak ne na seznamování s Páralem, ale byl jsem ready natrefit na tenhle biják v bedně. A výsledek ? Skutečně vynikající dílo, které je aktuální dodnes, byť glosuje dobu dávno minulou. Oni holt nedělní kuřata na paprice a banalita lidského žití (i přes různá vybičování se) nejsou jen otázkou totality, i když v ní nabývaly ještě více zrůdných rozměrů. Celá ta deprese je zde ale navíc protkána nebetyčnou srandou, které samozřejmě vévodí žárlivý Lanďák a výsledný mix dosahuje až ke kvalitám podobně obousečných Homolkových. A Ústí n. L. taky potěšilo. ()
Ten film má svůj půvab zvláště po letech, kdy jsme zestárli a můžeme konstatovat, že ten život byl přesně takový (až na ty zálety), jaký je zde představen. A na režimu nezáleží, jen se dnes krade jinak. KLaždé manželství upadá do stereotypu, z něhož se někdy snažíme vyklouznout. Muž doveze ženskou ke krámu, pak na ni nervózně čeká před obchodem, sem tam občas a čím dál míň sex (pokud je žena alkoholička, tak to řeší rumem v ledničce), středy s kartami s ředitelem a jeho ženou, z práce na soukromou stavbu, i s ukradeným materiálem, mezitím si skočit za miláčkem (ten páralovský výraz spojili se mi vždycky moc líbil), v práci pak kontrola plnění úkolů a pak nohy na stůl... A tak pořád dokola, až se jeden unaví a pozve na rande holčičku, aniž tuší, že je to dívka jeho údržbáře Standy... Pak už to začíná být opravdu komedie a závěr je už mistrovský majstrštyk dvojice opilců, kdy všichni víme, že Landovský nemusel nic hrát. Kolářová v mládí půvabná... Ten začátek vypadal poněkud nudně, tak jednu hvězdičku dolů... ()
Galerie (33)
Zajímavosti (10)
- Filmová chata u jezu na Želivce byla atrapa. Měla pouze stěny směrem ke kameře. Barrandovští pracovníci ji věrohodně naaranžovali tak, že působí ve filmu romanticky u vody pod skálou. (rakovnik)
- Josef Somr o mnoho let později Bočanovi řekl, že Soukromou vichřici po dokončení nikdy neviděl. (rakovnik)
- Jelikož Daniela Kolářová ještě neměla s filmováním zkušenosti, myslela si původně, že všechno natočí v teple barrandovských ateliérů. Ve skutečnosti vstávala už ve čtyři ráno, aby včas dorazila před kameru do přírody či do ústeckých ulic. (rakovnik)
Reklama