Vetřelec

VETŘELEC mě v klíčovém věku minul (o to víc jsem si ale tehdy oblíbil druhý díl) a dnes už mě na něm primárně neděsí titulní, NEJLÉPE VYMYŠLENÉ A NADESIGNOVANÉ MONSTRUM VŠECH DOB, ale SPOJLER nenápadný Ash s bílou kapkou stékající mu po spánku, bizarně se pokoušející zabít Ripleyovou časopisem. KONEC SPOJLERU Nutno říct, že to není zrovna nejdiváčtější film - pomalu plynoucí děj, málo dialogů, které navíc tvoří do značné míry jen organizační a technická hantýrka, a hlavně se opravdu dlouho profiluje hlavní postava. Ale moment překvapení a realistický přístup plus výprava, triky, masky, hudba a ATMOSFÉRA tohohle moderního gotického hororu z něj dělají žánrovou klasiku a lahůdku, která nestárne. (25.05.2009)

Vetřelec je jedním ze zásadních děl žánru sci-fi, který znamenal definitivní emancipaci sci-fi jako plnohodnotného žánru, který může spadat do áčkové kategorie a soutěžit o nejvyšší mety na filmových festivalech. Dokončil tak proces, který nastartoval Kubrick se svým snímkem 2001: Vesmírná odysea. Zároveň rehabilitoval motiv vesmírných "potvor", který byl zprofanovaný lacinými béčkovými snímky předchozích desetiletí. Režisér přistoupil k tématu s maximální vážností a pracoval jednak velmi pečlivě se scénářem, jednak si zvolil výtečného spolupracovníka v podobě do té doby nepříliš známého výtvarníka H. R. Gigera. Právě po výtvarné stránce jde o mimořádně podařený snímek, který používá širokou škálu barev k navození ponuré atmosféry. Mimozemská loď působí neobyčejně zvláštně. Prostředí opotřebované kosmické lodi plné nejrůznějších zvuků vydávaných technikou vytváří zvláštní napětí, které diváka neopouští až do posledních okamžiků. Pomalu se stupňující napětí střídají šokující "lekačky". Vetřelec působí originálním dojmem a vzbuzuje skutečný strach. Herci přistupovali k filmu se zřejmou skepsí, považovali ho za jeden z běžných laciných žánrových filmů a byli příjemně překvapeni výsledkem. Film katapultoval Sigourney Weaver mezi hvězdnou hereckou elitu a zaručil jí do budoucna velmi zajímavé honoráře. Ripleyová se stala její životní rolí a spousta fanoušků si ji s důstojnicí hvězdné lodi jednoduše ztotožnila. Pamatuji si na zoufalou snahu tehdejší omladiny dostat se na filmové představení do kina. Na film byl obrovský nával a navíc přístupný až od určitého věku. I s odstupem doby, byť dnes technicky už dávno není na špičce, má Vetřelec velmi působivou, plně funkční atmosféru. Celkový dojem: 100 %. (18.04.2008)

(1001) Další z kategorie filmů, u nichž člověk vzpomíná na to, jak v prepubescentním věku svým kamarádkám při sledování druhého Shreka znalecky vykládá, že něco je tam parodie na Vetřelce, aniž by sám Vetřelce někdy viděl. A potom také vzpomíná na to, jak se na to konečně podíval, v pubertě, potmě, doma sám, a potom se bál jít tmavou kuchyní a raději spal celou noc na gauči v obývacím pokoji. A potom také na to, jak jel s rodiči na Gigerovu výstavu zrovna ve svém gotickém období a od té doby si všechno zařízení v domácnosti představoval s černou viditelnou páteří a lebkami a nohami ve tvaru zvířecích pařátů. Ach, kdybych nebyla zaměstnána nekonečným analyzováním současnosti, tak bych snad řekla, že žiji jenom vzpomínkami. Co se týče sci-fi žen, tak jsem vždycky chtěla být spíš Linda Hamilton, nicméně Sigourney má nehynoucí respekt. A můj bože, mladý (mladší) John Hurt má páru! A taky úplně chápu, proč byla moje maminka rozladěná, že má Ian Holm hrát Bilba, protože ty jeho oči, do háje. (17.11.2014)

Vetřelec je podobně jako Hvězdné války "instantní klasika" na poli sci-fi žánru. K tomu se navíc jedná o prvotřidní a naprosto brutální horor, který ve své době neměl obdoby. Z dnešního pohledu se sice o něco hůře sežvýkává Vetřelcův kostým a možná i tempo některých scén, ale film jako celek funguje překvapivě dobře. Ba dokonce skvěle. Nefalšovaný strach ze zvuků ve ventilaci, úlek a zhnusení, když se to monstrum objeví na obrazovce, to vše i po více než 40 letech funguje... 9/10 (21.01.2008)

Světová klasika ve všech zde uvedených žánrech. Na tehdejší dobu jedinečné triky (ta figura vetřelce ale i některé kulisy od H.R. Gigera nahánějí hrůzu dodnes). Atmosféra neuvěřitelným způsobem graduje a na konci jsem měl při prvním sledování nervy tak našponované, že kdyby na mě někdo nečekaně promluvil, tak se asi sesypu. (19.07.2002)