Černý jestřáb sestřelen

Hodnocení Černého jestřába má dvě roviny. Na té první je technická stránka snímku, která je jednoduše brilantní. Ridley Scott přikročil k realizaci filmu v době, kdy už měl za sebou hodně dlouhou filmografii a na výsledku je to znát. Tohle natočil zkušený špičkový řemeslník, který dokonale ovládá práci s kamerou, ozvučení, střih, vedení herců a zároveň má i velmi slušný rozpočet, takže vznikla velkolepá akční střílečka, jeden z vrcholů akčního válečného žánru. Doslova sugestivně cítíte, jak kolem vás bubnuje palba, sviští kulky, tajíte dech nad dynamickými záběry bitvy. Za tohle dostane ode mě Ridley 4*, protože zábava je to slušná, o tom žádná. V té druhé rovině bych rád napsal, že Scott selhává, ale nebyla by to pravda. Tomu filmu totiž chybí další rozměr, hloubka, to, co je za fasádou pouliční řežby. A chybí tam proto, že o něco takového Scott ani nestál. Natočil jednoduše propagandistický film o heroismu, odhodlání a sebeobětování amerických vojáků, kteří na cizím kontinentu hájí ty nejhumánnější cíle a brání místní obyvatelstvo před genocidou. Skutečnost pochopitelně byla mnohem složitější a kdyby nešlo o tolik lidských životů, připomnělo by to komedii. Americké jednotky byly v Somálsku pověřené ničím menším než demonstrativní akcí zajetí generála Aidida, šéfa nejmocnějšího somálského klanu. Aidid byl zkušený veterán válek ve východní Africe a jako šéf tajné služby spolupracoval s Američany, se kterými měl opravdu vysoce nadstandardní styky. Jeho syn, jak to bylo celkem běžné, studoval v Americe, kde získal i občanství, a stal se vojenským profesionálem. Jako dobrovolník se přihlásil do akce v Somálsku, kde ho také Američané nadšení z toho, že mají konečně znalce místních poměrů, jazykově vybaveného, taky angažovali. Nikoho nenapadlo ověřovat příbuzenské vztahy, takže synáček coby příslušník amerických námořních sil měl dopadnout svého tatínka. Ve skutečnosti pochopitelně měl generál Aidid díky téhle kuriózní situaci velmi dobrý přehled o tom, co se chystá, takže americké jednotky narazily na silný odpor sice mizerně vycvičeného a jen lehkými pěchotními zbraněmi vybaveného, nicméně odhodlaného protivníka znalého terénu. Samozřejmě díky obrovské materiální převaze byl poměr ztrát Afričanů mnohonásobně větší, ale vzhledem k tomu, že euroamerické veřejné mínění je mnohem citlivější na ztráty, dalo se jednoznačně mluvit o neúspěchu. Jednotky byly staženy a generál Aidid, který do té doby prohrával občanskou válku a vlastně kontroloval už pouze hlavní město, výrazně posílil a stal se prezidentem. Spousta věcí, které by přemýšlivý filmař do filmu mohl začlenit a které by za to stály, tam prostě chybí. Stálo by za to položit otázku, odkud bral zajatý obchodník se zbraněmi materiál, kterým zásoboval Aididovy milce, a tak by se dalo pokračovat. Jenže jak už jsem napsal, Scott jde jinou cestou. Výsledkem je snímek, který by mohl být s kladnou odezvou kdykoliv odvysílán na stanici Fox News a který by mohli američní náboráři s úspěchem promítat zájemcům o vstup do armády. Celkový dojem: 75 %. (17.11.2013) (méně) (více)

Poté, co jsem si film po delší době připomněl, se musím zcela vážně ptát, odkud přesně se berou ta obvinění z "jednoznačného agitování" (Rosomak) a na čem jsou založená. Ten film je možná už v samém jádru problematický a ideologicky rozporuplný, ale určitě ne jednoznačný. Pokud bychom měli brát Black Hawk Down jako náborové video, jak vysvětlit přítomnost natěšeného mladého rekruta Orlanda Blooma, který se stihne zabít ještě dřív, než se vůbec dostane do svojí první akce? Hlavní hrdina (Josh Hartnett) je navíc přiznaný idealista, který se staví spíše za mírové řešení konfliktu. Film je pojednáním o americké operaci, která byla jedním velkým fiaskem a v podstatě po celou dobu jde mariňákům pouze o to zachránit si (a druhým) krk a dostat se z toho pekla pryč živí, přičemž se kladě důraz na odtažitost jednotlivých velících složek armády, které v tu chvíli nemají ponětí o tom, co se děje v poli. Tenhle kontrast je asi nejpůsobivější složkou filmu. Dále v jednom z úvodních dialogů dochází k názorovému střetu mezi Somálcem a americkým důstojníkem a z následujícího děje je patrné, že vítězí protiintervenční přístup Afričana (tzn. USA tam nemají co dělat). Závěrečné titulky pouze doplňují bezvýchodnost a neefektivnost celé operace. _____ Naopak problém, zdá se, vězí ve způsobu, jakým je válečný střet zobrazen. Black Hawk Down lze napadnout, že konflikt ukazuje pouze optikou americké strany a Somálce redukuje na bezejmenný zástup černochů, kteří padají jako hrušky a navíc je často těžké rozpoznat, kdo z nich je "terorista" a kdo civilista, respektive film mezi tím nijak významně nerozlišuje. Na druhou stranu se můžeme ptát, zda je filmař povinen v rámci natáčení podle skutečné události následovat určitou politicky korektní vyváženost, nebo jestli je vůbec možné natočit "objektivní" (to slovo mám hrozně nerad) snímek s takovým obsahem? Proč vlastně a s jakým cílem takovou látku zpracovávat? Nabízí se určitě výklad Black Hawk Down jako filmu, který skládá poctu obyčejným vojákům v poli a jejich hrdinství, ale lze něco takového učinit a zároveň se odprostit od patriotismu a přehlídky mariňáckých symbolů a klišé? Scott také vypráví o nevyhnutelnosti a nekonečnosti války, už úvodní Platónův citát toto sděluje. Pacifista Hartnett se nakonec bojů stejně účastní a stává se vůdčí postavou a oporou pro ostatní. Ten film je vlastně dost nihilistický, říká, že válka tu bude vždycky a tím je v podstatě ospravedlnitelná. _____ Po formální stránce Black Hawk Down podle mě nezestárnul úplně nejlíp, akce je poměrně dost rozdrobená na několik mikrokonfliktů a lokací, a přestože máme možnost nahlížet do strategických mapek, orientace v prostoru a mezi jednotlivými vojáky není úplně snadná. Na to, že přestřelky jsou značnou náplní filmu, mi nepřišly nijak zvlášť dynamické ani efektní, ale jsem možná už zkažený těmi novými extrémními případy zesílené kontinuity, které se podle mě pro tyto účely hodí víc. Pokud si dobře vzpomínám, tehdy před deseti lety byl Black Hawk Down v recenzích spojovaný s termíny jako "videoklip" a je docela vtipné, že dnes už ten film působí celkem pomale. (20.06.2011) (méně) (více)