Záchvěv strachu

Pro mne asi dvě překvapení. První, že Soukup zvládnul natočit dobře postavený psychologický film, navíc z doby, která není lidem dneska už moc známá. Druhé, že někoho komunisti nechali v roce 1983 natočit film o tom, jak funguje policejní stát, který o vás ví všechno a dokáže člověka i zničit, pokud se mu zachce. Brzobohatý v roli revolucionáře z roku 1848, co se vrací po osmi letech kriminálu, je víc než věrohodný. Co mi taky utkvělo, je opravdu překrásná Soňa Dvořáková v roli jeho bývalé partnerky. Povedené jsou i kostýmy a lokace Prahy před více než sto lety. Jinak si nemůžu odpustit jednu poznámku ke komentářům o bezvýchodnosti... Hlavní hrdina už musel vědět, jak svět za Bacha funguje a policajti mu hned po návratu říkali, že by měl podvratné činnosti proti Rakousku nechat a že se má týdně hlásit. No a co Vinický udělal? Začal se zase scházet se starou partou, na direkci nedocházel a ještě ke všemu začal plánovat tu věc. To se pak ale nemohl divit, že proti sobě znova celý ten aparát poštval. (13.01.2019)

"Vždycky se musí dělat nějaké ústupky, vždycky se musíme přizpůsobit..." Tahle velmi věrohodná exkurze do časů policejního státu za Bachova absolutismu (se skvělou výpravou) nabízí úžasnou historickou paralelu k policejnímu státu za komunistického režimu. Jaroslavu Soukupovi se zde podařilo zejména velmi přesvědčivě zachytit atmosféru nedůvěry a strachu. Skoro se mi nechce věřit, že to tehdejší cenzura pustila. Po herecké stránce samozřejmě výborný Radoslav Brzobohatý, ale možná ještě lepší František Němec coby vrchní policejní komisař, z jehož pokušitelského jednání přímo mrazí.  Musím ocenit i hudbu Zdeňka Bartáka, zejména podmanivé sólo trubky. (24.04.2022)

Svižně natočený příběh, který se může odehrát za každého režimu. 1) Ve své době film lidé vnímali jako paralelu k dobovým poměrům. O tom svědčí i problémy, které měl při uvádění. 2) 37letý Jaroslav Soukup (námět, scénář, režie) se za film rozhodně nemusí stydět. Vynikající herci pak kvalitě snímku jen přidali, mezi nimi 51letý Radoslav Brzobohatý (Vinický, hlavní postava). (17.08.2018)

Vydarená historická paralela k normalizačnému obdobiu, v ktorom bol film nakrútený. Ani sa nečudujem, že režimu dielo nevoňalo a aj keď z neho nespravili trezorový film, všemožne mu cestu k divákovi sťažovali. Historické filmy príliš neobľubujem, ale v tomto filme ide o myšlienku, o morálne postoje a nie o historické reálie, aj keď veľmi vierohodne zobrazené, nehrajú pritom dominantnú úlohu. Až je neuveriteľné, že režisér sa po nakrútení takéhoto filmu našiel v majorovi Maisnerovi. (08.04.2019)

Ach, jaká škoda, že Jaroslav Soukup svůj talent pohřbil Majorem Maisnerem. Do té doby točil kvalitní filmy a zejména v osmdesátých létech byl absolutní špička. Tohle dobové drama, které se odehrává v Praze po revolučním roce 1848 tak parádně graduje, že se tají dech. Podobně jako u jeho mistrném záseku Pěsti ve tmě, kde je způsob vyprávění a gradace úplně stejné. Praha tehdejší doby je zachycena tak přesvědčivě se všemi detaily (ať už jsou to kostýmy, rekvizity, domy, ulice, zkrátka komplet výprava i stavby), že pochybuji, že by to dnes někdo podobně dokázal ztvárnit. Samotný příběh je o člověku jménem Vinický, kterého pražská tajná policie po jeho propuštění z vězení, kde si odpykal osmiletý trest, pronásleduje a chce ho získat jako konfidenta. Nápadně tak připomíná dobu komoušských estébáků a film byl také zakázán promítat a distribuovat do jiných zemí. Záchvěv strachu je inspirován skutečným příběhem spisovatele Karla Sabiny, kterého s dokonalostí zahrál Radek Brzobohatý. Ostatní herecké obsazení nemůže odtrhnout divákovu pozornost, to je prostě bomba a kvalita nejvyšší ligy!! Každá postava je přesný charakter a všem hercům jsem jejich postavy žral se vším všudy. Trochu mi vadilo předabování Štefana Kvietika Petrem Haničincem, ale jinak mu seděl hlasově výborně. Asi nejvíc mě dostal Vilém Besser (komisař Jaroš) jako pravá ruka policejního rady Bergera (František Němec), jehož zákeřnost vyvrcholila nápadem otisknout podepsaný list o spolupráci Vinického s tajnou policií v Pražských novinách. Co se pak dělo by asi nikdo zažít nechtěl. Těžká beznadějná doba, tak jako přesně o sto let později. Zdeněk Barták složil takovou hudbu (ta trubka je tak krásně podmanivá), která tento film zapisuje do hvězdných výšin. Zaslouženě plný počet! (15.12.2018)