Režie:
Jiří SuchýScénář:
Jiří SuchýKamera:
Jiří MacháněHrají:
Marta Vančurová, Věra Křesadlová, Jaromír Hanzlík, Jiří Datel Novotný, Josef Čáp, Josef Dvořák, Eugen Jegorov, František Pokorný, František Řehák (více)Obsahy(1)
Experimentálně zaměřená hříčka zbavená jakékoli psychologizace se upíná k naivistickému pohledu - v této poloze Jiří Suchý vypráví o putování osmnáctileté dívky, která opustí práci v drůbežářském provozu a vydá se hledat manžela. Věštba, jíž věří, totiž stanovila, že se musí vdát přesně 23. října. Na filmu je patrné, že režisér má zkušenosti s divadelním tvarem, ale nikoli s filmovým vyjadřováním. Proto je výsledek značně těžkopádný, a to navzdory zdůrazňované poetičnosti. Režisérově stylizaci se snaží přizpůsobit i herci se začínající Martou Vančurovou v čele. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
Hlavně, že v obsahu je 23. října a ve filmu říkají 3. listopadu a obrovská náhoda je, že jsem si ten film pustil 3. listopadu a dokoukal ho na tříkrát 5 týho, protože občas to byla nuda, ale film je zajmavý z určitýho pohledu. A na konci Vančurová ukáže kozičky. Takže, kdyby se někdo nudil a chtěl to vypnout tak na konci je aspoň to. ()
Jedním slovem experiment. Jako by ho natočil nějaký zapálený surrealista a ne Jiří Suchý, kterého divadelní tvorbu vůbec nemusím. Ale Nevěsta mu sedla velmi dobře, škoda, že nepokračoval v takovém stylu dále. Ale chápu, že režim by takovým těžko pochopitelným situacím stěží dával zelenou. Kdo má rád absurdní avantgardní stylizaci a zvláštní surrealistickou poetiku bez vysvětlujících situací a haluzových až snových sekvencí, určitě nebude Nevěstou zklamán. Navíc první filmová role Marty Vančurové, která se nebojí odhalit své vnady a její naivita je až okouzlující. Hodně mě rozesmál i Pepa Dvořák, coby nápadník hlavní hrdinky Zdeny a jeho záliba ve sbírání panenek všeho druhu. Film by se mohl směle zařadit mezi tvorbu Nové vlny, která již v 70. roce byla na úpadku. ()
Film, který svým syrovým začátkem evokuje atmosféru filmů Formanových, aby se pak zlomil do fantaskního příběhu, kde lze cítit vliv Švankmajerův a který připomene souběžně vznikající Valérii a týden divů. Zde je jistě společným jmenovatelem surreálná poetika Vítězslava Nezvala. Ten film ještě hodně voní hravostí a erotismen šedesátých let, jen ten smutný a deziluzivní konec jako by byl již poznamenán nastupující normalizací. ()
"Bude to taková báseň o holce, co kdyby nenaletěla podvodníkovi, tak nepozná život." Příjemné překvapení, protože Suchého obzvlášt divadelně příliš nemusím. Pro někoho možná filmová šedesátá léta (a jejich dozvuky) představují naprostý úlet v dějinách kinematografie, alespoň zde na csfd se v komentářích sem tam někdo podobně vyjadřuje, pro mě to ovšem je jedno z mála období, kdy film měl svou tvář. ()
Žádný rozpačitý debut, ale poměrně zdařilé a osobité dílo oživující poetiku surrealismu. Jako celek sice film nikam uspokojivě nesměřuje a osud naivní hlavní postavy nechává spíše chladným, ale některé scény jsou skutečně lahůdkové - v hlavě určitě utkví rekapitulace českých filmových nahotinek zarámovaná luxusní koupelí s jemnými lesbickými náznaky a hravým oslovováním diváka a především mrazivě-tklivá, výsostně surrealistická etuda Jiřího Dvořáka v jeho království panenek, která má velmi bolestnou dohru. I úvodní hyperautentický dialog v drubežárně na téma svatby v nejlepších novovlnných tradicích velmi dobře naladí na následující dění. Film nápady rozhodně nešetří, i dialogy jsou díky Jiřímu Suchému hravé a výmluvné, ale nakonec nevznikne víc než barvité leporelo. Estetikou a poetikou film neustále kolísá různými směry, nevytváří jednotný stylistický účinek a už vůbec ne přesně zaměřenou výpověď. I tak nesmírně zajímavá položka naší kinematografie, která má daleko k na světlo omylem vynesené vykopávce. ()
Zajímavosti (6)
- Ve filmu se objevují fotografie Charlieho Chaplina a Jiřího Šlitra. (NinadeL)
- Ve scéně v koupelně jsou střižené nahé nebo erotické záběry z různých filmů, například Lásky jedné plavovlásky (1965), Dýmky (1966), Ostře sledované vlaky (1966), Romance pro křídlovku (1966), Nejkrásnější věk (1968), Pražské noci (1968). (NinadeL)
-
Jiří Suchý si Martu Vančurovou našel sám při svých "obhlídkách" na DAMU. Hledal vyloženě romantický typ a uznává, že touto rolí její hereckou dráhu nasměroval určitým směrem. (Zdroj: Pořad Neobyčejné životy)
(mchnk)
Reklama