Pupendo

„Bedřichu! Vy hnijete." Pásomnica, bazén, poisťovacia agentka, Kde jsou ta rána stříbrná, Pavel Liška, téma „Pohlavné orgány“, socha, 80. roky, okno, zrazený dopravák, voľby, Balaton, Bolek Polívka, učiteľka, hlášky a dialógy ("Onanoval každý a kto hovorí že nie, onanuje dodnes.“ - „A ty?“ - „Rád by som, ale mám mamičku.") a balón. Pupendo je bomba. Ale Pelíšky sú Pelíšky. Ku koncu to už dosť nudí. (07.06.2006)

Úplně jiný pohled na osmdesátá léta - žádní veksláci v džískách, žádné diskokoule a arnoštkovské kostýmy, žádné neony na Václaváku. Šeď a kalno normalizace beze zbytku vstoupily do výtvarné stránky filmu - převalující se mlhy nad Vltavou a Balatonem, zamračené počasí a jednoznačná dominance nebarev nad barvami nastavují náladu tohoto filmu. Jednoduše vystavěný příběh je sice zahlcen zbytečným množstvím vedlejších postav-figurek, v jeho centru však neochvějně stojí ústřední čtveřice hrdinů (jasně odstíněné a proto výborné herecké výkony Polívky, Holubové, Duška a Cibulkové). Morální dilema sochaře Máry, tragikomická postava kunsthistorika Fábery, blasfemie ředitele Břečky ukrytá v mozaice s jarními motivy či balatonský závěr - to vše jsou různými formami vyjádřené silné obrazy jisté doby. Ve svých jiných opusech (především Pelíšky, částečně Horem pádem) zůstal Hřebejk uvězněn v rovině karikatury, ve které byly z historie vykuchány jen určité prvky použitelné pro kýčovito-sentimentálně-rádobyvtipně zkreslený fikční filmový obraz. V Pupendu se jeho tvůrcům podařilo zachytit (zahnívajícího) ducha doby, normalizační bahno, zaplavující keramické prdele i charaktery. (07.09.2006)

Jan Hřebejk mě opět nezklamal (a z pohledu věcí, jež přišly poté, se ukázalo, že to bylo naposledy). Další výlet do naší národní minulosti přinesl zase jiný pohled než předchozí dva kousky. Dobře protřepaný mix zábavy a vážnějších témat zahraný osvědčenými herci a herečkami a opět hláškové scény, na které se nezapomene. Velmi odvážný výkon Vilmy Cibulkové, která se naštěstí nemá za co stydět a moje nejkrásnější filmová scéna roku 2003 - Nikola Pešková a Miro Žbiro... U mě naprostá tutovka. (20.01.2005)

Vzhľadom k nepriazni osudu som tento film zhlaidol až 17 rokov po jeho vzniku. Hřebejk v Pupende pracuje prakticky s rovnakou stratégiou ako Troška vo svojich Kameňákoch – daj dohromady 30 srandovných scénok a máš film. Kto s ňou vlastne prišiel ako prvý, neviem, oba filmy sú z rovnakého roku. Scénky v oboch filmoch idú jedna za druhou, nič by sa nestalo, keby tá z prostriedku bola na začiatku a tá z druhej štvrtiny v tej tretej. „Včera, dnes a zítra“ vs. „V sobotu večer, v neděli ráno“, Čechoslovák vie, o čom je reč. Avšak zatiaľ čo Kameňák som nedopozeral, lebo som to nedokázal, Pupendo mi postupne začalo pripadať ako rozbitá nádoba, ktorá sa zázračne spojila a ten pocit vystihujú pre mňa jedine slová klasika: „Dáma nebola najmladšia a nebola ani pekná. Pozoruhodné však bolo, že nepekné črty tváre mala usporiadané tak pekne, že sa z toho mohol človek zblázniť“. V závere režisér zaradil výhybku – Balaton je metafyzický ako Antonioni a groteskný ako Fellini. Tu naozaj mohlo fungovať máločo, ale vzniklo majstrovské dielo. Vďaka polodokumentárnemu drajvu sa z filmu bohužiaľ nedá odčítať, do akej miery tvorcovia pohŕdajú konformistami. Existujú totiž zlí konformisti, ktorí ubližujú, no a tí druhí. Nie každý je (či môže byť) typom hrdinu. Ak by bol, nepotrebovali by sme nebo. (05.01.2020)

Stejně jako v jiných filmech, na kterých spolupracovala dvojka Hřebejk a Jarchovský je Pupendo, hlavně komedií, která se snaží být vtipnou v situacích, při kterých do vtipu rozhodně nebylo a hlavní je, že úspěšně. Přesto, ale musím přiznat, že se mi Pupendo, jako film nelíbilo natolik jako Hřebejkovi předešlé filmy. Ty další šly kvalitou ještě níže, o nich nemůže být ani řeč. Já jsem sice v té době nežil, ale rozhodně bych to nechtěl zažít, osobně. Stačí, když vidím tento film. Ihned si dokážu představit, jak to v tu chvíli muselo fungovat. Klasicky výborná atmosféra a lehce ztřeštěné postavičky. Problém je, že ne každá scéna je tak geniální jako například v Pelíškách. Já, jako divák, jsem si zapamatoval jen určité chvíle a zbytek se víceméně rozplynul. Ale to je jen můj názor. Beztak je tento film jedním z nejúspěšnějších českých filmů v 21. století a když budu mít chuť, s radostí se na něj znova a rád podívám, ale vůči jiným Hřebejkovým filmům, je tento na trochu jiné úrovni. --- Ale můžeš mě ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány. - Já bych vám je popsal, soudružko, ale já nemám křídu. (21.11.2007)