Pupendo

Pre mňa spomienka na detstvo, ako som ho vtedy nevnímala, prezentácia srabizmu i odvahy prekrytá závojom humoru a strácajúca sa v tieni Leninov a Rybalkov. Smutno-smiešna ukážka rokov minulých, ktoré ma dojímajú napriek tomu, že môj dnešný pohľad na minulosť nie je nijako sentimentálny. A dostatok nadhľadu približuje minulosť aj dnešným deťom, ktoré sa možno takto dokážu preniesť cez ružové okuliare rodičov čo tvrdia, že lepšie už bolo. (19.11.2006)

Jana Hrebejka si vazim jako opravdu vyborneho rezisera, ktery so zalouzi respekt. Ovsem i mistre tesar se nekdy utne. Pupendo je naprosto NEPRESVEDCIVY radoby umelecky film, s umelymi hereckymi vykony. Jindy vytecny J.Dusek pusobi smesne a naprosto strojene, B.Polivka pusobi jako chodici zombie a rol mu absolutne nesedla. E.Holubova si udrzuje svuj kvalitni standart a jediny, koho muzu pochvalit je V.Cibulkova (navic mas pekny, i kdyz umely, telo Vilmo ;)). Namet je kapitola sama pro sebe - prominte, ale zakazka typu sochy Ribalka by dozajista nepripadla zakazanemu a nepohodlnemu umelci (navic film nedokazal poradne vyvsetlit, jak vlastne umelec-homeless predstavovany J.Pechou dokazal tuto zakazku sehnat). Scenar je mizerny a bez napadu, cele to pusobi spise jako lacina nahrazka Pelisku, ktera zapachem prilisnou snahou udelat film na Ceskyho lva. Pupendo je dukazem, ze prilisna snaha obcas zapusobi negativne. (06.09.2003)

Jak jinak - Polívka, Holubová, Dušek - rozdíl mezi tímto, a dalšími, jmenovanými herci obsazenými filmy, spatřuji pouze v tom, že zde více než kdy jindy nevnímám Máru, Márovou a Břečku, ale pořád Polívku, Holubovou a Duška, zdatně jim sekunduje afektovaná a přehrávající Cibulková. A k námětu - koho to ještě zajímá? (21.02.2009)

Jsem rád, že jsem filmy typu Pupendo nebo Musíme si pomáhat viděl znovu až v pozdějším věku. Tehdy mi nebylo ani dvacet a oba jsem vnímal všelijak, každopádně určitě ne tak pochvalně jako kouzelné Pelíšky. Návrat po letech ke snům o výjezdní doložce na dovolenou, k poselství budoucím generacím v podobě mozaiky ve vestibulu školy, ke společnému poslechu Hlasu Ameriky nebo k rodinné schránce přání mi totiž zatraceně chutnal. Sochař Mára před lety nesklonil hlavu a umělecké výzvy jsou mu tak od té doby zapovězeny. Rád si přihne, rád si posedí s prutem u vody, klesl k výrobě keramických prasátek. Přežívá s hubatou (a oddanou) manželkou a dvěma syny. A není mu úplně zle. Tu a tam debatují s jinou rodinou (loajální režimu), kterou zastupuje zejména Márova bývalá žačka a milenka a ředitel gymnázia. Mají k sobě blíž, než by se mohlo zdát. Zatuchlá a šedivá léta. Jan Hřebejk je v mnoha momentech naprosto přesný a zkušený. V práci s herci obzvlášť. Nehodlám nikoho z ústřední čtveřice výrazněji vyzdvihovat, ale Míla Břečka v hlučném podání Jaroslava Duška je kouzelný. Výsledek je plný nejen skvostných hereckých výkonů, ale i řady silných momentů a štiplavé pravdy. Díky za to! (29.04.2019)

Tandem Hřebejk/Jarchovský dokáže neuvěřitelné, vyprávět příběhy z velmi vážné doby takovým způsobem že je to opravdu kouzelně vtipné . Herci podavají užásné výkony ,film je doplněn o vynikající hudbu. Příběh dvou rodin, jedné angažované a druhé neangažované je tak trošičku příběhem všech českých rodin. V té době jsem byl na základní škole a z poslechem stanice Hlasu Ameriky jsem slýchaval jednu větu " Nikde to neříkej". Dnes to mohu dokonce napsat, doufám, že tak to zůstane i propříští generace. (30.06.2006)