Pupendo

Scénář: Petr Jarchovský .. Marks, Engels, Beatles to není můj rytmus. Česká totalitní léta osmdesátá jsou mi opravdu vzdálená. Nemám tu dobu v oblibě, jak historicky tak i kinematograficky. Sice jsem se jejich počátkem narodil, ale kromě toho, že jsem chvíli učitelce říkal soudružko a z ničeho nic najednou paní, si nic nepamatuji. Přesto je Pupendo zábavné, zajímavé a jistým způsobem výstižně nudné. Herci a hudba taky v pořádku. Jediný problém má v tom se nějak pohnout dopředu, všechno plyne až zbytečně pozvolna, chvílemi se přešlapuje na místě a ledacos naznačeného pak líně odpluje a není dokončeno. Od Hřebejka spíše ten lepší-slabší kousek. (16.10.2007)

V nejednom komentáři jsem naznačil rezervovaný postoj k tragikomediím a jejich glorifikaci. Ten nadále trvá, ale jedním dechem dodávám, že pánové Jarchovský a Hřebejk jsou čestné výjimky, kteří s tímhle umělým žánrem dokážou pracovat. Jenomže v případě Pupenda mám neodbytný pocit, že objevují už objevené a tak trochu mlátí prázdnou slámu. Pupendo obsahuje řadu scén, které se zapíšou do historie, několik replik, které se zřejmě budou donekonečna opakovat v kdejaké hospodě, tradičně velké příležitosti pro dobré herce... To je všechno fajn a jsem za to moc rád. Jenže pokud znáte Petra Šabacha, tak dobře víte, že když jste četli jednu jeho knížku, jako byste četli všechny. To dovolovalo dvojici J+H čerpat hned z několika titulů a libovolně slepovat jejich fragmenty v jeden film - a to byla možná chyba. Mám prostě dojem, že se nějak nemohli rozhodnout, o čem ten film vlastně bude. Jestli o paralelních světech rodin Márovy a Břečkovy a jejich společné předposranosti, pak tam ale nepatří postava Vladimíra, milostný život Břečky jr. nebo logicky zdůvodněná, ale beznadějně křečovitá scéna s nahou Vilmou Cibulkovou (jinak nic proti jejím půvabům). Ono je to asi v tom, že scénář se mnohokrát přepisoval, některé motivy nabobtnaly a z jiných se muselo ukrajovat. Část už natočeného materiálu jistě spolkla střižna. A kromě toho se mi nelíbí okázale "symbolický" konec. Hřebejk je příliš dobrý režisér, než aby měl zapotřebí lacinou manýru. No, to jen tak na vysvětlenou, proč je to tentokrát "jen" 80 %. Včetně špachtle. (15.02.2005)

Neuvěřitelně vtipné, ale přitom ve své podstatě vážné. Jan Hřebejk a Petr Jarchovský opět stvořili film, který vás okouzlí, pobaví a při němž vám možná ukápne i nějaká ta nostalgická slza. Zní to sice banálně, ale Hřebejkův film je tak jako obvykle hřejivě "lidský", k čemuž dopomáhají i skvělé výkony našich předních herců. Hřebejk opět dokazuje, že je nejlepším českým režisérem současnosti. (04.03.2003)

Já vim, že to s Pelíškama srovnává uplně každej, ale ono se to vážně nabízí. A Pupendo o fousek prohrálo, výbornej film, ale jako Pelíšky mě nevzal. Možná po dalším shlédnutí změním názor, ale zatím je to na hodně silných 80%. Některé scénky jsou jako samostatné skvělé, to se dá řict například o všem, kde se objeví Pavel Liška. Jako celek však Pupendo chvilkama nefunguje až tak dokonale. (07.04.2003)

Když se začne opakovat Holubová s dříve geniálním Duškem a nemají vás čím překvapit, tušíte zradu. Když se ale z Hřebejka poprvé stane otravný rutinér, je to skoro k pláči. S odstupem se tak Pupendo stalo předvojem krize českého filmu, kdy divák při zběžném zhlédnutí obsazení snímků jen málokdy nenarazil na jeden z osvědčených hereckých týmů nebo jejich kombinaci. Když pak taková situace nastane a vy jste otráveni, že vidíte pox-té scénu známou odjinud, nezbývá než čekat, až zase přijde Pavel Liška, rozčísne atmosféru svým nezapomenutelným výrazem a vepřovým hlasem pronese věčné moudro. Komplikovat nudně vystavěné rodinné vztahy volební urnou nebo sochařskou zakázkou, tomu říkám scenáristická bezradnost. Nafouknutá osobitá bublina totiž pořád zůstává jen bublinou. (17.04.2006)