Obecná škola

Kromě abstraktního pocitu deja vu vlastní minulosti mi film nic nenabídnul. Jo, taky nás zajímaly kalhotky naší fešné němčinářky na základce, ale odpověď jsme se nikdy nedozvěděli (nosila džíny). Taky jsme odmontovávali blatníky, lízali v zimě zábradlí apod. - ale to jen pod vlivem tohoto filmu. A školník nám to dal vždy pěkně spapat. Tudíž z jistého druhu pomstychtivosti dávám průměrné hodnocení :-) A Igor mi byl protivný no jejej (02.05.2012)

Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. (02.12.2008)

Vzpomínám si když v roce 1994 poprvé vysílala TV Nova, tak její první film byl zrovna Obecná škola. Nemůžu tomu dnes přiznat stejné kvality jako v 90. letech. Svěrákova režie není vskutku nic vyjímečného. Na druhou stranu je Obecná škola natřískaná podařenýma scénkama a skvělými herci. Aniž bych si to kdy uvědomil, tak spousta dnes populárních hlášek pochází právě z tohohle filmu. Jan Tříska jako učitel Igor Hnízdo se navěky zapsal do historie českého filmu. 90% (04.02.2019)

Další z kultovních československých klenotů, který neztratil nic ze svého půvabu ani po tolika letech. Igor Hnízdo v podání vynikajícího Jana Třísky se stal další „legendární postavou“. Ani dětští herci si však nevedli vůbec špatně, ba právě naopak. Spousta z nich se svým dospělým kolegům vyrovnala. Kromě samotného příběhu mi navždy utkví v paměti i scéna se zábradlím – no samozřejmě že jsme to jako malí blbečci taky v zimě zkoušeli… (03.04.2018)

Obecná škola je taký milý český film pre celú rodinu. Alebo skôr čerpá z naleštených hollywoodskych (miramaxovských) klasík podobného razenia, takže je iba logické, že sa dostal do užšieho výberu akademikov. Výborný komerčný film, kde sa toho až tak moc nedeje, ale v českých filmoch sme zvyknutí viac na herecké výkony a nesmrteľné hlášky. Za umelecký film by som ho určite neoznačoval. Chápem, že po naštudovaní dobových československých reálií a mentality vtedajších ľudí by som mohol byť z filmu nadšený viac. Raz za pár rokov ho ochotne pozerám pri jeho nekonečných televíznych reprízach. (13.08.2012)