Skalpel, prosím

Režijní styl Jiřího Svobody mi nesmírně vyhovuje. Absolutní nepodbízivost divákovi, jasný postoj po celý film, scény, které by mohly jednoduše sklouznout k patosu (např. když děda přesvědčuje primáře, aby provedl operaci), ale přitom zůstávají syrovou výpovědí o člověku, jeho strachu a touhách. Pan Macháček naprosto přesvědčivě ztvárňuje stárnoucího lékaře, který začíná pochybovat o svých schopnostech, přitom musí řídit tým lékařů a provádět náročné operace. Navenek musí působit sebejistě a rozhodně, uvnitř je však zmítán pochybami jako každý člověk. Prostřednictvím jeho vnitřních monologů můžeme zkoumat jeho pocity, strach i radosti z malých vítězství pro lidstvo ale velkých pro člověka. Ještě zajímavější je pak tragická postava doc. Krtka (Radoslav Brzobohatý). To, jak zahrál pocity poté, co mu zemřela dcera, jsem dokázal plně docenit až na základě svých zkušeností... Ve filmu se prolíná civilní podání umocněné neustálým odpočítáváním času se syrovou odtažitou kamerou a citově vypjatými okamžiky (smrt Brzobohatého dcery, lékařské spory). Je zajímavé, že snad během celého filmu nezazní hlasitější dialog, emoce jsou vyjádřeny spíše výrazy a kamerou (pro mě je snad nejúžasnějším filmovým záběrem scéna, kdy malý "Uzlík" leze vyplašeně i zvědavě zároveň do tunelu CT). Můžu doplnit, že nemocničního prostředí jsem bohužel s manželkou užil mnoho (a to právě v Motole), takže z porovnání vím, že atmosféra ve filmu se reálu přibližuje velmi. (29.10.2005)

Skalpel je výborný film. Hlavně díky Macháčkovi, který vyjímečně dostal hlavní roli a zahrál ji parádně. Ovšem (jak tady už někdo psal) také proto, že se Svoboda nesnažil z toho filmu vytlouct nějaký laciný sentiment a uměle dojímací scény. U tohohle typu filmů je IMHO důležité, jestli můžete hercům ten příběh věřit, a v tomhle případě to opravdu jde, nejsou to jenom figurky jako ve spoustě filmů a seriálů z nemocničního prostředí. Pozn.: Knižní předloha od Valji Stýblové je taky výborná. // UPDATE 2020 - Viděl jsem to zase po letech a jenom mě to utvrdilo v názoru z dřívějška. Možná jsem si o něco víc uvědomil, o čem ten hlavní chirurg tak dumal, než Uzlíka přijal. Nechtělo se mu na stará kolena do operace, která se nejspíš nepodaří. Nešlo tam o riziko, že ten kluk umře - to by umřel stejně. Šlo o riziko, že mu to zbytečně poškodí pověst. Aspoň myslím. Vlastně to má spoustu rovin. Každopádně je to dobrý. (25.10.2007)

Tento film oslavuje práci všech skvělých chirurgů, kteří na různých odděleních zachraňují lidské životy. Valja Stýblová byla vynikající neuroložka, a tak není divu, že tento román mohl dobře zachytit práci na neurochirurgii - a Jiří Svoboda nezůstal svým filmovým zpracováním nikterak pozadu. Ukazuje, jak se prolíná profesní život lékařů s životem soukromým, jak těžké je přenést se přes osobní a rodinné problémy a soustředit se na náročnou a zodpovědnou práci. Miroslav Macháček zde vystupuje asi ve své nejlepší roli, možná se k němu příliš nehodí Jana Brejchová, věkový rozdíl herců je příliš velký, než aby lékařští manželé mohli vzpomínat na společné mládí. Dnes již pozapomenutá polská herečka Barbara Brylská, Radek Brzobohatý ztrácející svou dceru, řada dalších skvělých herců - to vše je dobrou kulisou skvělého filmu. (06.08.2019)

Asi se zase budu opakovat, ale nemohu jinak. Jiří Svoboda byl v osmdesátých létech na vrcholu a každému filmu na kterém pracoval vtiskl neotřelou fazónu. Skalpel, prosím je precizně natočené drama z lékařského prostředí s parádně vytříbenými charaktery postav v čele s geniálním Miroslavem Macháčkem v hlavní roli. Miluju jeho vnitřní monology, které jsou zatraceně pravdivé a nabité životními zkušenostmi. Tohle je první liga, žádné kýčovité plácání, ale tvrdá škola. Takové filmy s výraznou hloubkou už u nás nemá kdo natočit. K profesionální dokonalosti si režisér přizval svoje stálé spolupracovníky, kameramana Vladimíra Smutného a hudebního skladatele Jozefa Revalla, kteří mají nemalou zásluhu na tom, jaké ve výsledku film tvoří sourodé dílo. Jako bonus ve snímku zúročili svoje umělecké schopnosti Jan Švankmajer, který se postaral o výtvarnou spolupráci a František Vláčil, jenž dohlížel v roli asistenta vedoucího výroby. Takhle se potom rodí FILM nejlepších kvalit. (02.07.2020)

Jedno z vrcholných děl české kinematografie, které by si neměl nechat uniknout žádný fajnšmekr filmového umění. Psychologická studie o rozhodování o bytí či nebytí toho druhého. Představte si: jste před náročnou operací a ležíte na nemocničním lůžku. Hlavou se Vám motají zmatené myšlenky, ale v duši se spoléháte na svého operujícího lékaře. Máte těžkou situaci, ale nemáte za průběh operace zodpovědnost. Tu přetěžkou zodpovědnost za Váš život, však musí nést na svých bedrech Váš operující lékař. O to je jeho situace oproti té Vaší horší. Co vlastně běhá před takovou náročnou a možná beznadějnou operací zodpovědnému a charakternímu lékaři hlavou? Odpověď na tuto otázku můžou dát vynikající Miroslav Macháček, Jana Brejchová a "SKALPEL, PROSÍM". (21.08.2008)