Balada pro banditu

Na svou dobu neskutečně avantgardní počin. Příběh sice provařený, ale funkční, formálně prosté, ale k celkovému pojetí dokonale sedící. Spojení "trampské romantiky" a divadla v přírodě je celkem neokoukané, "hrané" vstupy zabraňují jistému stereotypu, který by se mohl vkrádat. Film, na který se pomalu a jistě zapomíná, je málem zatracován, jenže... Více takových, více filmů s nápadem... (12.01.2012)

Stejně jako Šebánek jen velmi těžko mohl hrát maratónce, taky mírně tloustnoucí zcela necharismatický Donutil působí v roli nespoutaného loupežníka dost legračně. Zvláště ve chvílích, kdy se snaží o tzv. tvrďácký pohled. Takhle úloha usedlého fotříka od dvou děcek, ta by se na něj hodila zcela perfektně. Tam by nevadila ani ta jeho nezřetelná výslovnost, i když oproti takovému Pavlu Novému pořád mluví jak Cicero. Když k tomu přidám formát mnou velice neoblíbených muzikálů, sám sobě se divím, že jsem nedal odpad. (29.12.2013)

Balada pro banditu je pro mne žánrovou záležitostí, která svou pop formou výrazně rozšiřuje svůj potenciál v oslovení širšího okruhu potenciálních diváků. Neoslovuje mne svým stylem zpracování, byť má muzikál i silná místa důvtipného sarkastického dramatu. Těch několik míst je okouzlujících, ale převládající náladu prožitku pro sebe zabírá hudební a pro mne nepříliš zajímavá stránka a hlavního vedení muzikálu a chaos nepřehledného mraveniště davu. Ve své době muselo jít o trendovou a módní záležitost, což je výsledkem kompromisu ambicí a podbízivosti s lacině jednoduchou cestou k úspěchu. Ta předpokládaná osobitá tvář je slabinou, která nenechá naplno vychutnat několik opravdu vynikajících částí s vytříbenou ironickou nótou. Divadelní prkna jistě poskytnou zábavnější zážitek, filmová verze má nevyrovnanou podobu, slibuje a nenaplní. Hlavní postavou příběhu je Nikola Šuhaj (zajímavý Miroslav Donutil) v obraze loupežníka z nutnosti a revolucionáře z donucení a neochoty podrobit se cizí nadvládě. Divoký živel s partnerským problémem je nebezpečný pro všechny současné i budoucí nepřátele. Hlavní ženskou postavou je Eržika (Iva Bittová), Nikolova vyvolená s rozpolcenou duší ženské emancipace. Symbolickou postavou je Morana (zajímavá Blanka Rudová), jako našeptávač a hlavní hybatel propletených lidských osudů. Nejrozkošnější postavou je obratný vyjednavač Mageri (dobrý Bolek Polívka), mistrně intrikující se všemi proti všem pro svůj osobní užitek za každé situace. Důrazně táhne figurky a v nestřežených okamžicích zasazuje rozhodující rány. Hlavním protivníkem je velitel četníků (velmi zajímavý Jiří Pecha), který vyplnění rozkazu považuje za své životní poslání a žádný krok není nemožný a zakázaný. Z dalších rolí: vypočítavý Eržičin otec (František Derfler), zatvrzelý a nepřátelský Eržičin bratr (Martin Havelka), věrný Nikolův bratr Jura (Petr Maláč), prodejný slabošský starosta Derbak (Pavel Zatloukal), či tragicky zneužitý četník Kubeš (dobrý Pavel Nový). Pop-kulturní muzikál není určen pro mne, forma devastuje i velmi zajímavé a svérázně pojaté části a mou duši zalévá smutek. (18.03.2017)

Ani tak nehoří svíčka farářovi, jako se bělají mojí milé nohy... Český Jesus Christ Supertar. Mnozí jsou toho názoru, že má Balada pro banditu místo pouze na divadelních prknech. Ovšem Vladimíru Sísovi a jeho týmu se podařil příjemný kompromis mezi filmovou a divadelní formou. O nádherných zlidovělých písničkách už toho bylo napsáno mnoho (všechny ty hudební rádoby znalce upozorňuji, že zdejší hudba nemá s country nic společného, i když se o doprovod postarali Zelenáči, je to něco na pomezí folku a trampské muziky, zasahující více do té druhé kategorie). Herci jsou příjemně civilní a bez zbytečných gest. Miroslav Donutil (alespoň pro mě) v životní roli, příjemní byli i Iva Bittová, Bolek Polívka či Jiří Pecha. Nadčasový a věčně mladý film. 100%. (14.03.2008)

Odkojená brněnským divadlem na provázku nemohu a ani nechci dát více. Kdo viděl divadlo pochopí, kdo ne, má smůlu a přišel o něco, co se nedá popsat. Filmové zpracování sice vtipně zasadilo děj do přírodního amfiteátru, na překrásnou Pálavu, ale kouzlo divadelního představení jako takového tím zmizelo. Děj se rozpadl a ublížilo mu to, rozbila se soudržnost, která v divadle v té době nedovolila dýchat. Ovšem pamětníci Polívkových pantomim a nejen jich si alespoň díky tomu mohou zavzpomínat. Vůbec provázkovský ansámbl tehdejší doby byl špičkový. Děkuji Bohu, že se má studentská léta překrývala s jeho nejlepším obdobím. Bolek nebyl okoukaný, zářil, divadlo s ním stálo a padalo. Donutil nebyl - vážně - nebyl tlustý (i když kila navíc měl vždy a jako Nikola mi tím moc neseděl) a nelezl odvešad v rádobyvtipných kreacích. A když zpíval – živě – ani tak nevoní – tak jsem Eržice vážně záviděla…Bittová mladinká a ještě zpívala, neječela. (jen a jen můj subjektivní názor!!!) Láska k Jirkovi Pechovi ani po letech a vypitých lahvích (jeho, ne mých) nedoznala žádné změny. Kladem filmu oproti divadlu je Gustav Opočenský, toho mám strašně ráda a zas tak často vidět nikdy nebyl, aby se okoukal. (A Pavel - syn – je navíc kamarád, jenže tatínka jsem měla ráda dávno předtím a víc). Balada pro banditu je krásná, zpěvná, nostalgická. Pan Uhde se nám za co stydět! (23.05.2008)