451° Fahrenheita

„SPÁLÍME JE NA POPEL A POTOM SPÁLÍME TEN POPEL.“ /// Film pro pamětníky, kteří pamatujou časy, ve kterých se city, vzrušení i vzdělanost hledali v knihách a kdy se dalo lehce zbavit nepohodlný osoby. Další starej film, kterej ve mně nebudí emoce, páč my mladší máme Equilibrium (který je na tom asi podobně). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej v roce 1953 napsal Raymond Douglas Bradbury, číst nebudu. 2.) Klukům na stanici neustále vopakuju, že hasič nemá požár hasit, ale zakládat. 3.) Umím nazpaměť knihu. 4.) Thx za titule „Bleemie“ a „majo0007“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.02.2016)

Film má určitě velmi zajímavý námět a disponuje takovou sterilní atmosférou bez radosti, bez emocí, přesně tak jak si i já představuju v budoucnosti nějakej ten fašistán. Pardoxně to, co je na filmu nejvíc vvyvedený, tedy ta atmosféra mě i nejvíc vadilo. Chyběl mě tam nějaký prvek dramatičnosti, přišlo mě to bez emocí. Závěr byl pojat velmi netradičně a vydařil se, ale i tak by každej filmař, Françoisa Truffauta nevyjímaje měl dávat příběhům víc než jen myšlenky. (18.09.2014)

Krásný SF, kde nejsou hlavním důvodem existence triky, ale obsah. To už se často nevidí ani v literatuře (kde to nejsou triky ale akce a technické zázraky atd). 451 stupňů Fahrenheita je na motivy stejnojmenného románu Raye Bradburyho. Jde o štěstí a klid společnosti, protože nespokojená společnost vytváří prostředí vhodné pro revoluci a to se pánům u vesla nikdy moc nehodí do krámu. Takže zrušte problémy a u moci se udržíte déle. Ještě malá vsuvka k předloze. Konec filmu je úplně jiný, než u Bradburyho, přestože má stejné vyznění. V knize to bylo tak, že renegáti měli drogu, která připomene člověku všechno, co kdy udělal nebo četl. A o to šlo, ne že by byli lidé knihy. A za další, Montagův útěk nebyl nijak snadný, musel prchat před mechanickým slídičem a spoustou policistů a jiných pronásledovatelů. A konec byl trošku pochmurnější, protože začala atomová válka a tak se vědci a vzdělanci vrátili a doufali, že jich a knih bude opět potřeba. (05.02.2006)

Očakávam od filmu dojatie, smiech, smútok, napätie - ale nie strach - nie skutočný. Tento film ho vo mne vyvolal. Obludnosť totality a diktátu - všetko podčiarknuté strohosťou, šedivosťou či výstražnou červenou. Mnohé realistické, bez efektov, či romantiky, ktorá tak často zjemňuje podobné filmy. Kto má orwellovskú tému rád - prosím, ale ja už to nikdy nechcem vidiet. (18.06.2005)

Film tak nějak dokázal zachovat hlavní myšlenku velmi dobré knižní předlohy, která mi mírně připomínala knihu 1984. Ovšem film je také plný nejrůznějších odchylek od knižního příběhu. Několik postav, které považuji za docela důležité ve filmu prostě chybí. Mnoho scének je naprosto přetočených. Nejvíce do očí bijící je snad samotný osud Montagovy kamarádky, který film velmi zidealizoval. Rovněž jsem v knize chápal vztah Montaga a jeho manželky dost podstatně jinak než to stvárnil film. Byl jsem strašně zvědavý, jak si film z roku 1966 poradí s nejrůznějšími technickými vychytávkami utopické společnosti budoucnosti. Poradil se přibližně tak, že z telestěny, kterou jsem si představoval jako teleSTĚNU, udělal pouze plochou televizi o úhlopříce něco kolem 130 cm2. A obávané robotické pavouky úplně vynechal. A když jsem tak viděl tu scénku ke konci filmu se vznášejícími se lidmi, tak vynechání bylo asi tou nejlepší variantou. Ono se dá lechce předpokládat, že když si do filmu budete cpát svoje příběhy a svoje vychytávky, tak do dvou hodin všechny podstatné části knihy prostě nenarvete. Omlouvám se, ale nemoho hodnitit jinak než 2*. Film mě zklamal. (15.04.2012)