Hamlet

Nie som kultúrny ignorant, ktorý sleduje Hamleta, aby vedel, ako to dopadne, ale ani Shakespeareológ, ktorý tu poskytne podrobný rozbor prínosu Kennetha Branagha k filmovým adaptáciám hier veľkého Williama. Branaghov Hamlet bol pre mňa prekvapením. Mojou doterajšou predstavou bol zádumčivý, váhavý, premýšľajúci dánsky princ. V tomto poňatí sa posunul k nervnému, vnútorne rozorvanému, chvíľami až hysterickému mladíkovi. Plne to rešpektujem. Okrem toho mi táto adaptácia poskytla bohatú prehliadku slávnych hercov a herečiek, dokazujúcich, že niet malých rolí. Prijal by som však dobovejší výzor hercov i dekorácií. (18.04.2012)

Lepší dialogy a jejich přednes než v Zeffirelliho verzi s Gibsonem, ale vůbec mi nesedí doba zasazení a čtyři hodiny v shakespearovském jazyku je hodně vyčerpávající dávka. Myslím, že kdyby se Branagh nerozhodl pro nejdelší verzi, byl by tohle jeho nejlepší Shakespear. Ale to zase může být tím, že Hamleta mám s Learem z toho co znám nejraději. Scény s mrtvým otcem jsou výborné. -"Remorseless, treacherous, lecherous, kindless villain! O, vengeance!" (03.08.2010)

Zpočátku jsem byla pro ****. Postupně mi všechna ta velkolepá pseudorealističtější přeplácanost začala lézt krkem a postavy nudily. Bláznivého Branagha si neumím představit tak, aby to nepůsobilo křečovitě, takže mne nepřekvapilo, že jsem mu předstírané šílenství „nespolkla“. Co mne ale zarazilo byl fakt, že jsem mu nevěřila ani ty vážné pasáže a tíživé vnitřní monology. Snad jen křehká Ofélie zde působí živě. Konečné hodnocení padá „jen“ na „lepší“ dvě hvězdy. Proč? Protože ty čtyři hodiny nespokojenosti jsou ubíjející. (A tak „můj“ Hamlet nadále zůstává tmavovlasým, manoidepresivním cvokem. :) (19.12.2013)

Postupně zjišťuji, že čím tradičněji či "normálněji" jsou Shakespearovy hry ve filmu pojaty, tím méně se mi výsledek líbí. Zbožňuju ujeťárny ve stylu Titus Julie Taymorové, Hamlet Michaela Almereydeho nebo Romeo a Julie Baze Luhrmanna. Kenneth se s Hamletem také vypořádal lépe, a to ve svém snímku z roku 1995 Za zimního slunovratu. Nicméně tyhle "jenom adaptace", jako je jeho Hamlet či Jindřich V. (Mnoho povyku pro nic mám ráda, to se povedlo) mě neberou za srdce, Zeffirelliho adaptace mě potom vyloženě štvou/nudí. Podle mě totiž podobné filmy moc nemají smysl. Ty příběhy všichni známe, slyšeli a četli jsme je už nejmíň tisíckrát. Krása filmového média je v tom, že si může pohrávat s časem, s narací, s hodně věcmi, navíc už uběhlo dost vody pod mlýnským kolem, abychom si mohli dovolit reflektovat dané dílo jinak než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Posunutí do 19. století nestačí, alespoň mně ne. S Hamletem udělal krásnou věc Tom Stoppard, stejně tak i Kenneth, jak jsem říkala. Na experimenty se budu dívat s větší radostí. (05.02.2011)

Naprostá pecka, nejlepší filmový Shakespeare z toho, co jsem zatím viděl. Typově překvapivé obsazení, mraky energie, citlivé drobné aktualizace, kongeniální hudba, ale hlavně: Hamlet je jako kaleidoskop, o kousek ho pootočíte nebo s ním zatřesete a je to najednou úplně jiná hra, má v sobě spoustu rovin významových, emočních, příběhových, a ještě jsem neviděl inscenaci, kam by se jich podařilo dostat tolik jako tady. Čtyři hodiny nepřetržité dialogové palby dají člověku pořádně zabrat (pomohlo by, kdyby byl v titulkách použitý některý modernější překlad), ale stojí to za to. (16.06.2013)