Kouř

Fajný, fajnový... ba přímo geniální film. Zcela souhlasím s Marigoldem: není příliš mnoho filmů, které se tak perfektně zhostily "reflexe snad všech podstatných složek totality". A že snad Sklepáci příliš tlačili na pilu? Nemyslím si; stačí se jen podívat na některé propagační/propagandistické materiály z tehdejší doby. Sklepáci prostě né vždy přejímají chování ze skutečného života; mnohdy čerpají spíše z toho, co nám bylo tolik prezentováno. Mrazivá a temná (nelynčujte mně: ale přímo Lynchovská) atmosféra + atmosféra plná strachu + pocit, že můžu dělat cokoliv (chlastat, chodit na Arnoštkovy diskošky), hlavně prostě jen neprudit + vypořádávání se s chybami minulosti + apatie = to vše je pro mně lepší výpověď o předrevoluční době, než kopa jiných. Shrnuto a podtrženo: Nemůžu jinak... geniální film si zaslouží nejvyšší hodnocení. (11.03.2005)

Má to cenu, dát Vorlovu legendárnímu "muzikálu totalitního věku" šanci. A věřte, že samotný Kouř má taky cenu. A to říkám jako někdo, kdo z Vorlovy tvorby neviděl nic krom Pražské 5, a to z důvodu silného pocitu nesouznění s panem režisérem na základě pouhých ukázek (a různých útržků rozhovorů zejména s představiteli hlavních rolí) z jeho počinů jak kolem mě v čase svých premiér procházely. Tahle groteskní a místy naprosto dadaistická záležitost má v sobě hromadu zcela kultovních scén (Arnoštek z nich samozřejmě ční nejvýš), a funguje jako zcela svébytné umělecké dílo. A to u mě vizuálním konceptem, texty, atmosférou, castingem a hereckými výkony boduje až někde na úrovni 80%. (06.10.2018)

Ne každého tyhle vtipy, satira a úžasné myšlenky nadchnou, pro spoustu ostatních, včetně mě, představuje tato Vorlova komedie jeden z nejvtipnějších českých filmů. Můžete ho prostě nenávidět, nebo milovat. Snímek balancuje někde na hranici vtipu a naprosté trapnosti, jedná se ovšem o velmi dobře promyšlenou hru režiséra i postav samotných. Většina z diváků v těch jednoduchých textech, podivných hrdinech a zapadlém prostředí jednoduše najde osobité kouzlo a bude se celou dobu perfektně bavit. O tom svědčí i velká oblíbenost mezi studenty, kteří jsme tu dobu viděli pouze z kočárku či tříkolky. (10.07.2007)

Absurditou provoněná metafora normalizace, ale také obecný komentář na téma svržení totality, které se obrátí samo proti sobě. No a navrch strašně zábavná, gilliamovsky stylizovaná hříčka, jejíž specifický humor a rytmus za těch třicet let v podstatě nezestárnul. Nevím, jak je to vůbec možné. Každopádně asi furt nejlepší porevoluční domácí produkt, na čemž je smutné, že přišel v podstatě hned. A pořádného konkurenta dodnes nenašel. 95 % (30.11.2020)

Nejlepší muzikál všech dob a kontinentů. Jasně čitelné motivy z Radfordova 1984: Celkový vizuální dojem (mikrosvět, umělý uzavřený oprýskaný špinavý prostor). Venkovní „prolétské“ prostory. Prolétská hospoda. Ubytovna. Ústření milenecká dvojice nahá či polonahá za oknem, v němž se odráží podobně laděný modrý výhled. On se dostává k zásadnímu démonizovanému podvratnému spisu, ona dělá nástěnku. V tělesné charakteristice obou lze spatřovat výrazné znaky podobnosti. Cigarety. Chleba a gin. Zdravíme. Komise (doslovně a v témže kontextu). Závodní jídelna, oni dva v jídelně. Lze rozlišit vnější a vnitřní Stranu (v titulkách výslovně „zaměstnanci“, „šéfové“), venku se pohybují proléti. Jedním z oficiálních produktů pro proléty je pornografie – Arnoštkova diskotéka. Naopak výrazně rozdílně se předvádí požadavek totální konformity: Mám něco dělat? - Neprudit. (02.06.2011)