Režie:
Tomáš Vorel st.Scénář:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Martin DubaHudba:
Michal VíchHrají:
Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Eva Holubová, David Vávra, Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček, Šimon Caban, Aleš Najbrt, Radomil Uhlíř, Jiří Fero Burda (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Prazvláštní muzikál o prazvláštních létech... Kultovní snímek s podtitulem „Rytmikál totalitního věku“ vypráví příběh mladého inženýra Mirka, který přichází na své nové působiště se zcela bizarním a nepochopitelným výstřelkem – že chce pilně a poctivě pracovat, což vzbudí nemalé pozdvižení. Tímto naprosto bezelstným přístupem ale následně mimoděk uvádí do chodu místní dějiny, a ocitá se uprostřed otevřené vzpoury… Po svém celovečerním debutu Pražská pětka z roku 1988 si režisér Tomáš Vorel opět zvolil satirickou látku a dle svého studentského snímku ING. z roku 1985 natočil s Lumírem Tučkem, spoluscenáristou a autorem písňových textů, z Recitační skupiny Vpřed dnes již kultovní film s tolik typickou poetikou divadla Sklep, kde se vážné mísí s nevážným, ironie s obdivem, realita s bizarností a skutečnost s absurditou. Realizační práce začaly ještě na sklonku komunistického režimu v roce 1988 a natáčet se začalo v lednu roku 1990. O rok později si v únoru 1991 film odbyl premiéru, ale v kinech bez výraznější divácké odezvy zapadl. Se znovuobjevováním Kouře se z něj však pozvolně stal nadčasový fanouškovský fenomén, vyznačující se ojedinělým humorem, svérázným pojetím muzikálu a také skeptickým pohledem na revoluci, jejíž výdobytky nakonec připomínají pořádky staré. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (693)
Dým z komína a kouř z cigaret, zkarikované normalizační typy a bezuzdně přehrávající sklepáčtí herci, kultovní postavy (Arnoštek, Béďa) a jejich kultovní sentence ("Jsem vypitej jak brus."), osobnosti na nápadných i nenápadných postech (druhý režisér: Vladimír Michálek, výtvarník: Jiří David, kamera: Martin Duba). Kouř je svébytnou výpovědí o životě v normalizačním bahně a v působivé tragikomické zkratce vystihuje to podstatné z celého, dnes již historického, časového období. ()
Dým jen dým, pálí mě do očí, tvý město náhle zmizí, až prach se zatočí. Dým jen dým, poslední hvězdu zhas… A z kouře, produktu nedokonalého spalování, vystupuje rytíř smutné postavy, aby se ujal velkého úkolu. Tak řekni, jaký je tvůj úkol, hrozně nás zajímá, jak se to jmenuje… A já vám to nepovím, protože jste zvědaví! … Doba vymknutá z kloubů, kde je všechno zahaleno temným kouřem, uvnitř i vně, potřebuje řádně zkouřené vidění, aby člověk přežil a kouřem nesmrděl. Určitě cítíš, že se tady nedá dýchat. Jde o to vymyslet něco, co by celou záležitost komplexně vyřešilo. Rozumíme si? Jde nejen o to, jde o to všechno a kdyby něco, berem kramle . Někdo bere kramle, někdo se stane kurvou, někdo se vzbouří. Nelogicky, absurdně, groteskně, přesně tak, jaká byla celá ta doba, v níž kantýny jsou nejefektivnější místa našeho hospodářství, protože tu spousta lidí tráví většinu pracovní doby. ()
Nejlepší muzikál všech dob a kontinentů. Jasně čitelné motivy z Radfordova 1984: Celkový vizuální dojem (mikrosvět, umělý uzavřený oprýskaný špinavý prostor). Venkovní „prolétské“ prostory. Prolétská hospoda. Ubytovna. Ústření milenecká dvojice nahá či polonahá za oknem, v němž se odráží podobně laděný modrý výhled. On se dostává k zásadnímu démonizovanému podvratnému spisu, ona dělá nástěnku. V tělesné charakteristice obou lze spatřovat výrazné znaky podobnosti. Cigarety. Chleba a gin. Zdravíme. Komise (doslovně a v témže kontextu). Závodní jídelna, oni dva v jídelně. Lze rozlišit vnější a vnitřní Stranu (v titulkách výslovně „zaměstnanci“, „šéfové“), venku se pohybují proléti. Jedním z oficiálních produktů pro proléty je pornografie – Arnoštkova diskotéka. Naopak výrazně rozdílně se předvádí požadavek totální konformity: Mám něco dělat? - Neprudit. ()
"Arnoštek je prostě (z)boží........" Vidět Arnoštka někde naživo, tak ho radši zastřelím za tu těžce oldschoolovou čtyřprocentní dízu. I když je to všechno myšleno s nadsázkou, film mě nebavil a spíš beru Arnoštka jako kuriozitu českého filmu. Lucie Zedníčková byla kočka:) Humor divadla Sklep byl vždycky svůj - někomu sedí, někomu ne. I když film uznávám, přece mu nemůžu přijít na chuť. ()
Samozřejmě již dlouhé roky znám legendárního DJ Arnoštka a jeho diskotéku, ale samotnému filmu jsem se mnoho let vyhýbal, neboť jsem předpokládal, že se jedná o příšernou kravinu. O to příjemnější bylo mé překvapení. Snímek je to sice bizarní, o tom žádná, ale má poměrně zajímavý příběh a hlavně je naplněný skvělými hláškami u kterých je až z podivem že více nezlidověly. Ani písničky mi nijak nevadily, ačkoliv písničkové filmy nijak zvlášť v oblibě nemám. Zde jsou hudební scény spíše parodiemi toho co je obvykle k vidění ve standardních muzikálech a tak je i poněkud zavádějící Kouř za muzikál označovat. Film určitě nesedne každému, ale můj zážitek, po shlédnutí v letním kině s vychlazeným pivečkem, je přinejmenším fajn fajnový. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (25)
- Premiéra se konala v kině U hradeb na Malé straně. Po zaplnění sálu uvaděčky pouštěly i zadarmo. Bylo nabito, sedělo se i na zemi v postranních uličkách. (Hawaj)
- Původně měl hlavní roli hrát Tomáš Hanák, avšak dal přednost filmu Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam (1988). [Zdroj: Rozmarná léta českého filmu] (meryl)
- Na diskotéce barman otvírá láhev Coca Coly, ale o chvíli později má Kotě (Lucie Zedníčková) před sebou láhev Pepsi Coly. (PD321)
Reklama