Já nejsem já

Československá komedie pod taktovkou Václava Vorlíčka a s hvězdným obsazením Petr Nárožný a Oldřich Kaser nemůže dopadnout špatně a také nedopadla. Je pravdou, že se nevyrovná jeho nejlepším filmům, ale i tak nabízí více humorných scén než soudobé komedie. Ani v tomto filmu Vorlíček nezapomněl na směs humoru a "scifi" prvků, přesně tak, jak to praktikoval u svých nejslavnějších kousků. V tomto případě dostal geniální nápad, že si shodou okolností vymění obličeje dva naprosto rozdílní lidé. Tato představa v podání Kaisera a Nárožného zní neodolatelně a ono to tak i funguje, bohužel Vorlíček nevyužil obrovský potenciál obou herců, kterým horší scénář svazoval ruce. Díky tomuto faktu se ve filmu nachází několik hluchých míst, které nevynahradí ani skvělé herecké výkony hlavních představitelů. I přes některé nedostatky jsem se skvěle bavil a rád se na tuto komedii znovu podívám. Moje hodnocení 65% (18.01.2013)

Jako bych viděl osobnost Eddie Murphyho z Policajta v Beverly Hills s hlasem Oldřicha Kaisera v těle Petra Nárožného:). Ústřední dvojice herců je vůbec hlavním tahounem celého filmu, je zajímavé jak se oba mistři řemesla vtělili do role toho druhého. Solidně obsazený průměrný film (malé plus za Bronislava Poloczka) z průměrného prostředí a vyloženě fádní, nudné a šedivé doby druhé poloviny 80.let. 55% (10.03.2012)

Vtipné scénky, a dialogy, plus prohození těl dvou hlavních protagonistů, a je o zábavu postaráno. Viděl jsem tenhle film už s odstupem času víckrát, a vždy jsem se dobře bavil. Mám rád tyhle filmy, a jsem za jejich natočení vděčný. Proto mě překvapuje nízké hodnocení filmu. Podobné filmy - Hop, a je tu lidoop či Rumburak. (24.03.2018)

Ač to mnohým bude připadat neuvěřitelné, prosba k úplňku skutečně funguje. Kdysi jsem se pod vlivem tohoto filmu snažil čenžnout svůj starý trabant za něco reprezentativnějšího. Upřímně jsem se k Měsíci modlil, a hle, když jsem ráno přišel na parkoviště, výměna skutečně proběhla. Bohužel s někým, kdo žádné auto neměl... Jinak k nezapomenutelným scénám snímku patří určitě ta s esenbákem Potměšilem, který se v reakci na Kaiserovo vysvětlování, že si s Nárožným nevyměnili fotku v občance, ale rovnou celé obličeje, zeptá: Schválně?; Švandové konstatování, že dobrácké oči na muži nikoho nezajímají; perfektní Kaisrova mimika, když hrál Nárožného; rvačka hlavních postav. (17.11.2012)

Dokládá to moji diváckou nenáročnost, ale řeči o nepovedeném filmu a popel, který si sype na hlavu Vorlíček a sami hlavní protagonisté, neberu. Především, film není ani náhodou nevtipný. Naopak, komedie v podstatě nemá hluchých míst. Kromě obvyklých absurdních vorlíčkovin (Kaiserova postava se dožaduje u plastického chirurga přešití na plešatého Nárožného, session ctitelek, Havelkovo naléhání, všechny scény s kozatou Janou Švandovou) celou dobu baví zdařilá Kaiserova snaha hrát Nárožného a naopak, o vzájemném dabingu, jehož produkce byla údajně komplikovanější a bolestnější než natáčení samotné, nemluvě. Absurdní a lehce pohádkovou atmosféru podtrhují připitomněle pseudo-dálnovýchodní Soukupovy hudební motivy. Komedie, která mne pobavila i při četných reprízách. (14.01.2017)