Bethlehem Light
Betlehemské svetlo
Režie:
Jan SvěrákScénář:
Jan SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Vojtěch Kotek, Tereza Ramba, Vladimír Javorský, Jitka Čvančarová, Martin Polišenský, Ondřej Vetchý, Patricia Schumann (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Stárnoucímu spisovateli Karlu Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už psaní nejde jako dřív. Nedokončené povídky se mu hromadí v hlavě, jejich postavy vylézají na denní světlo a dožadují se, aby autor pokračoval v ději. Všichni něco chtějí. Fotograf Matěj chce získat nedobytnou Vendulu z lékárny, pan Bohumil prosí, aby udělal zázrak, automechanik Bakalář by chtěl být léčitelem. Do toho vstupuje z reálného světa Šejnohova manželka, která si myslí, že už by měl psaní nechat a konečně se věnovat jí. Komedie s prvky magického realismu servíruje univerzální otázky lidského života s nadsázkou a humorem. Scénář filmu Jana Svěráka vznikl na motivy oblíbených povídek Zdeňka Svěráka. (Bioscop)
(více)Recenze (295)
Mily, obcas hodne vtipny, nicmene od dua S&S asi nejslabsi. ()
......ou, tak tohle se moc nepovedlo......au, tak tohle bolelo. Moc jsme se těšili, ale přišlo zklamání. Nic, ale vůbec nic v nás tento film nevyvolal. Nebyla to ani komedie, ani drama, ani nic zajímavého, výjimečného nebo nezapomenutelného. Nic, prostě nic....takový pocit v nás po skončení filmu zůstal. Jako proč? A co tím chtěl autor říct. A přitom námět velice zajímavý, lákavý. To, že ožijí postavičky z povídek a dělají si se svou povídkou co chtějí a že jim spisovatel musí připsat nový děj nebo změnit charakter jejich postavy, to je přitažlivé a naše fantazie jela na plné obrátky a očekávání bylo obrovské. Herecké obsazení naprosto dokonalé. Vojta Kotek oholený, Tereza Ramba nahá, skvělí herci jako Štěpán Kozub, Václav Kopta, Jan Budař a Miroslav Táborský se tam jen mihnou - škoda. Téměř jsme očekávali podobnou inteligentní taškařici jako "Což takhle dát si špenát" nebo "Pane vy jste vdova", "Konec vodníků v Čechách"....Zdá se, že sláva a kvalita českých komedií ze sedmdesátých let je již za námi......škoda....a přitom filmy obou Svěráků milujeme. Zdá se, že česká kinematografie zoufale vyhlíží novou generaci režisérů a scénáristů, kteří by oživili upadající slávu českého filmu a české komedie....... Bylo to průměrné, zmatené, nepřehledné, uslintané, těžkopádné, bez švihu a jiskry a tak nějak zastaralé...... ()
Uff, to jsem se zas jednou nechal nalákat docela nápaditým trailerem.:( Už Po strništi bos mě mohlo varovat, že Svěrákům pomalu a jistě dochází dech, ale že to bude taková slabota, to mě vážně nenapadlo. Vtipných momentů tam je pramálo, dojemných jakbysmet a prověření herci to nemají čím zachránit. ()
Nečekal jsem mnoho, popravdě po těch paskvilech Po strništi bos, vůbec nic a to nic jsem dostal. Stárnoucí spisovatel jako kdyby přímo mlvil Zdeněk Svěrák už nemá co vyprodukovat, kouzlo je pryč už namazat co nabídnout tak jak režisér Menzl ten dar umělce ztratil což dokázal v Donšajnech tak Svěrák může řemeslo pověsit na hřebík a dál se neztrapňovat. Film byl prostý bezduchý erotické fantazie nastínil Svěrák už ve Vratných lahvích, zde to je opět. Hlavně Svěrák by se měl přestat obsazovat do těchto rolí, vždy mu šli role snaživých idiotů , maloměšták Pařízek ve Vrchní prchní, snaživý podnikový Básník ve Rozpuštěný a Vypuštěny, neodbytný Lékař v Kulovém blesku, komunistický funkcionář v Skřiváncích na niti atak dál a dál, tyto role vpodstatě záporné nebo směšné mu šli nejlépe byť je nenáviděl a z režiséry se pak nebavil. Po revoluci se postavil do čela kladných hrdinů a tím to šlo z kopce Betlamské světlo je konečná… ()
Další hořká komedie od pana Svěráka a jeho syna a také další pokus o zakomponování více příběhů v rámci jednoho filmu. A musím říci, že ne moc úspěšný. Vždycky jsem i trochu nadržoval panu Svěrákovi, ale už je potřeba postavit se k tomu čelem. Co se týče příběhů, které byly vlastně různé povídky, tak dát je dohromady bylo samo o sobě výzvou, která tentokrát nevyšla. Měli jsme tam sice všechno, od sexu až po ezoteriku, ale v podstatě to nebylo ani tak o příbězích, jako o interakci postav těchto příběhů s autorem, kdy to v jednom případě tak prolnulo, že doteď nevím, zda to byl příběh nebo skutečné, bylo to prezentováno obojím způsobem. Jako komedie - ano, zasmáli jsme se, několikrát i celkem dost, ale byly to spíše vtipy patřící spíše do divadla JC, než do filmu - už kvůli problematickému (posledních dvacet let již tradičně) zpracování vztahu mezi muži a ženami. Narazíme tu tedy třeba na hlášku "já jsem plochá postava" a reakce je sáhnutí na prso a prohlášení, že "plochá fakt ne". O vykreslení manželského vztahu mezi hlavními postavami, kdy je to zase stárnoucí muž, kterého svým způsobem otravuje jeho žena vykreslená jako stíhačka, kdy jim to neklape, vše mezi nimi je pryč a čekají na smrt, to jsme tu už měli. Naštěstí alespoň to neskončilo jako třeba Vratné lahve, kdy to šlo poslední scénou úplně do háje, tady scéna v titulcích byla alespoň trochu pozitivní - po hříchu asi jediná v celém filmu. Jinak to byla sice komedie, ale ani jeden příběh neměl pozitivní vývoj a zakončení, což mně třeba hrozně vadilo, jako mi vadilo až velice zlé chování postav k sobě navzájem. Je to veliká škoda, protože duo tvůrců jsou mistři svého oboru a prostě ví, jak dostat k divákovi požadovanou emoci, kdy si tvůrci usmyslí. Když to vezmu kolem a kolem tak doby, kdy to fakt klapalo, tak byly filmy Svěrák/Smojak, kde to klapalo i se ženskou částí hereckého obsazení a přitom to nevypadalo tak, jako že tyto scény psal celkem chlípník. Abychom se zastavili u hereckého projevu - na to, že tam hrála první liga, tak řada výkonů byla dost přehrávaná, patřící spíše na divadlo a nebo zahraná tak, jako kdyby šlo o zkoušku. Celkem se mi líbila Tereza Voříšková, a to nejen podaným výkonem, ale i tím, jak se dokázala dostat do formy pro lechtivou scénu. Překvapivě dobře se mi většinou líbil i V. Kotek, pan Javorský byl opět skvělý. Suma sumárum - když řeknu, že týden po uvedení do kin jsme v celém kině byli pouze 4, leccos to říká a bohužel pravdivě. Zasmáli jsme se, ale po skončení filmu jsme po sobě nevěřícně koukali a neodcházeli s nadšeným pocitem. 40 % max. ()
Jak mám klan Sverakovych rad tak tohle mě proste nebavilo. Jediná Tereza s Vojtou snad…jinak nuda. Škoda ()
Na film Betlémské světlo jsem šel s velkým očekáváním. Od začátku jsem se dobře vpravoval do děje, vnímal a užíval si jemný humor a osobitou hravost dalšího z filmů pánů Svěráků. Úžasné bylo dokonalé zasazení povídky Betlémské světlo, které se jako hlavní motiv vine celým filmem a jeho ztvárnění hlavními postavami. To, že dialogy přesně kopírovaly svou literární předlohu jen dokazuje, že byla od začátku napsaná dobře, a že na ní autor nepotřeboval dodatečně nic měnit. Když jsem ji před několika lety četl, nepředstavoval jsem si za postavami žádné konkrétní tváře. Výběr herců byl naprosto dokonalý. Nevěřím, že by tatínka zahrál někdo lépe než pan Javorský. Úžasný byl i pan Macháček v roli mistra chráněné dílny. Paní Kolářová je mnohonásobnou filmovou partnerkou Zdeňka Svěráka a stejně jako v ostatních filmech, byla i v tomto filmu partnerkou dokonalou. Tereza Ramba. Neuvěřitelné. Myslím, že v kině každý muž záviděl Vojtěchu Kotkovi jeho roli. Film bych nedával do série k většině Svěrákových filmů. Spojil bych ho svým pojetím pouze s filmem Akumulátor. Prolínání reálného světa se světem představ dosáhne takového rozměru, že si divák v závěru filmu uvědomí, že stejně jako filmový pan spisovatel si není vůbec jistý, které postavy a situace byly smýšlené a které skutečné. Děkuji tvůrcům za další úžasný film. ()
Nějakou dobu (nejméně od Vratných lahví), jsem měl pocit, že Jan Svěrák (možná i oba Svěrákovi) se uzavřeli v jednom milém opakujícím se formátu, že jeho filmy budou neustále jen laskavou invariantou Obecné školy, či Kolji, že pohladí, ale nic nového nepřinesou. Jsem rád, že jsem se mýlil. Až teď u Betlémského světla jsem si vzpomněl na to, že Svěrák kdysi režíroval i „Jízdu“ a „Akumulátor“. Pro mne nečekaně překročil svůj stín a předložil mi něco v kontextu jeho tvorby nového: hru s realitou a absurditou, skládačku mnoha motivů, z nichž žádný není „ústřední“ a přesto tvoří celek s výpovědí. S výpovědí o jeho pohledu na smysl tvorby jako takové, s výpovědí o důležitosti fantazie, o významu těch „jiných světů“, které dovede film a literatura stvořit a měnit nimi náš pohled na náš svět vezdejší. Souhra naprosto odlišných tónů, dokonce odlišných skladeb, které do sebe ovšem zapadají, přesto, že na první pohled vypadají nekompatibilně mne nikdy nepřestane okouzlovat, protože se podobá tomu, co ve svém subjektivně uzavřeném životě zažíváme neustále. Zas jsem se rozpomenul na vzpomněl na Pirandella, na Buňuelův Diskrétní půvab buržoazie, na Muže z Acapulca a bylo mi blaze. Svěrákovská vlídnost a laskavost zůstaly, jen měly jinou strukturu. Při tom všem zůstala i specifická vtipnost (na rozdíl od mnoha jiných recenzentů ji vůbec nepovažuji za „lacinou“, či prvoplánovou, jen jednoduše lidskou, neboť ve svém individuálním lidství jsme přece i my tak trochu naivní, děláme v nich nekorektní přešlapy a vychylujeme se z mezí „normálnosti“. Pobavil jsem se a pookřál. Po dlouhé době mne potěšil i fakt, že film stojí na vyprávění příběhů a nepotřeboval žádné samoúčelné formální triky, kterými je současná kinematografie přehlcena. Za mne jde opravdu o světlo, nejen Betlémské. Každý si z něho může vzít svůj plamínek sebou domů, každý tolik, kolik pobere. Čekal jsem Kolju a dostal českého, trochu umírněnějšího Buňuela a trochu méně akčního Muže z Acapulca – za mne dobrý! ()
Já jsem se snímkem spokojený. Ano, není to ten nejlepší film od Svěráka, ale mně se líbil. Film měl příjemnou atmosféru i herce. Zdeněk Svěrák s Danielou Kolářovou opět vytvořili zajímavý manželský pár, na který se docela dobře dívalo. Kotek kupodivu nebyl úplně špatný a společně s Terezou Rambou docel dobře zahráli povídku Fotograf. Musím ale také konstatovat, že i když je ve snímku spousta vtipu, jako drama funguje taky velmi dobře. Konec konců závěrečná scéna je toho důkazem. Jedná se tedy o film, který opět tyto dva žánry za mě dobře spojil. A i když má film pár hluchých míst a občas je dost ulítlý, 4 hvězdy si ode mě zaslouží. 74% ()
Řekl bych, že většina uživatelů tomu filmu dává z milosti mnohem vyšší hodnocení, než si vůbec zaslouží. Kdyby pod tím nebyli podepsání Svěráci a narazili by na podobný škvár na Netflixu, tak po chvíli přepnou na jiný film. Za mě naprostá zbytečnost, kde je vidět, že se ty sponzorské peníze vyhazují z okna. Postavy se bez chuti potácí filmem, humoru minimum, Svěrák trousí vyčpělá moudra. Bez milosti palec dolů. Když po roce čtu svojí recenzi, tak musím znova souhlasit. Po roce mi celý film úplně vyšuměl z hlavy. Z "Po strništi bos" si aspoň zhruba děj pamatuju...i když to byla taky slabota. ()
Nečekala jsem nic extra, protože jsem četla špatné recenze, ale byla jsem celkem mile překvapena, vlastně mi ten film přišel hrozně milý a nenásilný, humor plný slovních hříček a dvojsmyslů, párkrát jsem se uchichtla a z kina odcházela spokojená. ()
Ani nevím proč nedám odpad, když mě to vůbec nebavilo (když jsem si asi na 15 min. odskočila a zeptala se společnosti, o co jsem přišla, s rozpaky mi bylo řečeno, že o nic)....tak asi tak. Jedna hvězda jde za manželské soužití s paní Kolářovou a funebráckou partu ()
Hrozný. Čekal jsem víc. Duo Svěrák a Svěrák a vznikne tahle slátanina? To snad ani nejde popsat jak je to nepovedený. Jako a fakt tomu dá někdo pět hvězd? ()
Jsem z Betlémského světla hodně smutný. Jsem ohromný fanda Cimrmana, Svěrák-family, a především toho laskavého humoru Zdeňka Svěráka. A ano, i v tomto filmu se objevují chvilky, které se podařily. Ale celkově to na mě působí dojmem takové nostalgické geronto-marnosti. A z toho je mi smutno. Svěrákovy povídky jsou obecně vzato zdařilé. Ale přenést je na filmové plátno se prostě nepodařilo. A právě proto jsem smutný. Hodně moc jsem asi chtěl, aby se mi tento film líbil. Asi stejně, jako tvůrci hodně moc chtěli, aby se tento film líbil. Ani jedno z toho nevyšlo. Bohužel. :-( ()
Milé, moudré, vtipné nahlédnutí do spisovatelovy duše. Zasáhlo. ()
Jen z úcty k panu Svěrákovi neřadím k odpadu. A to jsem jeho velký fanoušek. ()
Průměrný film. Dost možná zřejmě jeho nejhorší snímek. Taková jednohubka. ()
Finale Plzen - byla jsem pri odchodu z kina dost nastvana, byl to totalni sexisticky pelmel, v podstate bez pointy. Sem tam jsem se zasmala a porad jsem cekala na nejaky velky konec. Na tohle bych se uz nekoukla ani v TV a to mam Sveraky samozrejme rada. ()
Bohužel tento film se vůbec nepovedl. Přijde mi že každý další film Svěráka je horší a horší. V tomhle filmu nic nedávalo smysl a nezachránilo ho celkem dobré herecké obsazení. ()
K tomuto filmu som dlho hľadal tie správne dojmy, pocity, či prirovnania... Napokon som vypotil toto : Celú noc pijete odporné, kyslé a teplé pivo s borovičkou v zlej spoločnosti odkiaľsi z Kanálova a keď ste ráno na totálku, nájdete v chladničke vychladený, domáci a voňavý kefír. ...Panebože, ďakujem... Takto na mňa zapôsobil posledný film od Svěrákovcov. Je to výživný, hojivý a láskavý film v zlej dobe. Je cítiť, ako sa réžia snaží, cizeluje každý zmysluplný moment, ale... niečo tomu filmu chýba. Možno bolo chybou marketingu, ktorý oblepil celú Prahu nadživotnými fotografiami takmer nahej Terezou Ramba, (Zuzana Voříšková), ktorá sa naozaj nemusí týmto spôsobom prezentovať, lebo je úžasnou herečkou a krásnou ženou. Je pravdepodobné, že časť potenciálnych divákov sa z prudérnych dôvodov jednoducho kinu vyhla. Skupine divákov možno nevyhovuje zvláštna vzájomná interakcia filmových postáv (sú to vlastne poviedkové – knižné postavy, ktoré ožívajú a súčasne sa prelínajú medzi sebou, ale i spisovateľom). Dlho som nevedel, či je Ondřej Vetchý automechanik v reálnom svete, alebo je tiež len postava z knihy. Ani sa ma ďalej nepýtajte, neviem to doteraz. Jitka Čvančarová ... tak to vie len scénarista a režisér k čomu bolo dobré prísť na poslednú desaťminútku, aby mlčala a slovo nevydala. Najzaujímavejší bol príbeh mladej a krásnej lekárničky (Tereza Ramba) a súčasnej mužskej hviezdy českého filmu Vojtěcha Koteka, ktorý si zahral poviedkovú rolu fotografa, najmä aktov a aby som bol úplne presný, tak fotil iba nadmerné poprsia. Zúrivá láska, zúrivé milovanie a zúrivé bitky orámcovali ich vzťah, ktorý sa určite bude páčiť najmä diváčkam. Nuž a napokon dve úplne reálne postavy – spisovateľ (Z.Svěrák) a jeho manželka (Daniela Kolářová). Neviem, či to bol dobrý nápad hrať už vo štvrtom, či piatom filme po sebe manželský pár, takže scény a fóry sú už opočuté a pôsobia „vyčpěle“ ako to staré pivo. Striktná a autoritatívna Kolářová sa správa výlučne racionálne, možno by sa jej zišlo aplikovať terapiu pod názvom Teorie tigra. Napriek všetkému kde to drhlo, je to nadpriemerný film a možno len pokorne poďakovať obom Svěrákovcom za krásny filmový zážitok. V Prahe mal slávnostnú premiér 10. marca, v Trnave 16. marca, my sme boli v kine 17.marca a v hľadisku nás bolo max 20 ľudí. ()