Byl jednou jeden král...

Film, v němž Horníček hraje Krásného prince, nemůže jít pod pět. Jakkoli nejsem vyznavačem národního božstva Werich, oba "jeho" velkofilmy jsou jedním z mála z první poloviny 50. let, co mohu akceptovat, co mohu také vidět vícekrát. I tento film propaguje "beztřídní společnost", holduje "pracujícímu lidu" atd., dělá to však způsobem, který kombinuje vševěkou pravdu s werichovským vhledem a vtipem. No a Zeman tohle točit uměl. Navíc jedině Werichovi se Zemanem vděčíme za to, že jako vzpomínka "poválečný Vlasta Burian" nezůstává kolaborantský trapas Slepice a kostelník, nýbrž dokonalý sparingpartner Atakdále, který je pro mne jednou z nejlepších Burianových postav vůbec. Ale i samotný Werich je zde velkolepý, nemluvě o nepřekonatelné Marušce Mileny Dvorské. Klasicky jediná postava, která tu kazí dojem, totiž pan Dokonalý, který odmítá královskou korunu, ale žádá funkci porybného, žádá zvláštního výkladu: nuže v přímé návaznosti na "utonulého" krále Já Prvního (a vynořivšího se Já Posledního) jde zcela jistě o podivuhodně jasnozřivou kritiku kultu osobnosti, o dva roky dříve, než s tím na uzavřeném zasedání ÚV KSSS(b) přišel Nikita Chruščov. (12.03.2012)

Další ryzí nádherná pohádka od Bořivoje Zemana. Dokázal fantastickým způsobem zpracovat pohádku Sůl nad zlato a ještě k tomu přidal spoustu vynikajících komických a pohádkových prvků. Nádherná je výprava, kulisy....prostě všechno. O hereckém obsazení je netřeba se zmiňovat. Snad jen že Vlasta Burian a Jan Werich doslova excelují a při pohledu na Vlastu Buriana, zestárlého a ztrápeného, Vám v jeho poslední velké roli vžene slzy do očí fakt, že jaký talent byl tolik bit za války a posléze i za komunistů. (28.06.2006)

Za prvý nevim, co to je, za druhý mě to uráží aneb samolochtací Vlasta, neodolatelný Fanda na hranicích, trio podivných princů a bába kořenářka v pohádce, ve které se báječně zrecykloval předchozí Werichův monstrprojekt z Rudolfinské Prahy. Musím dodat, že mě velmi baví dobová diskuse kolem pohádek 50. let, kdy je vlastně všechno kromě Krasomily špatně. Například Film a doba se v roce 1957 ptá, zda autorský přístup Jana Wericha měl vůbec právo na transpozici české spisovatelky, která se nemohla bránit? A především, Werich nic nového české flmové pohádce nepřinesl! :D (16.12.2010)

Tato pohádka ve mě vzbuzuje dva pocity - Smutný pohled na zničeného Vlastu Buriana a pak vzpomínku na okouzlující výpravu dnes nedosažitelnou. Což je hezký, ale určitě ne dílo mimořádného obdivu. Obdiv možná budí korektní se vyhnutí politickému ovzduší a neurážející přetransformování známé pohádky do jiných souvislostí. Ale ten Burian mi nedovolí se na to dívat.... (03.12.2005)

Další z řady našich pohádek, které si označení „kultovní“ zaslouží zcela po právu a neměla by vám (nám) během Vánoc ujít. Mám rád tento příběh o „síle“ soli, stejně jako mám rád Jana Wericha. Princezna Maruška (Milena Dvorská) nebyla vůbec „k zahození“, ovšem ty její sestry doslova na ránu…Každopádně bez nich by to prostě nebylo ono, stejně jako bez rázné vdovy… (25.12.2018)