Pyšná princezna

Pohádka pro důchodce. Umíral jsem u toho nudou, má to šíleně roztahanou - a zcela zbytečnou - expozici, která by šla v pohodě vystřihnout a nic by se nestalo, podobně jako ta extrémně otravná muzikálová čísla, hrající fejková kytka je stejně trapná jako jízda na kládě se zadní projekcí, a v podstatě všechny postavy mi tam přišly nesnesitelné - na druhou stranu je asi dobré vidět předobraz všech těch pozdějších pohádek, které Pyšnou princeznu více či méně vykrádaly, až se z neschopného senilního krále obklopeného partou poradců-vyžírků stalo podobně otravné klišé, jako z krále/princezny, kteří se inkognito v nuzných šatech pohybují mezi prostým lidem. Chápu, že starší ročníky to milují hlavně kvůli nostalgii, ale co na tom vidí mladší publikum by mě fakt zajímalo, protože mně osobně to přijde beznadějně filmařsky zaseklé v době svého vzniku, a nedovedu si vůbec představit, že by u toho vydrželo nějaké dnešní dítě. (19.12.2022)

Blížia sa Vianoce, čas repríz. Záujmom je reprízovať úspešné diela a Pyšná princezná úspešnou je. Len doteraz neviem prečo. Napchať obludnú ideológiu všemocnej strany ešte aj do klasickej rozprávky a vykresľovať kráľa, ktorý vládnutie berie ako bokovku popri oberaní čerešní a princeznú, ktorej prevýchova spočíva v pracovnej terapii je zvrátené. Preto považujem Pyšnú princeznú za protipól filmu Byl jednou jeden král, napriek tomu, že ich nakrútil rovnaký režisér v rozmedzí dvoch rokov. A nelíšia sa iba farbou. Aký priepastný rozdiel je medzi Werichovým a Neumannovým kráľom, Vránovej a Dvorskej princeznou, medzi trojicami Kopecký, Effa, Dedek a Kopecký, Horníček, Lipský a najmä medzi vtipom s múdrosťou v jednom filme a šaškárňou s propagandou v druhom. (20.12.2010)

Pro mě absolutně nejkrásnější pohádka všech dob. Škoda, že ještě nikoho nenapadlo ji nechat počítačově obarvit. Stálo by to dost peněz ? Nebo se do toho nikomu nechce ? Kdyby byla barevná, myslím, že by sesadila z trůnu " Tři oříšky..." Považuji Stanislava NEUMANNA za nejsenzačnějšího krále všech dob a pana RÁŽE za nejhezčího krále všech pohádek. Je to pohádka tak zvaně "neokoukatelná" z dílny Bořivoje ZEMANA. Ještě, že ji vydali na DVD u PNS a národ si "pošmákne" nejen o Vánocích. (19.12.2007)

Celovečerní hraná pohádka „Pyšná princezna" je prvním filmem tohoto druhu v československé filmové produkci. Tím záslužnější je práce tvůrců filmu, kteří zdařile tlumočí mladým divákům dílo klasika české literatury, spisovatelky Boženy Němcové, čerpající z krásy lidového vyprávění. Prostota jednání, jednoduchost výrazu a základní konflikt dobra a zla, charakteristický pro pohádky, byl ve filmovém zpracování zachován. Pohádka Boženy Němcové byla rozšířena některými dalšími pohádkovými motivy, jimiž byla ještě zdůrazněna ústřední myšlenka filmu, že jen prací a láskou je naplněn lidský život a že práce a láska dovede změnit i pyšného člověka v platného člena lidské společnosti. Všechny tvůrčí složky ve filmu jsou zaměřeny k tomu, aby vystihly nejen krásu a uměleckou hloubku našich pohádek, ale především jejich obsahovou hodnotu, jejich výchovný význam. Tvůrcům filmu se podařilo, v nemalé míře také zásluhou pečlivého výběru exteriérů a zejména krásné fotografie, jasně rozlišit dva světy, dvě království, zemi dobra a zemi zla. Film má velmi dobré herecké výkony, a to nejen v hlavních úlohách (Vladimír Ráž, Alena Vránová, Stanislav Neumann), ale i v episodách. Film „Pyšná princezna" byl po zásluze odměněn na VII. Mezinárodním filmovém festivalu 1952 cenou za film pro děti, a to nejen proto, že ve zpracování národní pohádkové látky vyzvedá myšlenku o výchovném vlivu práce na člověka, ale také proto, že umělecké podání je skutečně zdařilé. Filmový přehled 35/1952 (31.12.2007)

Šíleně smutná princezna se sice Bořivoji Zemanovi povedla ještě více, nicméně neznamená to, že by se mi na Pyšnou nějak špatně dívalo. Za to, že spoustě lidí leze krkem, a cukrovím obtěžkané vánoční televizní diváky nutí dýchavičně sáhnout po ovladači od televize, podle mě mohou hlavně její častější než časté reprízy. Lidem, kteří v Pyšné princezně hledají ideologické dvojsmysly a považují ji za komunistickou propagandu nejhrubšího zrna, se musím smát. Ne že bych jejich postřehy (tedy alespoň ty méně paranoidní) popíral, já je zkrátka dokážu ignorovat, nezajímají mě. Dívám se na pohádku, ne na filmový týdeník. Navíc když to Aleně Vránové s Vladimírem Rážem tak sluší a hudba Dalibora Vačkáře bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co pro tuzemskou kinematografii vzniklo. (23.12.2014)