Tři přání pro Popelku

PLUSY: Vynikají nápad s třetím oříškem, který o dost předčil obsah původního oříšku rozlousknutého Libuškou.  Norské řešení víc odpovídá povaze Popelky, její samostatnosti a sebevědomí. Zlá sestra – zde jen holka, která se za svou matku evidentně stydí, ale zároveň je v jejím vleku, přestože by se s Popelkou ráda kamarádila. A tudíž má i vlastní osobnost, nikoliv jako česká Dora, která byla jen hihňající se přívěšek své matky. Přenádherná norská příroda v zimě.  Krásné Popelčiny plesové šaty (rozhodně hezčí než ten přeplácaný růžový hadr s vlečkou od Pištěka). Vtipně transformovaný netopýří klobouk zlé macechy z české verze do zastrašujícího účesu norské macechy. MÍNUSY: Nedostatek humoru a hlavně téměř nulové budování atmosféry. Ten film je mdlý. Plyne si od scény ke scény, propojení žádné a náladu v divákovi vzbudí leda v podobě stále zklamaného očekávání, kdy už ho vtáhne do děje. Nevtáhne. (06.06.2022)

Celý ten Popelčin příběh mi přijde divný a nelíbila se mi zatím žádná varianta od černobílé, přes Vorlíčkovu a ani tahle není moc dobrá. Minimum humoru, který v pohádkách mnohdy marně hledávám a nelogické kotrmelce, které kazí i to málo dobrého. Parádní jsou norské exteriéry (myslím krajinu) a krutopřísná je taky macecha. Jinak je to nuda a takové nijaké. Co člověk nadmíru docení je genialita herců malých rolí, kteří mnohdy zachraňují nejen záběr či scénu, ale ve výsledku se bez nich celý film drolí. Například tady chybí Jan Libíček. Má tu sice svého norského dvojníka, který je ale jen šašek... (22.12.2023)

Norská verze Tří oříšků pro Popelku pod názvem TŘI PŘÁNÍ PRO POPELKU je moooc hezká. Culila jsem se jak malá. Krásná zasněžená norská příroda s polární září, až jsem si vzpomněla na Ledové království. ON: "Vezmeš si mě?" ONA: "Za muže? (  ).. Ale vždyť se sotva známe." ON: (čumí) ONA: "Můžeme si dělat, co chceme!" __ Dora není zlá, je jen loutka matky a s Popelkou se mají rády.  (Dora: "Matko, sklapni laskavě!") __ Verzi s homo polibkem jsem neviděla, ale i tak tam to homo je – princ zakoukaný do Popelky v mužském převleku. __ A obešlo se to aj bez Karla Gotta! __ Astrid S je boží, popová zpěvačka, která do toho dala vše. Navíc toho kluka v závěru zachrání! Normálně bych nečekala, že někdy řeknu, že bych chtěla být Popelka. Akorát teda toho koně bych ze hry vynechala a radši bych jezdila na pandě s mývalem za krkem. (18.12.2022)

Norská Popelka rozhodně příjemně překvapila. Jasně, není to ta NAŠE, jediná, dokonalá a s Libuškou a tak člověk sedí u televize jako pod mikroskopem a hledá jako ohař chyby. Když chce, najde. Anebo může dát seversky nabalené Popelce šanci a zjistit, že to vůbec nedopadlo špatně. Sice to není ta naše dokonalá pohádka, ale velmi dobrá rozhodně ano. (24.12.2023)

1/Norové do závěrečných titulků jako autora českého scénáře správně umístili Františka Pavlíčka. Když jsem se díval na Popelku o letošním Štědrém večeru, měl jsem dojem, že tam stále jmenují "pokrývačku" Bohumilu Zelenkovou. 2/Norové správně pochopili, že už v původní verzi se skrytě jede homosexuální linie mezi princovými společníky (oba jsou zřejmě zároveň zamilovaní do prince a trochu na sebe žárlí), takže tenhle aspekt jenom vytáhli na světlo (nejde jen o závěrečnou líbačku a kočkování předtím, ale o verbální narážky táhnoucí se celým filmem). 3/ Norové se nebojí fyzična. Když je Dora den nebo dva jen na čočce a hrachu, musí se to na bále přece projevit. A proč by se před Popelkou maskovanou za muže chlap se sekerou nemohl mohutně vymočit? 4/ Panímáma vypadá jako Oldmanův Dracula (učesaná) říznutá s Predátorem (rozvrkočená), princ připomíná mladého Sašu Rašilova a ceremoniář v árijském království je černej. 5/ Když nemáte les, jen široširé zasněžené pláně, holt se není kde schovat a logika trochu skřípe. Resumé: Bavil jsem se od začátku do konce. (27.12.2021)