Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Vladimír KalinaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří SternwaldHrají:
František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Jan Tříska, Hermína Vojtová, Josef Beyvl, Bedřich Bozděch, Josef Bláha, Hanuš Bor, Jiří Mikota, Marie Mikotová (více)Obsahy(1)
Film Pět z milionu Zbyňka Brynycha obsahuje pět povídek.
Mistr a dvacátý učedník Učedník Vašek pracuje s mistrem Karpíškem na věži mikulášského chrámu. Karpíšek je ze staré školy a jeho výchovné metody se Vaškovi nezamlouvají. Je rozhodnut od Karpíška odejít, tak jako před ním devatenáct jiných učedníků...
Každý týden je neděle Důchodce Hanousek je čilý stařík, stále něco podniká a stále má co dělat. Jednoho dne půjčí synovi peníze na nové auto a syn ho pozve na nedělní výlet. Hanousek se těší a odřekne proto obtížně získané zaměstnání průvodce Prahou. Ale...
To zavinil Bonifác Mladí manželé Jirouškovi oslavují v den svatého Bonifáce své seznámení. Tento den si vždy zopakují všechno, co před lety prožili...
Otrhaná písnička Muzikanti Vilda a Martin týden co týden vyhrávají na svatbách. Jednoho dne jim místo výslužky zahraje mladý novomanžel klavírní skladbu...
Pavučina Poslední dny před nástupem do prvního zaměstnání tráví mladičká Kateřina v rekreační osadě. Nemá už zájem o dětské hry svých přítelkyň. Toulá se po okolí a potká jen o málo staršího kamaráda Karla... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
Každá z pěti povídek má svého herce, který se zapíše do paměti. V povídce Mistr a dvacátý učedník je to Jaroslav Marvan, v druhé povídce Každý týden je neděle je to František Kreuzmann (jedna z mála rolí, kde hraje kladnou postavu), ve třetí povídce To zavinil Bonifác jsou to Bróďa a Valentina Thielová, předposlední povídka Otrhaná písnička má Fandu Mrázka a Emana Fialu a v uzavírající Pavučině je to nádherná Karla Chadimová jako šestnáctiletá žába a Franta Vláčil jako tramp a výběrčí mýtného za přechod přes řeku. Nesourodé povídky drží pospolu a jsou výpovědí doby konce padesátých lét, jak se u nás žilo. ()
Tuto působivou pragensii tvoří pět drobných, do jednoho celku slitých, portrétně laděných skic. Každá z povídek, ubíhajících po dějově zvrstvené linii týdne (od pondělního rána, v němž se učeň Vašek odhodlává ke vzpouře proti pedantskému mistrovi, do nedělního večera, kdy vyvrcholí nesměle se probouzející láska mezi Kateřinou a Karlem), se zaměřuje na jednoho či dva obyvatele Prahy, prostřednictvím drobné, zdánlivě všednodenní epizodky vykresluje jeho charakter a naznačuje tak rozmanitou charakterovou škálu celé metropole; ostatně za dalšími, epizodními postavami obklopujícími ty hlavní hrdiny se zdá rozvíjet podobně zajímavý příběh (jak například ubíhá fiakristovi ten památný den svatého Bonifáce, a co ti komparsisté…?). Tendence ku zobrazování kladných postav je více než patrná a příležitostná společenská kritika ji jen umocňuje, takže celkový pohled je značně idealistický; to lze pochopitelně vytknout. Nicméně přesto musím ocenit zdařilou povahovou i jazykovou kresbu postav, různorodé emocionální rozpětí jednotlivých povídek, nádherné spojení obrazu a hudby a pochopitelně skvostné herecké výkony, za všechny pět: František Kreuzmann (který si dokázal ve všech prostředích, v nichž se objevil, uchovat neuvěřitelně čistou stylizaci a sebemenším gestem dojmout), Jaroslav Marvan (dokonale ztělesňující zatrpklost stáří a opovržení mládím), Jan Tříska (prezentující až neskutečně široký rejstřík různých emocí urodivších se v jedné mladé duši), Fanda Mrázek (ve sveřepě bodrém projevu odkrývající jen v skromných (a o to působivějších) náznacích temné šrámy paměti) a František Vláčil (rozvinuvší v několika málo gestech a jediné větě vznešenou romantiku, sebeironii, ale i smutné outsiderovství jednoho trampského osudu). ()
Za shlédnutí stojí po šedesáti letech jen první a poslední povídka. Jinak je to v době Starců na chmelu a Probuzení bohužel spíš relikt v kánonu neorealismu, čti soc.realismu. Oproti Žižkovské romanci a Smyku slabé. I hudebně. Potěšila Thielová, Chadimová, Tříska a Vláčil. Vot éto český film na Barrandově pozdních padesátých. ()
(2x) Procházka po velkoměstu s vyprávěním pěti příběhů ze života různého žánrového a náladového charakteru, které nejsou poznamenané žádnou konkrétní dobou. Na svou dobu velice moderní film a když si odmyslím pár maličkosti (např. to, že už mezi mladými dávno není v módě jazz), jde o velice nadčasové příběhy - pět z miliónu příběhů, jaké se dějí kdekoliv u lidí všech generací a nejrůznějších charakterů dodnes rok co rok. / Po velice poutavých úvodních titulkách nasleduje v husté ranní atmosféře příběh z nejdramatičtějších. První povídka Mistr a dvacátý učedník **** zaujme téměř hororovou kamerou přibližující tvář přemenlivých mimických výrazů mistra Jaroslava Marvana a záběry z výšky vyvolávající divákům u obrazovky přímo závrať. Záchrana člověka bez ohledu na jeho charakter a předešlý osud je velice záslužným činem. Osobně mi výborně zachycenou autentickou atmosférou kazilo podivné herectví Jana Třísky a to snad v každé replice. / Odlehčený, napůl smutný příběh přináší druhý povídka Každý týden je neděle **** s Františkem Kreuzmannem v jedné z posledních jeho rolích. Scenárista si vtipně pohrál s repliky z pasáže při natáčení filmu, když se ve filmu zmiňuje přímo reální název Pět z milionu a o Kreuzmannově postavě Hanouska se říká, že se podobá herci Kreuzmannovi ;-) Hanousek je prototypem postavy nesmírně aktivního důchodce, který pracuje v kině, zúčastňuje se komparzu v natáčení, opravuje ve volném čase hodinky, uchází se o zaměstnání průvodce Prahou,.. jenže kariéru mu přeruší nápad jeho syna. Nasledující situace ze života zná snad každý z nás, když se nám někteří lidé dovedou ozvat jen ve chvíli, kdy po nás něco chtějí, něco od nás potřebují a hned poté na nás okamžitě zapomenou. Postava Hanouska má můj obdiv za laskavé chování k synovi po tom všem, včetně schopnosti dát přednost zapomenuté rodině před kariérou a okamžitého smíření s přehrou v rodině na konci povídky. / To zavinil Bonifác ***** je svěží mikro-komedie ze života mladých manželů, se zapojením populárního Orchestra Karla Krautgartnera do hry s tehdejší pěveckou soutěží Hledáme nové talenty. Vedle romantiky seznámení mladých lidí a projížďkou noční Prahou kočárem je tu znát na pozadí vývoje tehdejší populární hudby nástup uvolněného období "zlatých šedesátek". Hezké role zde dostali dva umělci z nastupující herecké generace, Valentina Thielová a Vlastimil Brodský. / V kontrastě s moderní hudební romancí se odehrává i další lehce muzikálová povídka Otrhraná písnička *****, ve které v hlavní lidové pěvecko-komické dvojici excelují staří bardi Eman Fiala a Fanda Mrázek a která končí úvahou o zmarněném životě a nenavrátném odletu dávného mládí. Za pozornost stojí i mladičký Vlastimil Hašek v jedné z dvou debutových rolích. / Závěrečná povídka Pavučina ***** představuje milostný příběh z puberťáckého věk, nese v sobě pěknou dávkou vtipu a velkým plusem jsou zejména příjemné písničky v trampském stylu, jejichž melodie si pravděpodobně budete pozpěvovat nebo hvízdat u obrazovky i vy! :-) / Zajímavé komentáře: Marthos, vypravěč. (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) () (méně) (více)
Všechny povídky spojuje Brynychova silná stránka, čili jako vždy působivý vizuál. První by se mi hodně líbila, ale nesedí mi úplně herecky, dokonce i Marvan příliš tlačí na pilu, takže je vlastně rovnocenným partnerem tradičně přehrávajícího Třísky. Druhá povídka je skvělá, Josef Bláha zde má ještě i zbytky komplexní vlasové pokrývky a je naprosto úžasný parazitující syn. Bonifác je zbytečná vata, nudná záležitost, z níž má význam snad jen jeden krásný záběr na tramvajové koleje, jinak bych ho určitě vyhodila, neboť nezapadá mezi ostatní povídky ani námětem (všechny ostatní jsou s podtitulem hořkosladkosti lásky), natož pak kvalitou. Písnička se steskem po časech minulých s adjektivem mládí se nese v satirickém tónu, když zdůrazňuje rozpor mezi veselým projevem šumařů lákajících srdce známých na vějičku zpěvu pro radost a jejich faktickým zájmem o jakoukoliv výslužku. Pavučina je krásnou poetickou hříčkou, ať verbálně zesíleným koukáním do pavučiny, nebo vbíháním do dalších pilířů mostu. Zde se Brynychovi nádherně podařilo přenést Kateřinu z dětství pomocí hry na schovávanou do dospívání objektem jejího hledání. ()
Galerie (11)
Photo © Filmexport
Zajímavosti (12)
- Scéna, kdy Jan Tříska visí ve vzduchu nad Malostranským náměstím, je autentická. Točila se na kopuli chrámu sv. Mikuláše. (M.B)
- Lednice v povídce „To zavinil Bonifác“ je Elektrosvit 397 z roku 1955. Existovala i varianta s pohonem na plyn. Vyráběla je firma Elektrosvit v Nových Zámcích. (sator)
- Titulní písničku třetí povídky „To zavinil Bonifác“ nazpívala za Valentinu Thielovou herečka Jaroslava Adamová. (Willy Kufalt)
Reklama