Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život... Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (85)

xaver 

všechny recenze uživatele

Nádherně vykreslený příběh dvou naprosto odlišných a přitom tak stejných lidí. Obyčejně neobyčejný řidič s neobyčejně tolerantní manželkou a zneuznaný génius. Laskavý humor odlehčuje složité životní situace. Úplně fantastická je scéna, když ráno po nočním tahu si u řezníka dávají snídani a Vinklář prohlásí nesmrtelnou větu. Držková, slaný rohlík a pivo, to jsou Lurdy. Život je krásný se vším všudy, s radostma, starostma a prostě se vším, co k tomu patří. Nádherná, jednoduchá filozofie života, která umožní přežít každému bez toho, aby se nesmyslně honil za každou cenu za penězma a zapomínal na svět kolem sebe. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Reziser Zbynek Brynych /... a Paty Jezdec je strach/ natocil vskutku pekny film o prazskom Zizkove. Filmy plny klasickych starosti, radosti a pekne je zobrazena realita : ako postupne miznu stare domy zo Zizkova a su nahradzane novymi modernymi stavbami. Takze nostalgia ma aj tuna miesto. Z hercov je tu dostatok znamych mien - Jiri Ruzicka /syn znamej Heleny Ruzickovej/. 70 % ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Ty lítáš s Migem?'' - Jo - ,,Tak do toho mě někdo dostat, tak se poseru ! '' :-) ------Trochu mi to připomnělo o rok starší film Tísňové volání a nebylo jen díky skvělému Josefu Vinklářovi. Bylo to i tou dnes již zaniklou Prahou se všemi těmi hospodami, nálevnami, domy podepřenými dřevěným lešením, ledabyle ohrazenými výkopy, nočními podniky, varieté atd... Pryč jsou i časy rozvozů uhlí... Josef Vinklář tu celý film skvěle strhl na sebe u čehož mu parádně sekundoval můj echt oblíbený herec pan Adamíra. On byl nejen pan herec, ale majitel nádherného hlasu... A manžel nádherné ženy Hany Maciuchové. Ona a On jsou pro mně symbolem až aristokratického páru, vznešeného již od pohledu. Poločas štěstí je takovým zastavením se v běhu života. Pádíme si to každý svým tempem kupředu a běží to běží... Není moc čas ohlížet se a vlastně ani důvod. Avšak jsou v životě okamžiky jako jsou např. svatby, narození dětí či vnoučat a také úmrtí blízkých a přátel, kdy se v tom běhu náhle zastavíme a pozorněji se rozhlédneme. Kam a jak jsme došli, zda to byla cesta hezká či zlá a hodnotíme i to jak jsme se na ní doposud pohybovali. Samozřejmě přijdou i myšlenky na to kolik jí ještě zbývá... Jsme v 1/3? v 1/2? za 2/3? Jak daleká ještě bude a jak bude vypadat konec tohoto výletu? Stejně tak uvažuje hrdina filmu Ondřej Božděch ve svých 50 letech. Dcera zjistí, že čeká dítě s vojenským pilotem , dlouholetý parťák a přítel z práce zvažuje odchod do původní práce odkud jej kvůli ruské okupaci vyhodili a dávný kamarád ze školní lavice mu náhle umírá.... To pozastavení se a zamyšlení se odehrává v kulisách starého Žižkova. Jestli tvůrcům v roce 1984 připadalo že zvolna mizí, zajímalo by mne co by řekli jeho dnešní podobě... Film mně až neočekávaně dostal a bylo to hlavně tou neskutečnou člověčinou, kterou do filmu pan Vinklář a Adamíra dali. Panu Vinklářovi bych věřil, že na Žižkově vyrůstal, byť žil na Smíchově.. :-) ! Tohle je za 5 poctivých metráků ořechu odnošených v putnách do sklepa ! * * * * * ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Hej životě, kde jsi, vylez srabe! Chci se s tebou poprat." Ondra Bozděch, tento "král Žižkova", co má rád svou uhlířskou putnu, ktereho tak excelentně ztvárnil Josef Vinklář, se s tím svým životem "pere" s ohromnou grácií. Krásně mu přitom přizvukuje Jiří Adamíra. Co mi tedy do celého toho filmu moc nesedlo, byly ty mnohokrát se opakující záběry na demolici nějakého ze starých žižkovských domů. Sice asi chápu, že tím chtěl režisér Brynych podrthnout jakousi nostalgickou atmoféru, na mě to ale moc nefugovalo. Na rozdíl od hudby Jiřího F. Svobody, která tuhle funkci splnila zcela nepochybně. ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Hezký příběh plný kvalitního herectví. Dialogy i monology Pepy Vinkláře jsou brilantní. Jeho reakce na těhotenství Zory Jandové je typicky uhlířská. Vše je tu uvěřitelné, takové normální a lidské, do piva se zazdívá vodka, to já znám. Hana Maciuchová je hospodská, ke které bych rád zašel. Od Jiřího Adamíry bych si nechal brát placené hodiny z matematiky, neboť mám mezery a do mé smrti se to nezlepší, spíš zhorší. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (6)

  • Jedná se o poslední film herce Zdeňka Hodra, který v témže roce zemřel. (M.B)
  • Větší část filmu se odehrává v pivnici U Kozla, na rohu Basilejského náměstí a ulice Želivského, při ústí Malešické ulice. Pouze dnes se tam nevchází z Basilejského náměstí (jako ve filmu), nýbrž vchodem z ulice Želivského. (MichalStxt)
  • Filmovanie prebiehalo v Prahe, vo štvrti Žiškov. (dyfur)

Reklama

Reklama