Suburban Romance
Režie:
Zbyněk BrynychKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Renata Olárová, Jiří Vala, Hanuš Bor, Jana Brejchová, Eduard Cupák, Stanislav Neumann, František Kreuzmann st., Valentina Thielová, Milada Smolíková (více)Obsahy(1)
Fasádník Mirek Helebrandt a řidička poštovního vozu Helena Dobiášová se seznámili při malé automobilové nehodě. Mirek se o Helenu velmi zajímá, ta se však chová zdrženlivě. Tají před ním, že je svobodnou matkou a že má malého synka, o kterého se jí občas stará strýc. Do Mirka se zamilovala i mladičká servírka Jana. Helena je pozvána na oběd k Mirkovým rodičům. Mirek jí před tím poprvé navštíví v jejím bytě. Když mu Helena vysvětlí, že malý chlapec na fotografii je její syn, Mirek je tím zaskočen a odmítne její vysvětlení, že byla příliš mladá. Večer se Mirek na taneční zábavě opije. Poté, co hosté odejdou, dá mu Jana otevřeně najevo své city. V tu chvíli si mladý muž uvědomí, že Helena byla před několika lety stejně zamilovaná a nerozumná jako je teď Jana. Vrací se k Heleně, která dokonce uvažovala o tom, že nechá synka u strýce napořád. Petřík se vrací domů. Když uvidí v bytě cizího muže, otočí se a utíká pryč. Helena za ním vyběhne na ulici a Mirek se k ní přidá. (NFA)
(více)Recenze (44)
Představitelka hlavní postavy se sice chová často jako z jiné planety ,ale přesto mám ten film rád a to i s povedenou ústřední melodií-písničkou,ta má možná velký podíl na atmosféře té doby.Těžko říct zda R.Olárová umí hrát,nebo byl záměr režiséra, aby byla taková "mimoňovská" v ničem jiném jsem ji neviděl. Velké plus je neformálnost jednání postav, v době socformalismu nevídaná. Píseň z filmu se jmenuje Sbohem smutku, žije vlastním životem a stává se ve své době velmi populární. Zpívá Jiří Vala, hudbu složil Jiří Sternwald a text Pavel Kohout. Dům kde bydlí Helena je Hořanská 3, Praha-Žižkov je to zajímavý dvojblok z vnitřním traktem který mate tím že zvenku vypadá o dost jinak než zevnitř... https://mapy.cz/s/3x8eb 2019.... ()
Z doby per a kalamářů i Viktorky na hlíně. ()
Mistrně zvládnutá kamera, výborné prostředí pražského žižkova, které místy vypadá jako ta nejlepší pařížská kolonáda, ale také jako pěkně špinavá díra. Tragický příběh osudové lásky odehrávající se ve výtečném prostředí, co ještě chcete víc? ()
Působivé drama věrohodně vystihující prostředí pražského Žižkova. Je natolik civilní hereckými výkony, dobovými reáliemi i prostinkým příběhem, že zcela uvěříte, že se to přesně tak mohlo stát. I Renata Olárová svým úsporným herectvím a všedním neatraktivním zjevem sem zapadá a přidává příběhu na věrohodnosti, ačkoliv kdysi při prvním shlédnutí jsem se sama podivovala, co na ní tak sympatický a ženami obletovaný muž, jakým byl v tomto filmu Jiří Vala, viděl. Ta atmosféra je natolik přirozená, že by mě docela lákalo zajít se tam na chvilku projít, nejezdila ani neparkovala tam totiž skoro žádná auta. Ale zároveň souhlasím s názorem, že tenhle film není pro mladé. ()
♫ "Vstávej má milá, otevři oči a najdeš mě vedle sebe. Vstávej má milá, noc končí, na modro natřeli nebe. Zametají špínu, tmu i těžký sen. Sbohem smutku, slunce dobrý den. " Vedle nezaměnitelného prostředí starého Žižkova je to právě tahle krásná do swingu laděná píseň Jiřího Sternwalda, co dává tomuto filmu velmi působivou atmosféru. Z hereckých výkonů mě musím říct nejvíc zaujala mladičká Jana Brejchová v roli roztomilého pubertálního diblíka. Skoro bych řekl, že svými hereckými kreacemi překovala poněkud prkennou Renatu Olárovou v hlavní roli Heleny. Jinak v tom celém příběhu mě zaujalo ono dilema, kterému je vystavena Helena, pokud jde o výběr mezi svým synem a její novou láskou Mirkem. Zajímavý nápad s koncem alias "začátkem" filmu. ()
Brynych, který natočil na stará kolena takovou píčovinu jako Mravenci nesou smrt, měl i krásná období tvorby. Toto je opravdu Žižkovská romance, tak jak rezonuje název. Praha je stará, krásná, nepokurvená bilboardy. Renáta Olárová je mladá, krásná (ale ta teda je krásná!) a ustaraná (má být proč). http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1131721572-babylon/409236100154006/ Jiří Vala je mladý a naprosto neustaraný, je to kurevník. Eduard Cupák tu nehraje žádného Radkina. Hraje blbce a jde mu to pěkně od ruky. Jana Brejchová je mladá hospodská s culíky ale to jí nebrání být stále nadržená. Všichni neustále kouří a nikdo jim to nezakazuje. Všude zní dixík. Nechte se příjemně překvapit. Ten Brynych mě vážně sere, ještě nedávno jsem tu napsal, že je hloupé prase. Teď snad abych to smázl... ()
Film má takovou prazvláští poetiku, kterou vytváří především kulisy Žižkova, pavlačových domů, vydlážděných uliček a dopomáhá k tomu i krásná, uchu lahodící hudba. Příjemní jsou i mladí herci Brejchová, Thielová a Cupák, zaujal mě i dětský herec Hanuš Bor. Zklamáním pak byla hlavní role Renaty Olárové (ani půvabná, ani dobrá herečka), svůj standard povádá Jiří Vala. Největší chybou filmu však je režie nezkušeného Zbyňka Brynycha, které film nedokázal dostatečně uchopit, v důsledku čehož se ve filmu objevují prázdná a nudná místa (chybou však zřejmě nebyla nezkušenost, ale nedostačující dávka talentu, protože ani jeho pozdější filmy nejsou žádné skvosty). ()
Plně se ztotožňuji s Geminiho analytickým komentářem. Velmi nenápadný film s režií a kamerou sršícími nápady, aneb inspiruj se a sám inspiruj. To že zachycují z dnešního pohledu banální zápletku není tak důležité. Důležitá je zachycená atmosféra žižkovské vesnice ve městě s klady a zápory, které k tomu patří(ly). Svobodná matka a na druhé straně vzepření se hlavního hrdiny proti společenským konvencím a rodičům a vůbec... a sociální drama své doby je na světě. Ve vedlejších rolích potěší Jana Brejchová, Eduard Cupák, Stanislav Neumann i další. Z dnešního pohledu jde určitě o zajímavý film. ()
Nečekaně kvalitní filmový zážitek. ()
Film určený skôr pre milovníkov Žižkova, jeho starej atmosféry, spoločných balkónov a futbalu na blate. Pre mňa to bola skôr červená knižnicu o vzťahu, v ktorom zostáva dlhý čas utajený záväzok. Odhalenie je za zvukov burácajúcich bubnov búrlivé, ale tak trochu nasilu dramatické. Jana Brejchová ako naivné dievča je zaujímavá, no veľa priestoru vo vedľajšej úlohe nemala. –––– Mirku, jak to s těma ženskejma děláš? – To jde samo. ()
Celkom dobrí film natočený koncom 50tych rokov. Výborný sú najmä Jiří Vala a Jana Brechová. Hodnotím 65%. ()
Jeden z mála filmů natočených v 50. letech, který je i dnes koukatelný - a to dost dobře! Přes veškeré výhrady jej považuji za velmi dobrý, byť téma svobodného mateřství je již dnes o něčem jiném. Dneska by to byla spíše otázka ekonomické existence, nežli společenského skandálu . Je to příběh obyčejných lidí, tak jak se zcela věrohodně mohl stát. ()
Na Žižkově jsem vyrostla a místa, kde se natáčelo moc dobře znám, tak asi nemůžu hodnotit objektivně.. Krasavec Vala, klučík Bor, mladičká Brejchová, dědek Neumann, a nakonec Olárová - zvláštní role i herečka, ale už hodně dlouho mě žádný starší film tak nezaujal. A ten závěr ulici... ()
„Slunce si představte jako obrovskou kouli žhavých plynů.“ „Na vánoce se vrátíme.“ Olárová se mi nelíbila. Ani herecky ani vzhledově. Do role se nehodila. Valovy falešné úsměvy. Odvážná maminka nechává kluka na vychování extrémně přestárlému strejdovi. Krásný a super originální závěr filmu. ()
Jakožto divákovi, který strávil na Žižkově drahnou část svého dětství, mě bavilo identifikovat místa, kde byly jednotlivé scény natočeny a které se značně změnily (okolí Bezovky + nostalgie po tramvaji, která jezdila z Ohrady Koněvovou ulicí až k Bulharu a jejíž trasu vládnoucí garnitura v sedmdesátých letech zlikvidovala, aby její konvoj měl snazší přístup ke kladení věnců na Vítkově) anebo naopak (závěrečná scéna). Brynychova inspirace neorealismem se nezapře a je v českých poměrech ojedinělá. Potud všechno v pořádku, ale film má přes všechny své klady jeden podstatný zápor, a to obsazení hlavní role Renatou Olárovou. Vedle Jiřího Valy, Jany Brejchové, Eduarda Cupáka i Valentiny Thielové působila amatérsky; i vizuální prototyp ženy té doby se mohl projevovat poněkud uvěřitelněji (pardon, Gemini). ()
Já k tomuto filmu moc milosrdný nebudu. Ač uznávám, že pro Žižkováky může mít nějaký dokumentární charakter, tak já z toho Žižkova moc neviděl. Možná jsem příliš náročný, ale i u hodně starého filmu odehrávajícího se po večerech a nocích bych očekával, že aspoň něco uvidím. Tady to byla černá obrazovka, občas jsem rozeznal nějakou tu siluetu. A ač se Jiří Vala snažil a charisma z něho opravdu vyzařovalo, tak to nemůže zakrýt to, že se hodinu v podstatě nic nedělo a v tu zbývající půlhodinu také ne. Že je zápletka, pokud se dá o zápletce hovořit, poněkud archaická, to neřeším, naopak tím by mohla být zajímavější, ale nestalo se. Zaujal Stanislav Neumann v nešaškovské roli. ()
Vynikajíci Jiří Vala !!! ()
Film sa znaži poukazat okrem ineho aj na to ake tažke to mali slobodne matky v československu na konci 50.rokov.Neorealizmus sa už v tomto obdobi začal pretlačat aj v česku,žial menej na slovensku. ()
Dívala jsem se na to vlastně pouze kvůli záběrům starého Žižkova... ty pavlače a ulice bez aut... paráda :o) Zápletka byla velmi jednoduchá a do očí bijící bylo také přehrávání většiny herců. ()
Viděla jsem tento film podruhé a znovu mne bavil. Nepocházím z Žižkova, takže často citovanou mentalitu zdejších obyvatel neznám, asi bych ji neznala příliš, ani kdybych odsud byla, protože nejsem kluk, fotbalista ani žižkovský frajer. Navíc se obávám, že ten barvitý kolorit, který tuto čtvrť ozvláštňoval a možná odlišoval, dnes už asi do značné míry zmizel, bohužel. Mám ovšem ráda tyto mikropříběhy z pavlačí, starých hospůdek a zmizelé Prahy, a v Žižkovské romanci si divák této atmosféry užije dostatečně. Většina herců podává přesvědčivý výkon, Cupákův ňouma je dobrý, překvapivě skvělá je mladičká Brejchová. Nicméně film z velké části táhne Jiří Vala, zde trochu jednodušší frajírek a proutník, ale v jádru laskavý, poctivý a čestný kluk. Nerada se opakuji, poněvadž to pak vypadá, že tomuto herci nadržuji, ale zde na sebe opravdu strhává většinu pozornosti. Jde ostatně prý o snímek, který ho dostal do většího povědomí diváků a značně pozvedl jeho kariéru, a o němž údajně sám kdysi prohlásil, že byl přímo pro něj, protože vlastně hrál sám sebe, takového, jaký byl ještě pár let před jeho natočením. Co mne trochu udivuje, je ne zrovna vhodný výběr jeho hereckých partnerek, který pozoruji již v několikátem filmu s ním. Renata Olárová působí mdle a bez výrazu, snad ještě více než Švormová v Jarním povětří, naštěstí to jinak kvalitní celek unesl. Problém společenského stigmatu svobodné matky dnes již nepociťujeme, ale v minulých staletích byl vážný, mnohem vážnější než v tomto filmu (viz ostatně i Bídníci Viktora Huga). Film je prakticky zcela prostý nějaké ideologie a zároveň dokáže tak nějak pohladit po duši. A za tento příjemný pocit dobra a slunečna, který mi vydržel ještě dlouho po jeho shlédnutí, si zaslouží plný počet. ()